Ministryně Maláčová: Navrhnu zvýšení důchodů nad zákonnou valorizaci

Protiargument zní, že potraviny či energie se zdražují všem a některé skupiny, například lidé, kteří kvůli covidu přišli o práci, jsou na tom daleko hůř než penzisté. Ti mají svoje jisté a loni dostali navíc jednorázový příspěvek pět tisíc korun. Je nutné zvyšovat rozpočtový schodek několika dalšími miliardami?
V případě zvýšení o tři sta korun by šlo o devět miliard. Je to spousta peněz a já přijdu na koaliční radu s konkrétními návrhy, kde je vzít.

Volební model Deníku: k budoucí vládě má nejblíž demokratická opozice

Jsem jedno velké ucho.
Hned se k tomu dostanu. Za mne je důležité, že nesmíme o penzích rozhodovat optikou opoziční logiky, že důchodcům pomůžeme v okamžiku, když nám zbudou nějaké peníze. S tím zásadně nesouhlasím. Důchodci celý život pracovali, odváděli peníze do systému, vybudovali naši zemi a nesmíme na ně aplikovat zbytkovou mentalitu. Nejsou to lidé, kteří by měli o něco škemrat. Jako se rodiče dobře starali o nás, my bychom se měli postarat o ně. Když se v devadesátých letech za Václava Klause rozpouštěl několikasetmiliar-dový důchodový účet a ODS slibovala, že 150 miliard půjde na důchody, nesplnilo se nic, zato teď se argumentuje nedostatkem peněz. Pokud se bavíme o tom, kde uspořit, sociální demokracie přišla s návrhem digitální daně, která se konečně ve sněmovně posunula do druhého čtení.

Jde o pětiprocentní zdanění internetových gigantů?
Ano, těch pět procent představuje několik miliard příjmu do státního rozpočtu. Dále by měly jednotlivé resorty šetřit na provozu. Já to dělám poslední tři roky. Nejde o tupé propouštění úředníků, ale o digitalizaci agend a z toho plynoucí úspory. Možná bychom měli diskutovat o zvýšení daní pro nadnárodní korporace, aby se dostaly na stejnou úroveň jako na Západě. Pak bychom měli peníze pro lidi, kterým chceme pomáhat, jako jsou důchodci, matky samoživitelky nebo zdravotně handicapovaní.

Piráti a STAN se netají tím, že by mírně zvýšili i firemní daně, neboť devatenáct procent patří k nejnižším v Evropské unii. S tím souzníte?
Náš ekonomický program představíme v příštích týdnech, je velmi propracovaný a příjmové stránce rozpočtu jsme při jeho přípravě věnovali velkou pozornost. Myslíme si, že velcí mají platit více. Pokud jsme v minulých dnech debatovali o tom, že patříme na Západ, tak prosím se vším všudy. Nesmíme stavět státní rozpočet na tom, že zaměstnanci a živnostníci budou mít vysoké daně, zatímco velké korporace a superbohatí lidé se jim vyhnou a nebudou solidární. Souhlasím tedy s progresivním zdaněním a konkrétní parametry již brzy představíme.

Progresivní zdanění by se mělo týkat i firem?
Ano, progresi bereme jako princip veškerých daní.

Hovořila jste o tom, že důchodci si slušné penze zaslouží, protože celý život poctivě pracovali a starali se o děti. Neměly by jim teď ony v daleko větší míře formou individuální péče a peněžní pomoci vracet?
Na tom je založený náš průběžný důchodový systém, který se desetiletí osvědčuje ve všech civilizovaných zemích. Solidární princip pomoci rodičům v něm funguje prostřednictvím státu. Někdo totiž děti nemá nebo mu zemřely v útlém věku, takže by se o ně neměl kdo postarat. Tento systém je imunní vůči otřesům, finančním a hospodářským krizím.

