Oba jste veřejně známí, berete to jako výhodu, nebo nevýhodu?
Karlos: Říká se, že ztráta soukromí je daň za úspěch. Osobně nevím, jestli je to, že jsem známý, výhoda, nebo nevýhoda. Je to to, po čem jsem vždycky toužil, protože jsem svému sportu obětoval celý život. Ze začátku, když mě nikdo neznal a já bojoval v různých garážích, klubech a na statcích, jsem si přál, aby byl tento sport ceněný. A teď, když konečně ceněný a sledovaný je, si nebudu stěžovat. Jsem za to samozřejmě rád.

Karlos Vémola nedávno představil film o svém životě. Vznikal patnáct let a je v něm řada unikátních záběrů:

Zdroj: Youtube

Jak zvládáte mediální zájem? Ne vždy o vás bulvár píše lichotivé věci. Došla už situace tak daleko, že jste se s někým soudili?
Karlos: Situace s bulvárem zašly kolikrát hodně daleko. Lela to moc ráda nemá, já mám v tomhle naopak hroší kůži. Lela se kdysi chtěla i soudit, ale všechno je to běh na dlouhou trať a já nemám úplně sílu věnovat těmto lidem čas a pozornost. Spíš jsem to utnul tím, že se s konkrétními časopisy o ničem nebavím. Jde o nechutný bulvár, který se snaží psát pouze senzace z něčeho, co ani není pravda. Je to hnus a to, že jim to dnešní doba umožňuje, je smutný. Jsou to zoufalci.

Karlos Vémola s manželkou Lelou
Karlos Vémola: Nebylo to vždy jednoduché, ale s Lelou chci zestárnout

V médiích se často řeší Lelina velká prsa, případně estetické úpravy… Vadí vám to?
Karlos: Velká nejsou nikdy dost. Víc k tomu nemám co říct. (smích)

Lela: Ano, velmi se řeší můj vzhled. Evidentně to lidi pořád zajímá, když o tom média neustále píšou. Jsem sama se sebou spokojená, mám se ráda. Na to, že za chvilku budu mít pětatřicet roků a jsem matka dvou malých dětí, se cítím ve svém těle dobře.

Karlos Vémola a jeho film Karlos:

Nakolik je pro vás vzhled důležitý?
Lela: Můj vzhled se mi líbí. Jak se říká, milion lidí, milion chutí. Důležité je, že se sama sobě líbím a moje děti mě milují takovou, jaká jsem, a můj manžel také. Tohle je pro mě nejdůležitější, ostatní neřeším.

Karlos: Pro mě asi dost, jelikož mám krásnou ženu, a pro Lelu asi ne, protože má mě. Lela se jakožto věřící celý život modlila za dobrého muže, a toho má.

Karlosi, čemu se po pracovní stránce aktuálně věnujete, co vás nejvíc zaměstnává?
Karlos: Čtyřikrát denně trénuju a občas mezitím vidím děti.

Karlos Vémola se synem Rockym:

Pamatujete si na první moment, kdy jste se rozhodl, že budete zápasníkem?
Karlos: Já se nerozhodl, mně to bylo dáno. Táta mě v šesti letech přivedl k zápasům a já k tomu nemohl nic říct, jinak bych dostal po čuni.

Jako první Čech jste se dostal do UFC. Bylo to vaším cílem od začátku, kdy jste začal zápasit? Nebo jste nečekal, že to můžete dotáhnout tak daleko?
Karlos: Ze začátku jsem to rozhodně nečekal. Byl jsem jen mladej přeplej kluk, kterej chtěl všechny zmlátit a vydělat si peníze. Chtěl jsem reputaci, respekt, dělal jsem na dveřích, všechny jsem chtěl zbít… A že za to dostanu zaplaceno, pro mě byl bonus. Nikoho se nebát a postavit se kdykoli a kdekoli proti komukoli bylo smyslem a stylem mého života. O UFC jsem sice ani nesnil, ale byl jsem natolik arogantní a tak přesvědčenej o svých výkonech, že když přišla nabídka z UFC, neměl jsem z toho ani radost.

Karlos. Český terminátor Vémola na plátně
Terminátor v zajetí vlastního ega. Dokument Karlos o Vémolovi příliš neřekne

Jak to?
Karlos: Jen jsem si řekl: „To je dost. Vám to ale trvalo!“ Až po prvním zápase jsem procitnul, jak si člověk musí vážit toho, že se tam vůbec dostane. Že jde o úplně jinou ligu. Dostal jsem se tam ale moc brzo a nebyl jsem na to připravenej. Takovej život občas ale je.

Podporovali vás vaši rodiče v kariéře?
Karlos: Ze začátku mě do ní nutili, až poté mě v ní podporovali. Celý život v nich mám velkou podporu a jsem za to rád.

Jistou dobu jste žil v Londýně. Nezvažoval jste tam zůstat?
Karlos: Londýn byl můj druhý domov, ve kterém jsem žil patnáct let. Upřímně? Nemyslel jsem, že se někdy vrátím. Pak jsem ale poznal Lelu, měli jsme děti, které byly malé a potřebovaly mě, a každý víkend jezdit tam a zpátky nebylo možné. Následně jsem si pořídil lvy a krokodýly, kteří občas začali utíkat, a Lela s nimi nechtěla být sama v baráku, takže návrat byl jasný.


Nahrává se anketa ...

Chtěla žít Lela v cizině?
Karlos: Je jedno, jestli chtěla, nebo nechtěla. V cizině stejně jako Slovenka žije. Dovolím si říct, že Čechy jsou oproti Slovensku velkým povýšením.

Vaší dceři Lili jsou čtyři roky. Po kom z vás dvou je víc?
Karlos: Vzhledem k tomu, že hodně zlobí, tak bych řekl, že je po mamince. Rocky je naopak strašně hodnej, čili musí být po tatínkovi. Ale když se zeptáte mých rodičů, nejspíš vám potvrdí opak.

Michaela Gemrotová
Michaela Gemrotová o hendikepované dceři: Je na tom líp, než lékaři předpovídali

Synovi Rockymu jsou zatím dva, ale… Přejete si, aby šel ve vašich stopách? Tátové sportovci po tom většinou touží.
Karlos: Lela by z něj chtěla mít bojovníka, ale já si to nepřeju. Rocky je hodně měkkej, v naší domácnosti je zápasnice naopak dcera. Chtěl bych, aby naše děti dělaly to, co je bude bavit, a ideálně něco, u čeho se nebudou muset nechávat mlátit do hlavy a vydělají si slušné peníze. Rockyho podpořím v čemkoli, ale kdyby chtěl sportovat, ať radši hraje tenis nebo fotbal.