Jaké domy jsou nejlepší? Trendům dominují domečky z karet i sendviče

Druhý, spojený se strachem o růst ceny energií, je hluboko uložený v hlavách (a mnohdy i srdcích) nás Čechů. Jde o představu, že pasivní domy či domy s nulovou spotřebou musí být koncipovány jako dřevostavby. To se dřevařské lobby fakt hodně povedlo, řada klientů naší architektonické kanceláře si tohle myslela (a nevěděla proč) a mnozí si to myslí dosud.

Sedmero hledisek

Pojďme si tedy o volbě mezi domem z dřevopanelů (nebo v sendvičovém provedení realizovaném na stavbě) a domem z cihel něco povědět. Nejprve se zkusme zamyslet, podle jakých kritérií budeme domy srovnávat. Tohle si každý dodavatel na trhu umí docela pěkně vymyslet tak, aby jeho domy vycházely jako optimální, a srovnává většinou pouze parametry vyhovující jeho materiálům a postupům.

Projekt, který překvapí: Ze stodoly bez pole úžasným letním sídlem

Proto se pokusme vytvořit vlastní kritéria, alespoň ta základní: 1) mechanická odolnost a statika, 2) rychlost výstavby, 3) životnost, 4) opravitelnost, 5) tepelná pohoda a energetická úspornost, 6) akustické problémy a požární ochrana, 7) zdravotní hledisko. Asi je možné vytvořit i další kategorie, vybírám ale takové, které se mi zdají z vlastní projekční praxe nejfrekventovanější.

Tornádo varuje

K prvnímu kritériu. Jistě jste už mnohokrát viděli záběry americké televize na nešťastná města a vesnice zasažené hurikánem. Výraz „domečky z karet“ se tu opravdu prodere do mysli snad každého. V drtivé většině jsou tu domy vystavěny systémem two by four, což znamená, že veškeré nosné prvky jsou složeny z (většinou) smrkového fošnového profilu 5 x 10 cm. Cihelné domy (jsou-li v takovém floridském či louisianském městečku vůbec nějaké) hurikán přežijí většinou ve viditelně lepší kondici.

U nás zatím hurikány ani výraznější zemětřesení díkybohu nejsou, takže lze tyto domy (samozřejmě spočítané statikem a navržené inženýrem) vztyčovat bez obav. Červnové tornádo na jižní Moravě však znamená opravdu silné varování. K problémům mechanické odolnosti řadím i možnost poškození vrchní omítkové vrstvy, např. nárazem náhle rozzuřené sekačky v manželčiných rukách nebo opravdu silnou peckou fotbalovým míčem z kopačky čtrnáctiletého syna pobíhajícího kolem domu v dresu s nápisem Lewandowski. Řekl bych, že tady má větší šanci na menší újmu cihelná stavba ukrývající tepelnou izolaci uvnitř jako výplň jednotlivých komůrek cihelných tvárnic.

Rychlé sendviče

Druhé kritérium: rychlost výstavby. Tady jasně vede dřevostavba, zvláště taková, která se na místě stavby jen smontuje z jednotlivých, v továrně prefabrikovaných panelů. Po vytvrdnutí základové desky či pasů může montáž vlastní konstrukce včetně osazení oken a dveří trvat třeba jen týden nebo i méně. U panelových staveb se však tato výhoda projeví jen při sériové výrobě jednotlivých prvků. U individuálně řešených domů se ztrácí, a to znamená nejen prodražení, ale i prodloužení doby výstavby. U běžnějšího sendviče, kdy se nejprve musí na stavbě vztyčit konstrukce a potom přidat OSB desky, izolace a vnější omítka, vše trvá déle, ve srovnání s cihelnou stavbou to přesto bývá doba výrazně kratší.

Stoleté stavby

Za třetí: životnost. Odpověď je jednoduchá. Kolik stoletých staveb známe? Cihelných jistě dost, horší to bude s moderními dřevostavbami. Já vím, tady jejich zastánci přispěchají s tím, že známe a pořád obýváme třeba i třísetleté dřevostavby, sruby, roubené stavby. Jenže to je, korektně řečeno, něco zcela jiného než moderní dřevostavba. Z hlediska statiky, úpravy povrchů, vnitřních rozvodů, takřka všeho. Masivní srub se dobře vyjímá jen ve zcela specifickém kontextu, kterým naše obytné satelity zrovna neoplývají. Navíc k takovému stavení musí být láska, ne všichni vydrží ve srubu celý život. Bylo by ale nekorektní nějaké materiály zavrhovat jen proto, že jsou nové, v čase dosud výrazněji neprověřené, za to přece nemohou.

Nebezpečná voda

Kritérium číslo čtyři. Opravitelnost. Tady se názory také různí. Do cihly udělám drážku pro zapomenutý vypínač poměrně snadno a snadno ji zase zaomítnu, říkají jedni. Jenže to bude na stěně vidět, ať děláte co děláte. U dřevostavby odmontuji montážní předstěnu, uložím nový kabel, pak předstěnu vrátím, detaily zatmelím – možná to bude vidět méně. Tvrdí druzí. Klasické obavy vznikají u domů, které by snad mohla zasáhnout povodeň nebo zátopa: co se stane, když se dům namočí?