Říkáte to i s vědomím, že před covidem byl důchodový systém v přebytku dvacet miliard, zatímco během pandemie se dostal do minusu?
Nepochybně se na něj dá spolehnout více než na investice do různých fondů, které nějakou dobu mohou vynášet, ale třeba těsně před vaším odchodem do důchodu skončí v propadu. To nechceme dopustit. Je nutné postarat se o to, aby se přebytky penzijního systému nerozpouštěly v jiných kapitolách státního rozpočtu. Na tom je postavena i naše spravedlivá důchodová reforma.

Andrej Babiš: Ministerstvo má své odborníky, MeSES nepotřebuje

Snad také na názorech veřejnosti. Z unikátního předvolebního dotazníku Deníku, do něhož přispělo na čtrnáct tisíc čtenářů, vyplynulo, že sedmdesát procent z nich je pro vyplácení zvláštního příspěvku ke starobní penzi žen za každé vychované dítě. A 54 procent si přeje, aby lidé mohli část svých pojistných odvodů posílat každý měsíc přímo svým rodičům. Co na to říkáte?
My jsme si také nechali udělat průzkum a z něj dokonce vyplynulo, že příspěvek za vychované dítě si přeje osmdesát procent lidí. Ukazuje se, že zejména ženy, které pečují o děti, mají nižší kariérní šance, tudíž i mzdy, což se promítá do jejich důchodů. Přes veškeré zvyšování penzí jsou tyto nůžky rozevřeny velmi široce, takže rozdíl v průměrném důchodu činí tři tisíce korun v neprospěch žen. Když k tomu připočítáme, že muži umírají v průměru o šest let dříve, znamená to, že chudoba má ve stáří ženskou tvář.

Pirátská poslankyně Olga Richterová namítá, že není úplně jednoduché odpovědět na otázku, co znamená pojem vychované dítě. Umí správa sociálního pojištění odlišit děti v řádné péči od těch zanedbaných, týraných či umístěných v dětských domovech?
Velmi důležité je, že vstupenkou do systému je pětatřicet odpracovaných let. Ze statistik víme, že pokud dochází k těm případům, jež jste zmínila, jde často o děti z problematických rodin, které na tu povinnou dobu vůbec nedosáhnou. Česká správa sociálního zabezpečení má podrobný přehled o tom, kdo a jak dlouho čerpal rodičovskou dovolenou nebo ošetřovné. Hlavní argument ale zní, že naprostá většina společnosti, 99 procent rodin, tyto problémy nemá.

A co její návrh, že by se do vyšší penze měla promítnout jakákoli péče o blízkou osobu, tedy nejen o děti, ale také o nemocné rodiče či sourozence?
Počítáme s tím. Ve druhé fázi reformy chceme započítávat fiktivní vyměřovací základy, všechny vyloučené doby. Pokud se někdo roky staral o nemohoucího sourozence, bylo by určitě správné to do jeho důchodu promítnout. Pro handicapovanou osobu je to mnohem humánnější a pro stát navíc výhodnější než ústavní péče. Jsem také přesvědčená, že lidé, kteří jsou v neformální péči, by neměli být závislí na dávkách, ale stát by je měl ocenit takzvanou pečovatelskou mzdou. Měli by mít možnost si vybrat, jestli chtějí dostávat příspěvek na péči, nebo tuto stálou mzdu.

Jak je možné, že něco tak přirozeného už dávno nefunguje?
Ukazuje to, jak k pečujícím přistupujeme. Myslíme si, že je to nějaká samozřejmost, ale ono jde o velmi namáhavou činnost, mnohdy sedm dní v týdnu po dvanáct hodin, někdy i déle. Okolí to většinou považuje za přirozenou povinnost, ale pravda je, že častokrát vůbec není finančně oceněná. Sociální demokracie by tyto věci chtěla změnit, aby si každý uvědomil, že péče je těžká práce a bude jí stále víc potřeba. V budoucnosti bude kvůli automatizaci a digitalizaci práce ubývat, ale celkově jí vždy bude dost, záleží na tom, jak si nastavíme hodnoty a jak tu zatím neoceňovanou činnost proměníme v placenou a nepostradatelnou. Covid ukázal, co je v životě skutečně důležité, tedy kvalitní zdravotnictví, střecha nad hlavou, zajištěná péče o naše blízké. Co bychom si počali bez pečovatelek v domovech pro seniory, které tam často zůstávaly celé týdny zabarikádované, aby ochránily svoje klienty, a měly spoustu přesčasů? Podle mě je to obrovská příležitost, abychom změnili myšlení a začali si této péče vážit.

