V TEXTU NAJDETE:
Když vám coby vicemiss posadili v roce 2001 na hlavu korunku krásy, určitě se vám v ní honilo tisíce myšlenek, co chcete se svým životem udělat. Proměnila jste je ve skutečnost nebo to všechno dopadlo úplně jinak?
Trochu ano. Modeling jsem začala dělat v patnácti letech. Nedlouho na to jsem se umístila třetí na prestižní světové soutěži Elite Model Look, kterou tenkrát vyhrála Petra Němcová. Pamatuju si, že jsem byla nadšená. Ze dne na den jsem mohla odjet do Paříže a být součástí top modelingu. Moji rodiče ale tenkrát chtěli, abych dostudovala. Nedostala jsem se na konzervatoř, po které jsem toužila a trochu se mi změnil svět.
Co se stalo?
Místo na konzervatoř, kde jsem chtěla studovat zpěv, jsem nastoupila na technicko- administrativní obor. Do toho se mi začalo rapidně měnit tělo. Z té vyhublé holky bez prsou se začala rodit žena. Narostla mi prsa, zakulatily se boky. A okolí mi začalo vytýkat, jaká jsem. Mně se ale líbilo, jaká jsem a začala jsem přemýšlet nad tím, jak se v modelingu prosadit bez toho, abych byla ta vychrtlá modelka. A padla volba na Miss, které ještě tenkrát vládl Miloš Zapletal.
Chtělo by to zhubnout
A první kolo soutěže krásy se odehrálo v Kulturním domě v Teplicích.
Přesně tak a v porotě seděl tatínek mého manžela, jakožto zástupce sponzorujícího Českého porcelánu Dubí. O tom, že si jednou vezmu jeho syna, jsem samozřejmě neměla ani tušení.
Náhody neexistují…
Celé to bylo neuvěřitelné, když na to tak vzpomínám. Pamatuju si, jak za mnou v předkole přišel Miloš Zapletal s tím, že se jim moc líbím, ale měla bych trochu zhubnout. Byla jsem rozpačitá, ale řekla si, že na sobě zamakám. Začala jsem trochu víc cvičit a šla do toho. A stala se druhou vicemiss ČR.
Co vám tenkrát, v roce 2001, proběhlo hlavou?
To vím naprosto přesně! První bylo: Jupííí, mám na rok byt v Praze na Barrandově, přijde spousta nových možností a třeba i to, že bych mohla prorazit se zpěvem. Bylo mi devatenáct a byla jsem nadšená. Myslím, že ten rok jsem vytěžila na maximum.
A pak jste potkala svého muže.
No jo, v dubnu byla Miss a v červnu jsem potkala Honzu.
Dcera je úspěšnou influencerkou
A začala celoživotní jízda. Dnes máte i osmnáctiletou dceru, která je úspěšnou influencerkou. Překvapilo mě, jak velmi skutečná na sociálních sítích je. Nemá potřebu přikrášlovat se. Ukáže svým fanouškům strije, které se jí udělaly vlivem rychlého růstu i další nedokonalosti, přestože je nádherná. Měla jste, jako matka, z vlivu sociálních sítí strach?
Neměla, protože Aničku jsme vychovali k upřímnosti a vzájemné důvěře. Sociální sítě jsou velmi nebezpečné, ale my to zatím zvládáme. Od počátku jsme byly domluvené, že vše, co na ně bude vkládat, mi bude ukazovat. Takže něco natočila, přišla, my se na to podívali a zhodnotili. Já Instagram nemám, ale většina mých známých ano. Takže se mi stává, že vždy někdo přijde a řekne: podívej, co má Anička na Instagramu. Takže je vlastně pořád pod dozorem (smích). Jak Anička, tak náš syn Jáchym, sociální sítě mají. Oba ale nejprve přišli s tím, zda si je mnou zřídit. Zkrátka se přišli zeptat.
Dnes už se o Aničku stará agentura. Jak to probíhá?
Myslím, že to bylo asi to nejlepší, co se jí mohlo ve světě sociálních sítí stát. Lidé z agentury se o ní starají od šestnácti let, manager s ní komunikuje, radí jí. Když dostala od agentury nabídku, vše jsme si zjistili. Manžel s ní tenkrát odjel do Prahy, aby poznal majitele a lidi kolem něj. Prověřili jsme si informace, zjišťovali. Myslím, že tohle je základ. Bohužel, už jsme se setkali i s různými fotomontážemi a to je velké úskalí dnešní doby.
