Na stoncích mořských bezobratlých živočichů, známých jako lilijice či krinoidy, které žijí na dně Tichého oceánu poblíž japonských pobřežních oblastí Honšú a Šikoku, rostou bezobratlí koráli. Podobný vztah znali dosud vědci jen z období prvohor, odkud se o této symbióze dochovalo bezpočet svědectví v podobě zkamenělin na mořském dně. Koráli rašili ze stonků, jimiž se lilijice uchytávaly ke dnu, přerůstali svého hostitele a drali se sloupcem vody k silnějším oceánským proudům, z nichž získávali filtrováním potravu.

Zmíněné lilijice a koráli žijící v symbióze však podle fosilních záznamů vyhynuli již před 273 miliony let a jejich nejbližší následovníci, další druhy lilijic a korálů, se objevili až v druhohorách - a už nikdy v symbiotickém vztahu nežili. Tedy až dosud to aspoň platilo.

Symbióza přežila

V hloubkách přes sto metrů pod vodou však nyní vědci objevili dva různé druhy korálů, konkrétně velmi vzácné hexakorály rodu Abyssoanthus, a druh mořské sasanky Metridioidea, jež vyrůstají ze stonků japonské lilijice Metacrinus rotundus. Na výzkumu, jehož výsledky byly publikovány v Palaeogeography, Palaeoclimatology, Palaeoecology, pracoval polsko-japonský tým vedený paleontologem Mikołajem Zapalskim z polské Varšavské univerzity.

Tým nejdříve za pomoci stereoskopické mikroskopie sledoval a fotografoval vzorky a poté je naskenoval pomocí tzv. nedestruktivní mikrotomografie, tedy zobrazovací metody používané pro nedestruktivní vizualizaci vnitřní struktury živých tkání. Současně zjišťoval stopy DNA kvůli identifikaci druhu. 

Výzkum, o němž informuje server Science Alert, zjistil, že koráli uchycující se na lilijice zřejmě nepřipravují své hostitele o potravu a pravděpodobně ani neovlivňují pružnost jejich stonků. Není sice zatím úplně zřejmé, jaký přínos lilijice ze symbiózy s korály mají, ale jedna zajímavá věc se objevila - na rozdíl od prvohorních korálů ty současné nezměnily kostru lilijic. 

Možná tu byla pořád, jen nezanechala stopy

Právě to podle vědců možná vysvětluje, proč se ve zkamenělých záznamech objevila časová prodleva. Prvohorní fosilie symbiotických korálů a lilijic zahrnovaly korály, které měly vápenatou kostru, jako je vyhynulý řád solitérních a koloniálních korálů Rugosa nebo koloniální hexakorál Tabulata.

Zkameněliny organismů s měkkým tělem, jako jsou korály bez kalcitové kostry, jsou velmi vzácné. U některých druhů korálů, jako je například právě rod Abyssoanthus, nám proto jejich fosilie chybí, u jiných, jako je pro změnu mořská sasanka Metridioidea, jsou velmi výjimečné. 

Je tak možné, že symbiotický vztah těchto druhů korálů a lilijic přes dlouhé věky přetrval, ale ve fosilních záznamech se jednoduše neobjevil.

To podle vědců také může znamenat, že v současném vztahu mezi korály a llijicemi dodnes existuje určitá stopa po prvohorních interakcích a že mohou sdílet společné předky.

Na definitivní závěry zatím vědci získali málo exemplářů, ale protože již vědí, na co se mají zaměřit, dá se čekat, že budou následovat další podrobnější odhalení tohoto pradávného fascinujícího "přátelství".