Chcete důchodovou reformu projednat ještě do říjnových voleb. Není to jen líbivá součást kampaně?
Všichni tvrdí, že se to nedá stihnout, ale já se nevzdám. Přede dvěma lety mi každý říkal, že náhradní výživné v životě neprosadím. A vidíte, od 1. července bude zákon účinný. Na prosazení nového důchodového systému zaberu ze všech sil, aby byl schválen co nejdříve.

Těžko se vám to povede bez koaličního partnera. A ministryně financí Alena Schillerová dává najevo, že shoda na vašem návrhu není.
Aktuální přístup hnutí ANO je v této věci stejný jako v posledních třech letech. Vůbec se o důchodovou reformu nezajímají a odmítají o ní se mnou diskutovat. Jejich obstrukce mě mrzí.

Očkování ve firmách: Česko zatím nemá dostatek vakcín, říká Babiš

Čím si to vysvětlujete, mají věcné argumenty?
Žádné, poslední tři roky sabotují jakoukoli diskusi. Hnutí ANO se od začátku o důchodové reformě odmítá bavit a nemá žádnou vlastní představu.

Nepředložili žádné konkrétní výtky k vašemu projektu, jehož základem je kromě bonusu za vychované dítě zaručený důchod ve výši deset tisíc korun?
Nikdy jsme se o tom nebavili, protože koaliční partner to odmítl. Ještě před rokem a půl jsem se snažila vyvolat desítky jednání, ale marně. Posudek OECD (mezivládní Organizace pro hospodářskou spolupráci a rozvoj – pozn. red.), který stál několik mi-lionů korun, jsem vnímala jako jejich snahu, aby externí mezinárodní organizace náš návrh shodila. Stal se opak, když OECD potvrdila, že jdeme správným směrem. Jedinou aktivitou, kterou jsem u ANO zaznamenala, byl postup paní ministryně Schillerové, která velmi tvrdě prosazovala, aby se zvýšil věk odchodu do důchodu na 65 let.

Na druhém konci vašeho zájmu jsou mladé rodiny a téma dětských skupin. Dosud jsou placeny z evropských peněz, do tří let přejdou pod český státní rozpočet a změní se na jesle. Proč mají být jenom pro děti do tří let, když v menších obcích je to pro rodiče jediná alternativa často vzdálených nebo přeplněných školek?
Protože to požadovalo ministerstvo školství. V posledních dnech se snažím koaličního partnera přesvědčit, abychom umožnili pobyt dětem až do zahájení školní docházky. Jako kompromisní řešení navrhujeme, aby to pro starší děti bylo bez státního příspěvku. Myslím, že pro malé obce bychom měli schválit výjimku. Za mě je klíčové, abychom se dohodli na takovém systému, který bude pro rodiče finančně a místně dostupný. Z mého pohledu je osm tisíc korun prostě moc, lidé nemají poslanecké platy. Z našich průzkumů vyplynulo, že rodiče jsou ochotni platit kolem dvou tisíc korun.

Kolik by doplácel stát?
Teď skupiny dostávají 9800 korun měsíčně a pod tuto částku nechceme jít. I v příštích letech bude pokračovat evropské financování, ale nebude to na bázi soutěžení o dotace. Pokud provozovatel splní podmínky, dostane státní příspěvek a my to pak s Unií administrativně vyřídíme, ale to rodiče ani jesle nemusí zajímat. Zjednoduší se papírování a příspěvek na provoz bude zajištěn.