Vaše dcera je opravdu velmi půvabná. Měla někdy nutkání přihlásit se do soutěže krásy?
Chtěla a modeling si zkusila. Poprvé u návrhářky Nadi Moravcové, která pořádá krásné módní přehlídky nejen u nás v Teplicích. Naďa si Aničku vyžádala, na všem se domluvily a teď pro ni přehlídky chodí. Nemá to úplně jednoduché, je to má dcera, někteří lidé se na ni dívají jako na protekční dítě. Ale ona si vždy vše zařizovala sama. To jsme ji od dětství učili. Tak ji vychovali. Jsem na ní hrdá. Je totiž mnohem lepší než já.
Cesta k pilates
Už osmnáct let cvičíte pilates. Své hodiny vedete v Teplicích, v Roudnici nad Labem a v Litoměřicích. Co vás k tomuto druhu cvičení přivedlo?
Začala jsem šest měsíců po porodu svého prvního dítěte, tedy Aničky. Věděla jsem, že musím něco dělat a můj bratr se mi strašně smál a říkal: „No jo, ségra, ty děláš všechno závodně.“ Já zkrátka dělala od každého sportu něco (smích).
S Aničkou jsem v těhotenství přibrala 32 kilo. Já si to zkrátka užívala se vším všudy. Usměvavá, pohodová a klidná maminka by měla mít stejně takové miminko, takže jsem nic neřešila. A když jsem porodila a Anička prospívala, tak jsem si chtěla najít nějaké cvičení, které bude fajn a pohodové. Kamarádka mi tenkrát dala DVD pilatesu, které si přivezla z Ameriky a já se do toho zamilovala. Absolvovala půlroční kurz pilates u Renaty Sabongui zakončený zkouškou před velkou porotou. Bylo to velmi náročné. Řekla bych, že mé tělo je můj celoživotní příběh.
Nahrává se anketa ...
Na vaše hodiny chodí dámy mladé, starší, těhotné ženy, ale i seniorky v pokročilém věku. Jak lze tuhle různorodost v průběhu jedné hodiny zvládnout? Může přijít opravdu každý?
Pilates je posilování s vlastní vahou těla, které můžete dělat až do smrti. Může ho cvičit opravdu každý. Mám klientky, kterým je přes sedmdesát, některé po porodu, jiné potřebují srovnat záda, protáhnout se. Na lekce do Roudnice mi třeba chodily i tři generace. Maminka, dcera, babička, to bylo úžasné. Každá z nich si to užívala po svém. Jeden cvik má několik modifikací. Od nejjednodušší do nejtěžší. Můžete si tedy vybrat.
Hokejisti měli problém
Někdy jsem tam zahlédla i muže. Myslím, že byli sami překvapeni, jak náročný pilates je…
Tohle cvičení je skvělé pro muže – sportovce. Základem je totiž pevný střed těla, což je úplným základem pilates. Dříve to fungovalo tak, že muži zašli do posilovny, tam se soustředili na vrchní část těla a nohy a střed byl úplně opomenutý.
Teď se to díky osobním trenérům hodně mění. Ale na jádro, zkrácené svaly a šlachy, se moc nehledělo. A to je právě nedílná součást pilatesu. Když se podíváme do historie, Pilates byl muž, který cvičil i vojáky na bojišti. Součástí tohoto cvičení jsou i prvky z tchaj-ťi, jógy, kliky, skoky, dá se to seskládat velmi různě.
Andrea Kloboučková při cvičení:
S čím mají muži největší problém při cvičení pilates?
Jsou velmi zkrácení. Mají problém propnout nohy, kolena. Přitáhnout se za kotníky a dát hlavu co nejblíže ke kolenům je pro ně téměř nemožné. Když jsem dělala letní přípravu pro hokejisty, všimla jsem si, že neumějí pracovat s vlastní vahou. Mají sice svalnaté nohy, ale když mají držet nohu nějakou dobu nahoře, nedají to.
Další problém nastal při cvičení s copem. Když měli propínat cop nad hlavou a dát do toho maximální sílu (jako byste ho chtěli rozpůlit), bolela je ramena. Muži jsou zvyklí na činky, ale protahování a posílení dlouhých štíhlých svalů jim moc nejde. Tady se i muži přesvědčili, že to opravdu není jen cvičení pro ženy. Ale když vydržíte deset lekcí, máte vyhráno. Výsledky na sobě cítíte po měsíci a za tři měsíce si všimne okolí, když cvičíte pravidelně dva až třikrát týdně.
