Hned na začátek se zeptám… Kolik mužů a žen jste v životě každý „přežil“, než jste se potkali?
Jana: Přiznám se, že vůbec nevím. Některé lásky byly bezvýznamné a nebylo třeba je přežívat. A takové ty zásadní, velké, jsem měla asi čtyři.

Rudolf: Čtyři, jo?

Jana: Ano, čtyři velké lásky, než jsem tě potkala. Pátá jsi ty.

Rudolf: Já to tedy nikdy nepočítal, ale zkusím… Měl jsem asi taky čtyři velké lásky a pátá je Jana.

Jana: No, já jich měla možná pět, ať nežeru. (smích)

Rudolf: Za sebe ale musím říct, že Jana je nejlepší.

Jana: To říkáš určitě proto, že sedím vedle tebe. (smích)

Rudolf: Ležíš!

Jana Bernášková a Rudolf Merkner spolu natočili film Jak přežít svého muže:

Zdroj: Youtube

Loni jste spolu oslavili deset let od svatby, což v showbyznysu není vůbec málo. Díky čemu vám to pořád skvěle klape?
Jana: Otázkou je, jestli nám to klape… (smích) Klape nám to, Rudo?

Rudolf: Ano, klape nám to. Janičko, to je rozhovor do médií. Nemůžeš říkat, že máme krizi.

Jana: (smích) Nemáme krizi, ale…

Rudolf: … vztah jsou tolerance a kompromisy. Tak je to asi přesné. Pokud do vztahu vstupujete poučeni o čtyři jiné vztahy, vybíráte si partnera tak, abyste s ním zvládli delší dobu. Já si našel Janu téměř ve čtyřiceti, kdy jsem měl už nabrané určité životní zkušenosti a ona taky, proto nám to funguje deset let.

Natálii Germáni znají čeští diváci ze seriálů i filmů. K nejznámějším patří pohádka Princezna zakletá v čase a drama Amnestie
Natália Germáni na hraně tabu. Choulostivé scény raději natáčela s manželem

Jana: Deset let je to od svatby, jinak jsme spolu třináct let.

Rudolf: Mám kamaráda, který je s partnerkou dvacet šest let, takže máme co dohánět.

Jana: Chvilkama nám to klape skvěle, chvilkama míň a zakopává se, ale to je přirozené. Podstata je v tom, že oba musejí chtít spolu jít dál. Rozejít se je jednoduché, ale jít společně cestou, to je velká výzva!

Rudolf: Nemyslím, že je deset společných let výkon jen v showbyznysu, ale obecně. Nedávno jsem viděl Toma Hankse s manželkou. Jsou spolu čtyřicet let a jsou do sebe pořád zamilovaní jako my. Řekni, že jsi taky zamilovaná.

Jana: (smích) To víš, že jsem zamilovaná.

Práce vás obou se točí kolem filmu, jak často doma rozebíráte profesní závazky? A zasahujete si vzájemně do nich?
Jana: Jak kdy. Někdy práci neřešíme, jindy ano. Neřešíme ji obvykle v době, kdy točíme každý jiný projekt. To se spíš domlouváme, kdy si předáme děti a kdy se uvidíme. Ale do práce si moc nezasahujeme, viď?

Rudolf: Ani do profesí si vzájemně nezasahujeme. Neradím ti, jak máš hrát, pokud tě zrovna nerežíruju…

Jana: Rudo, ty mi radíš úplně ve všem a pořád. (smích) Hlavně dáváš nevyžádané rady.

Rudolf: Tento rozhovor končím. (smích)

Jana BernáškováJana Bernášková ve filmu Jak přežít svého mužeZdroj: se svolením Jany Bernáškové

Jana: Když nad tím přemýšlím, musím říct, že se ovlivňujeme pořád. Chtě nechtě. Neděláme to proto, že bychom toužili toho druhého ovlivňovat, manipulovat s ním, ale je to přirozené. Rozebíráme spolu všechny závazky, ale neptám se, jestli tu a tu práci můžu vzít.

Rudolf: Já se ptám…

Jana: …tak to se tedy rozhodně neptáš. (smích) Vezmeš každou práci, kterou chceš, a oznámíš mi to až poté, co si vše domluvíš. Tohle bych nerozmazávala…

Rudolf: Dobře, pojďme dál.

Jana: Shrnula bych to asi tak: do závazků si nemluvíme, ale pak se divíme, že je nemůžeme skloubit a nějakou práci musíme rušit. Snažíme se věci teď víc pracovně ladit, aby vše fungovalo.

Jana Bernášková s dcerou Justýnou Drábkovou
Dcera Jany Bernáškové touží prorazit v New Yorku. Má k tomu všechny předpoklady

Aktuálně je v kinech váš společný film Jak přežít svého muže. Bylo od začátku jasné, že vy budete hrát hlavní roli a vy ho režírovat? Nebo na ty posty připadal v úvahu i někdo jiný?
Rudolf: Ohledně režie nevím. Nikdy jsem se Jany neptal, jestli uvažovala ještě o někom jiném.