Rodiče tedy změnu nijak nepocítí?
Jedině v tom, že hlavně ve velkých městech bude péče levnější a také kvalitnější. Přicházíme totiž s řadou drobných změn, které se týkají kvalifikace pečujících osob, pedagogických standardů. Chceme, aby se chůvy každý rok vzdělávaly, což vítají, protože kurzy bude platit stát. Prosazuji také, aby se všechna tato zařízení přejmenovala na jesle. Ukazuje se totiž, že polovina dětských skupin tento název vůbec nepoužívá, říkají si školička, klubík, mini školka, jesličky. Tím pádem nedochází k ukotvení značky a v Evropě, kde vyjednáváme o penězích, pojmu dětská skupina nikdo nerozumí, ve Skandinávii, Německu či Francii prostě mají jesle.

Přidám-li k vašim odpovědím fakt, že přídavky na děti se zvýší o 26 procent a že aktuálně bojujete za zvýšení minimální mzdy za hranici šestnáct tisíc korun, jak je možné, že na to vaši voliči neslyší a ČSSD trvale klesají preference?
To je dobrá otázka, jejíž zodpovězení by vydalo na dvouhodinový rozhovor. Myslím, že v dnešním světě hodně rozhoduje nikoli to, co děláte, ale jak to vypadá. To jsme jako tradiční strana dlouhodobě zanedbávali. Chce-li být politická strana úspěšná, měla by držet pohromadě. My se ale prezentujeme jako typická česká rodina, kde je hodně emocí, občas i hádek, byť v kritických okamžicích táhneme za jeden provaz a vždycky si vzpomeneme, proč jsme vlastně spolu. Bohužel v době, kdy lidé chtějí silné vůdce, takové chování asi odrazuje. Musíme tedy klást větší důraz na vysvětlování toho, co jsme prosadili. A nebát se být akčnější. Konkurence často naše nápady krade a pak to vypadá, že to zařídila ona.

Kauza Hamáčkovy cesty do Moskvy: policie řeší podezření ze dvou trestných činů

Držet za každou cenu pohromadě někdy nemusí být výhra. Po dubnovém sjezdu, na němž se prosadila hamáčkovská linie a jednobarevné vedení, se ČSSD vrátila ke kořenům takřka zemanovským. Vyjádřeno personálně, Michal Hašek je náměstkem ministra vnitra, Jan Kohout ministra zahraničí. Vy zřejmě vystřídáte Tomáše Petříčka v čele pražské kandidátky. Co to je, konec liberalismu v ČSSD?
Strašně mě baví, když mě jako absolventku snad dvou nejliberálnějších vysokých škol v Evropě, tedy frankfurtské politologie a londýnské politické ekonomie, někdo nálepkuje jako konzervativce.

Jenže zvenčí to aktuálně vypadá, že jste se zařadila do zemanovského houfu, když z původního nadějného tandemu Maláčová – Petříček nezbylo nic.
Mám za to, že se to obecně dost přeceňuje, hlavně role náměstků, o nichž jste se zmínila. Od srpna 2018, kdy jsem se nečekaně stala ministryní, jsem přesvědčena, že ČSSD musí na prvním místě řešit ekonomické problémy. Ty kulturní jsou velmi důležité, ale pokud nevíte, jak zaplatit nájem, ustupují poněkud do pozadí.

Zrovna teď mi jedna kolegyně říkala, že má dvě zaměstnání a dívá se na pana Arenbergera, který má 65 nemovitostí, zatímco ona neví, jak zaplatit nájem. Když člověk dělá všechno správně, ale stejně to na slušné živobytí nestačí, jsou ostatní věci méně podstatné. Proto nemám ráda akademickou diskusi o tom, jestli jsme liberální, nebo konzervativní. ČSSD vždy byla a je pokroková strana. Naše neuspokojivé výsledky možná plynou z toho, že jsme málo radikální a že musíme prosazovat systémové změny. Když to dělat nebudeme, skončí to s námi bledě.

