Namalována je v pískovcovém skalním úkrytu v odlehlém regionu Kimberley v západní části nejmenšího kontinentu. Vědci potvrdili její staří na 17 300 let. Věk vybledlého obrazu, který je dva metry vysoký, byl určen radiouhlíkovou metodou, s níž byly analyzovány zbytky vosích hnízd, které byly nalezeny nad i pod okrovým nátěrem.

Augustine Unghango, Aborigin z kmene Balanggrarry a tradiční majitel okolních pozemků, vystoupil na sráz nad řekou Drysdale, kde se jeskyně nachází, ve svém životě již mnohokrát. „Opravdu mi to pozvedlo sebevědomí, když jsem se dozvěděl, jak je obraz starý,“ řekl pro BBC. O obrazu se ví již od roku 2015, ale až nyní se podařilo přesně určit jeho stáří. Podle Unghanga jsou pro jeho kmen klokani velice důležití. Mladí členové je mimo jiné následují do pouště jako součást svého zasvěcení.

Výsledky výzkumu uveřejněné v časopise Nature Human Behavior ukazují, že okrová klokanice byla dokončena v době, kdy se Země postupně vynořovala z poslední doby ledové a tehdejší Indický oceán měl hladinu o sto metrů níže, než ten dnešní. Malby, které jsou dnes sedmdesát kilometrů od pobřeží, byly tehdy od oceánu vzdáleny přes dvě stě kilometrů.

Na nejmenším kontinentě byly doposud nacházeny prehistorické skalní malby staré od 10 do 15 tisíc let. Podle spoluautora studie Svena Ouzmana z University of Western Australia je proto nalezená klokanice nejstarším australským uměním. „Byly to tehdy těžké doby. Zemi sužovala opravdu velká sucha. Přesto lidé malovali,“ uvedl Ouzman pro The Guardian. Zajímavostí podle něho je, že malíř, či malíři musely být součástí nějaké historické obchodní sítě, poněvadž materiál, kterým byl obraz namalován, se běžně v okolí nenachází.

Rekordní rok

Tento rok je na nálezy rekordních jeskynních maleb zatím bohatý. Na začátku roku bylo potvrzeno stáří doposud nejstarší malby na světě. Jednalo se o 45 tisíc let starý obraz divokého prasete na ostrově Sulawesi, který leží na sever od Austrálie v Indonésii. Prase je přitom namalováno podobným stylem jako klokan v Kimberley. Podle Ouzmana je existence kulturní vazby mezi nimi vysoce pravděpodobná.   

Stáří australské malby byla určena pomocí analýzy vosích hnízd. Tu vyvinul Damien Finch, člen výzkumného týmu a geochronolog z univerzity v Melbourne. Pro určení stáří Finch a jeho kolegové zkoumali šestnáct skalních obrazů ve stejné oblasti a analyzovali 27 hnízd vosy bahenní. „Musíte se dostat až skoro ke stropu. Je to tam trochu těsné,“ uvedl Finch.

Zkamenělá hnízda jsou dnes již vlastně jen prachem přilepeným na skálu. „Ale obsahují i zbytky dřevěného uhlí, pravděpodobně asi ze spálené trávy. Tehdy bylo sucho, požáry byly běžné,“ pokračoval v popisu vědec. Z dřevěného uhlí pomocí radiouhlíkové metody datování pak určili vědci dva letopočty – dva, protože některá hnízda byla pod malbou, jiné ji překrývaly. Podle Finche tým ani nečekal, že najdou nejstarší obraz v zemi, snažili se jen shromáždit co nejvíce údajů o tomto období skalního umění, známého jako naturalistické. Dominují v něm totiž obrazy zvířat a občas i rostlin.

Cas Bennettová z neziskové organizace Rock Art Australia, která částečně výzkum financovala, je přesvědčená, že další výzkum může posunout věk skalních obrazů z Kimberley o dalších 10 tisíc let do historie. „Určitě těch starších bude více. Naším cílem je ale především porozumět dějinám lidského osídlení Austrálie, a to i díky skalnímu umění v jeho nejrůznějších kontextech. Je to bezesporu vzrušující příběh,“ uvedla.

Další výzkum se v této lokalitě zaměří na zpřesňování stáří již nalezených maleb a hledání nových artefaktů naturalistického jeskynního umění. To v Austrálii předcházelo mladší kultuře Gwion, v níž se původní australští obyvatelé již soustředili na znázornění lidských postav.