Cvičení online
V době kovidu jste si poradila tím, že jste začala cvičit online. Co to v reálu znamená?
Když se tenkrát vše uzavřelo, tak jsem dostávala zprávy od klientek, jak jsou smutné, že nemůžou cvičit. Začali jsme tedy doma přemýšlet, jak to udělat. S mužem jsme si řekli, že když se můžou děti učit přes obrazovku, tak můžeme takhle i cvičit. Začali jsme úplně na koleni. Vše bylo živě. Zkrátka jsem vstupovala lidem do jejich domovů.
A vstupujete dodnes…
Po kovidu jsme se zase vrátili do tělocvičen, ale mnoho klientů přišlo s tím, že by to chtěli doplnit o online. Někteří nestíhali z práce nebo si chtěli zacvičit v jinou denní dobu. Nevyhovovalo jim, že musí do tělocvičny dojet, hledat místo na parkování nebo mají nemocné děti. A takhle si jen natáhnou domácí tepláky, karimatku do obýváku nebo ložnice a jdou na to! Tak jsme se do toho znovu pustili. Můj muž obvolal kamarády, kteří jsou profíci na weby a sociální sítě, vytvořili stránky, kde stačí se zaregistrovat a můžete cvičit živě i ze záznamu. Skvěle se to rozjelo a ženy i muži teď se mnou cvičí z mnoha míst na světě a v různých časových pásmech. Zkrátka si mě pustí živě a já s nimi cvičím tady a teď nebo ze záznamu. Se mnou si prostě můžete zacvičit kdykoli a kdekoliv.
Vás manžel je bývalý hokejista, vy cvičíte pilates, obě děti hrají basketbal. Do toho jste si pořídili loveckého psa, se kterým neustále běháte po lesích. Jak vůbec odpočíváte? Umíte si lehnout a koukat na televizi?
To já umím skvěle! Miluju dát si nohy nahoru a nedělat nic. Nebo jet k moři, poslouchat písničky, číst si. To jsem si teď dopřála se svou dcerou a bylo to dokonalé. Sport je součást mého života i má práce. Není nad to si pořádně odpočinout. Poslední roky si moc užívám našeho psa a procházky v lese. To je velký relax.
Andrea Kloboučková cvičí pilates už 18 let:
Když se podíváte na posledních dvacet let od doby, kdy jste se stala druhou vicemiss, dost se toho změnilo. Splnila jste si své sny?
Ano i ne. Chtěla jsem rodinu a mám ji. Chtěla jsem zpívat a zpívala jsem krátce. Přestože ze mě není muzikálová herečka, což mne moc lákalo, občas jsem si to užívala s kapelou. Dříve jsem jezdila s kapelou Koexistence po klubech, zpívali jsme převzatý i vlastní repertoár. Bylo to krásné, ale znovu to začalo být cítit profesionální úrovní a já věděla, že je pro mne na prvním místě rodina. Takže jsem se zase stáhla zpátky.
Rodina na prvním místě
Když to shrneme, tak jste v životě vycouvala z několika skvělých projektů, které by vás mohly katapultovat do „první ligy“ daného oboru. Ať už to byl vrcholový modeling či profesionální dráha zpěvačky. A vždy byla důvodem rodina. Ta je tedy alfa a omega vašeho života…
Rozhodně. Moje rodina je něco, čemu dám vždy přednost před ostatními věcmi. A teď nás čeká další etapa života.
Co to bude?
Chci dál rozdávat pocit štěstí těm, kteří si přijdou zacvičit. Nemusíme mít míry jako modelky, ale měly bychom být zdravé, šťastné a spokojené. Jsem neskutečně šťastná, že i díky mému cvičení jsem změnila některým ženám život. Že se na mě do tělocvičny nebo na online těší, že si začaly znovu věřit. Těším se na další zvelebování naší chalupy. A pak, snad, přijde ta krásná babičkovská role. Chci být perfektní babičkou. Takovou, jakou byli pro naše děti naši rodiče. Chci přijet na chalupu a vidět tam všechny, jak si užívají. Děti, vnoučata, rodiče a pobíhajícího psa. Chci tam stát a usmívat se.