Možná to je akademická diskuse, ale pokud si lidé spojí ČSSD s tváří Michala Haška, který jedenáctkrát v České televizi zalhal o lánské schůzce, tak se svou pověstí a preferencemi nic neuděláte. Nepůsobíte zkrátka důvěryhodně, stejně jako slova Jana Hamáčka o cestě do Moskvy jako o kamufláži. Nebo to vidíte jinak?
Důvěryhodnost Jana Hamáčka je podložena tím, že za posledních třicet let nikdo nezastupoval zájmy České republiky tak rázně jako on. Situaci jsem sledovala velmi zblízka a byly to skutečně extrémně vypjaté dny. Nikdo si nedovede představit, co se tam odehrávalo. Jsem velmi ráda, že jsme jako sociální demokraté obstáli. Mohlo to dopadnout i jinak. Jenže když to dopadlo dobře, všichni se teď točí kolem cesty do Moskvy. Pro mě je důležitý výsledek, a ten je excelentní, srovnali jsme počty diplomatů na obou ambasádách a vyhostili ruské špiony.

Vy věříte teorii, že Jan Hamáček kamufloval cestu do Moskvy, aby mohl do Prahy přijet český velvyslanec Vítězslav Pivoňka?
Jsou věci, které se nemohou říkat, a proto je to tak složité. Argumentuji výsledkem a Jan Hamáček dokázal téměř nemožné. Měli bychom si toho vážit.

Jediný hejtman z ČSSD Martin Netolický uvedl, že Hamáček mu o plánované cestě do Moskvy řekl. Přišla okamžitá odveta v podobě jeho vyhození z dozorčí rady České pošty a vaše obhajoba Hamáčkova postupu slovy, že „pokud se k vám někdo zachová nečestně, tak s ním nechcete spolupracovat“. V čem spatřujete tu nečestnost?
Když se s někým po sjezdu setkáte a nabídnete mu narovnání vztahů a on okamžitě po schůzce běží za novináři a vypráví o tom, není to moc fér.

Martina Netolického se novináři na něco zeptali a on pravdivě odpověděl. Co na tom není fér?
Už se v tom nechci piplat. S Martinem Netolickým jsme si to vyříkali. Já ráda spolupracuji s lidmi, na které je spolehnutí.

Zařadit Česko mezi nepřátelské země byla od Ruska hloupost, řekl Zeman

Říkala jste, že pokud chce ČSSD uspět, musí být daleko radikálnější ve svém programu, požadavcích, vystupování. Sedíte ve vládě s ministrem zdravotnictví, který má velký problém s vysvětlením rozporů v majetkovém a daňovém přiznání, počtem nemovitostí, koupením městského bytu a tak dále. Pořád budete říkat, že vás to nezajímá, protože je to věc hnutí ANO, které pana Arenbergera nominovalo?
Myslím, že jsme překonali bod, kdy by už to mělo zajímat všechny. Celé divadlo kolem nepřiznaných desítek nemovitostí je absurdní, nedůstojné. Lidé na to hledí s otevřenou pusou. Vrcholem byla kauza městského bytu v Praze 1. Jak jsem pochopila, podmínkou jeho nabytí bylo, že kupující nevlastní ani nepronajímá žádné jiné nemovitosti. Pan Arenberger jich má 65, některé i v Praze. Evidentně zde tedy došlo k podvodnému jednání, což je u vrcholného ústavního činitele nepřijatelné.

Navíc v době extrémní bytové krize, kdy má normální člověk problém sehnat jakékoliv slušné bydlení, je to prostě výsměch všem lidem, kteří pracují a snaží se zaplatit nájem. Nemohu pominout ani to, že pan ministr ukončil spolupráci se skupinou MeSES, která na dobrovolné bázi pomáhala státu verifikovat data, nabízela analýzy, konzultovala potřebné věci. Poskytovala skutečně mezioborový pohled ze všech perspektiv. Na můj vkus je to všechno dohromady na pováženou a pan premiér by měl zvážit pátého ministra zdravotnictví.