Malý, ale šikovný. Dům z překližky je plný vychytávek

V zasažené části dřevostavby se odmontuje sádrokarton, OSB desky a izolace (vše se ovšem vyhodí) a konstrukce z dřevěných trámků se nechá tak tři dny schnout. Je totiž vysušená na 15 % a jsou uzavřené kapiláry, takže dřevo nepracuje a povrchová vlhkost se dostane jen do hloubky 1–2 mm. Vyschne tedy relativně rychle. Pak se vše provede znovu jako při stavbě.

Cihelným tvárnicím (i když jsou opatřeny nenasákavou minerální vatou nebo třeba polystyrenem) může vyschnutí trvat i roky. Jiná věc je, že dřevostavby jsou plné detailů náročných na provedení a všelijakých udělátek, mám na mysli třeba různé pásky TwinAktiv či průchodky zajišťující neprůvzdušnost. A mezi složitostí věci a možností, že se něco podělá, existuje podle mých zkušeností nepříjemně přímá úměra.

Svetr dosti tlustý

Pátým kritériem je tepelná pohoda a energetická úspornost stavby. Požadavky příslušné ČSN jsou pro součinitel prostupu tepla jasné, např. pro obvodovou stěnu platí požadovaná hodnota U = 0,30 W/m2 .K a hodnota N doporučená pak 0,20 W/m2 .K. Pro broušenou cihlu  s výplní z minerální vaty dosáhneme při šířce 50 cm hodnoty 0,15 W/m2 .K, při šířce 44 cm 0,17 W/m2 .K, což je v obou případech vysoko nad doporučenými hodnotami. Stejných čísel lze však u dřevostavby dosáhnout při nižší tloušťce konstrukce obvodové stěny, třeba už kolem 35 cm.

K vnitřním rozměrům pokoje se pak dá při stejné zastavěné ploše pár centimetrů přidat. Na druhou stranu má taková stavba takřka nulovou tepelnou akumulaci, takže když vítr nebo námraza v zimě poškodí elektrické vedení, oprava trvá třeba dva dny, a když doma není krb, nezahřeje ani svetr dosti tlustý či manželka náhle vášnivá. Akumuluje jedině hmota, a čím těžší materiál, tím lépe. Konstrukce totiž vydává teplo ještě dávno potom, co se přestalo topit.

Když hoří

Za šesté: akustické problémy a požární ochrana. Bez dlouhého vysvětlování jde o slabší místa dřevostaveb. Zvuková neprůzvučnost je veličina závislá rovněž na hmotnosti, takže šíření zvuku v dřevostavbě bude snadnější než ve stavbě z cihel. I doma tak budete mít často dojem, že je víkend a trávíte jej na chatě někde na Sázavě, což může vyvolávat sváteční náladu, ale dlouhodobě to znamená naučit se žít tiše jako myška.

Extrém v ostrovním domě. Fenomén dorazil i do Česka

Pro dřevostavby je také charakteristické, že jejich požárně nebezpečný prostor často i výrazně přesahuje minimální odstupové vzdálenosti od hranic pozemku, takže umístění domu na parcele je nezřídka komplikované a musí se spoléhat na dohodu se sousedem a udělení výjimky stavebním úřadem. Ani na jedno ale nelze sázet s dostatečným klidem. Dřevo hoří výrazně snadněji než cihla. Na druhou stranu nejnebezpečnější pro obyvatele rodinného domu je vzplanutí interiéru – mobiliáře, textilu a elektrospotřebičů.

Samé zdravé věci

A nakonec sedmé kritérium: zdravotní hledisko. Chechtám se lidem, kteří nějakým podivným působením čehosi efemérního, co vane dřevostavbou a ne stavbou cihelnou, tvrdí, že dřevostavby jsou zdravější. Od vnějšího prostředí je dělí deska sádrokartonu či fermacelu, nějaká ta fólie, OSB deska, minerální vata nebo polystyren, stěrka, síťovina a omítka.

Takže samé zdravé věci. Cihly (trochu zahřátá hlína) vyplněné minerální vatou (trochu víc zahřátým pískem) prý tak zdravé nejsou. Dělá mi nicméně radost, že se na trhu objevila firma, která je schopná v našich rodinných domech udržet slušnou koncentraci záporných kyslíkových iontů (hodně přes 1 000 iontů/cm3 vzduchu). Tyhle ionty mají samy o sobě skvělé zdravotní účinky, kterých lze dosáhnout u konstrukce cihelné i dřevěné.

À propos: finanční náklady. Jsou u nás (skoro) stejné, ať si pořizuji dřevostavbu, nebo stavbu cihelnou. To by teda v Americe koukali!