Vzpomínáte si ještě, co jste dělala onoho osudného 26. dubna 1986?
To si opravdu nevzpomínám. Byla jsem v práci, v Centru hygieny záření Institutu hygieny a epidemiologie, dnešním Státním zdravotním ústavu.

Jak a kdy jste se o událostech v Černobylu dozvěděla?
Asi o dva dny později, 28. nebo 29. dubna. Ač se to tehdejší režim snažil ututlat, značná část území Československa byla pokrytá vysíláním Hlasu Ameriky a Svobodné Evropy. Takže o tom, že se na Ukrajině něco stalo, už kolem 28. dubna věděla spousta lidí. O dva dny později pak byly zvýšené hodnoty radiace naměřeny i u nás.

K běžným lidem se tedy z oficiálních míst mnoho informací nedostávalo, jak na celé dění reagovali odborníci? Prováděli jste třeba nějaká měření takříkajíc na vlastní triko?
Na vlastní triko to nebylo, měřili jsme na pokyn vládní havarijní komise a hlavní hygieničky. Nebylo to tak, že by si režim celé události vůbec nevšímal a vůbec nic nedělal. On o tom neinformoval, což byla obrovská chyba. Ale od chvíle, co sem dorazily radionuklidy z Černobylu, byly prováděny stovky a tisíce měření, což můžu říct, protože jsem u toho byla. My jako odborníci jsme měli informací o stavu v Československu opravdu hodně.

Obecně se ví, že se po havárií do atmosféry uvolnil radioaktivní mrak, který postupoval nad Ukrajinou, částí Sovětského svazu, Skandinávií, částí střední Evropy. A také nad Československem. Dá se říct, zda některé oblasti Československa byly zasaženy více než jiné?
To se říct dá. Ale hned na začátek musím podtrhnout, že i když spád po černobylské havárií v některých oblastech u nás byl vyšší, tak pořád nebyl tak vysoký, aby mohl lidi ohrozit. Šlo tedy o pás, který se táhne od Opavska přes Vlašimsko a Benešovsko na Šumavu. A navazuje na něj úplně stejný pás na bavorské straně. Tam ovšem byly hodnoty po Černobylu výrazně vyšší a dodneška jsou tam měřitelné.

O katastrofě v Černobylu pojednávala minisérie Černobyl, který byl vysílaný v roce 2019. Jaký je váš názor na něj, jako odbornice?
Tento seriál je výborný. Ač není dokument, obsahuje velmi dobrou informaci o tom, jak to s Černobylem bylo, je založený na příbězích lidí, kteří tam byli.

O černobylské katastrofě se dá mluvit i o jakési kombinaci lidského selhání a ne příliš dokonalého reaktoru. Vy sama jste v jednom z rozhovorů zmínila, že reaktor v Černobylu byl konstrukčně slabý. Využívají se někde dosud stejné reaktory? A mohlo by podle vás u nich dojít k podobné havárii?
V Ruské federaci je nyní v provozu někde mezi pěti a deseti reaktory RBMK. Rusko je postupně odstavuje a nahrazuje modernějšími reaktory. Ale z toho, že za pětatřicet let jejich provozu po černobylské havárií, se kromě jednoho menšího incidentu na Sosnovém Boru u Leningradu nestalo nic vážného, můžeme dovodit, že když se s tímto reaktorem zachází s respektem a pochopením toho jak funguje, tak může fungovat bezpečně.

Dá se jednoduše vysvětlit, v čem se reaktory využívané v Dukovanech a Temelínu liší od onoho problematického RBMK?
Naše tlakovodní reaktory neobsahují jako moderátor grafit. Jsou chlazené a moderované vodou. A to je zásadní rozdíl. Ve chvíli, kdy by došlo k vypařování vody a vzniku bublinek v chladivu, tak zároveň ubývá moderátor a štěpná reakce má tendenci se sama zastavit. Kdežto v černobylském reaktoru, když se začaly vytvářet bublinky v chladivu, grafitový moderátor štěpnou reakci urychloval. Dalším zásadním rozdílem jsou bariéry, které brání úniku radiace v případě nějaké nepříjemné události. U tlakovodních reaktorů k úniku radiace do okolí může dojít s velmi malou pravděpodobností, protože mají kolem reaktorové nádoby a primárního okruhu velmi robustní bariéru. A mají i řadu dalších bariér, které brání úniku radiace v případě, že by se s palivem něco začalo dít, což nikdy nemůžeme vyloučit. Tohle všechno v RBMK reaktorech chybí.

Nyní čtvrtý zničený blok černobylské elektrárny překrývá i nový sarkofág. Údajně má vydržet i sto let. Jde o dostatečné zabezpečení, aby třeba nedošlo k dalšímu úniku?
Pro tuto chvíli a pro čtvrtý havarovaný blok sarkofág ano. Ale nezapomínejme, že jsou v Černobylu ještě další tři bloky, které jsou postupně rozebírány a likvidovány. A za nějakou dobu dojde i na čtvrtý blok.

Černobyl je již událostí historickou, otázka jaderné energie ale v současnosti hýbe i Českou republikou a nejvíce v souvislosti s dostavbou Dukovan. Vy jste již dříve tvrdila, že z geopolitického hlediska nepovažujete ruský Rosatom za vhodného partnera pro dostavbu. Nyní z tendru vypadl, souhlasíte s tímto rozhodnutím?
Můj názor platí a souhlasím.

Ještě v době, kdy se s Rosatomem počítalo jako s jedním z možných partnerů, ozývaly se hlasy kritiků, kteří tvrdili, že limit poptávaného reaktoru do 1200 megawattů Rusku přímo nahrává. Nyní, když Rosatom vypadl, nemůže se celý proces výběru prodloužit a zkomplikovat?
Ona je to hlavně trochu mytologie, protože ten limit máme opravdu 1200 megawattů a méně. To, že se říká, že limit do 1200 megawattů je ušitý pro Rusko, já neshledávám jako odůvodněný argument. Přinejmenším ještě jeden potenciální dodavatel má reaktor o výkonu 1000 megawattů. A všichni účastníci tendru projevili zájem vyhovět jeho podmínkám.

Ministr Karel Havlíček (za ANO) zmínil, že po odstranění Rosatomu z tendru by se mohla navýšit cena dostavby Dukovan. Neobáváte se něčeho podobného?
To je věštění z kávové sedliny. Neobávám se, protože něco takového neumím odhadnout a nemůže to ani pan ministr. Vychází z obecných principů ekonomie, že čím více účastníků je v soutěži, tím lepší podmínky jsou, ale u takhle složité investice ani toto pravidlo nemusí platit. Navíc, něco takového se prodraží vždy. Jde o to, aby si investor dokázal ohlídat, aby se vše prodražilo co nejméně. Žádný z dodavatelů nedokáže zařídit, aby nabídková cena odpovídala konečné realizační ceně. Ten, kdo si myslí opak, nikdy nic nestavěl.

V kontextu výročí černobylské katastrofy i debaty o budoucnosti jaderné energetiky se dá říct, že stále existuje část lidí, která má z jádra obavy. Je tendr na dostavbu Dukovan nastavený tak, aby byla bezpečnost nového reaktoru na co možná nejlepší úrovni?
Ano, požadavky jsou nastaveny tak, aby dodavatel musel splnit současné nejlepší světové standardy v této oblasti.