Jana: Bylo to tak, že Ruda napsal scénář podle mé knížky. Když už bylo jasné, že budeme točit, začalo se řešit, kdo má film režírovat. Na to jsem nadhodila: „… proč vysvětlovat dalšímu člověku, jak by měl film vypadat, když se můžeš režie ujmout ty?“ Vždy chtěl režírovat, jen se k tomu zatím pořádně nedostal, protože se věnoval producentské práci a scenáristice. Řekla jsem: „Nadešel tvůj čas. Vše, co víš, do toho vlož.“ (smích)

Rudolf: Jsem vděčný, myslím, že to pro mě byla velká šance. Přece jen jde o známou a úspěšnou knihu, což byl určitý závazek. Jen musím říct, že jsem měl zprvu o hlavní hrdince jiné představy.

Jana: (smích)

Lucie Vondráčková
Lucie Vondráčková: Další přírůstek do rodiny? V tom mám celkem jasno

Rudolf: Chtěl jsem do té role někoho trochu slavnějšího, než je Jana.

Jana: Fakt jo?

Rudolf: Ale paní Bohdalová byla nemocná, proto jsem vzal za vděk Janou.

Jana: Tak to moc děkuju, že jsi mě oslovil. Jsi hodnej. A Jiřině Bohdalové se tímto omlouvám. (smích)

Jana BernáškováJana Bernášková, Rudolf Merkner a Marek NěmecZdroj: se svolením Tomáše Martínka

Bylo pro vás náročné vžít se do role Lucie?
Jana: Ano, musím říct, že pro mě nebylo vůbec jednoduché se s ní ztotožnit a zahrát ji, přestože jsem ji sama napsala a stvořila.

Rudolf: Protože jsi ji musela hrát podle mě. A to myslím vážně.

Jana: Ale vždyť jsi byl na začátku něžnej, nikam jsi mě netlačil, jen jsme tu roli hledali. Pamatuješ? Na čtených zkouškách. Překvapilo mě, jak bylo v některých ohledech těžké Lucii ztvárnit, protože filmová Lucie je trochu jiná než ta knižní. Na papíře je pořád imaginace, ale když ji pak máte naplnit fyzicky, nejde to vždy tak, jak jste si představovali. Takže jsme zkoušeli a výsledek diváci uvidí.

Postava mladé herečky Lucie se objevuje ve všech vašich knihách. Když jste ji „tvořila“, představovala jste si v ní samu sebe, nebo někoho jiného?
Jana: Vůbec jsem si nepředstavovala samu sebe. Lucie je mi určitě v něčem podobná, ale to všechny postavy. Možná se paradoxně víc skrývám v jiných osobách, někdy dokonce v mužských.

Jana Bernášková hledá v roli Lucie práci i muže
Přežít svého muže? To se dá. Zato film Rudolfa Merknera je k nepřežití

Už v knize jste se nebála otevřít intimní témata, objevují se i ve filmu?
Jana: Ano, myslím, že se jich tam objevuje hodně.

Rudolf: Je jich tam tak středně. Od začátku jsme směřovali k tomu, abychom mohli oslovit televize a ty nás vysílaly od dvaceti hodin, což mě jako scenáristu malinko limitovalo. Některé explicitní intimní scény, které jsou krásně popsané v knížce, proto musely vypadnout.

Jana: Ale zároveň tam zůstala poetika, erotika… To všechno tam je.

Rudolf: Řekl bych, že na české poměry je tohle dost otevřený film. Ale oproti knížce je obsah hodně osekaný.

Jana: Celá kniha by vydala na osm dílů seriálu, a my z ní museli udělat jeden film, který trvá hodinu a půl.

Rudolf: Pro představu, kniha má pět set stran, scénář asi sto. Čtyři pětiny jsme museli dát pryč, abychom se vešli do té hodiny a půl.

Jana: Jako autorka musím říct, že jsem i tak se scénářem spokojená. Zachytil všechna témata a problematiku, které jsem v knížce otevírala.

Rudolf: Taky jsem napsal devět verzí a dělal je rok.

Jana: (smích) No vidíš, a povedlo se.

Veronika Arichteva se synem Lukou
Veronika Arichteva prožívá se synem náročné období, není v tom ale sama

Bylo těžké na place oddělit pracovní a soukromou stránku? Poslouchala jste Jano, režiséra na slovo?
Jana: Myslím, že poslouchala… Co?

Rudolf: Poslouchala. Soukromí a práci nebylo až tak těžké oddělit.

Jana: Na place už ne, ale v začátku při přípravách jo. Nicméně jsme si řekli, že ty světy musíme oddělit. Domluvili jsme se, že na place nebudeme manželé, ale režisér a herečka. A tak jsme se k sobě i chovali. Respektovala jsem, že Rudolf má poslední slovo, i když jsem něco chtěla jinak, a on zase respektoval, že jako herečka potřebuji prostor a o některých věcech musím diskutovat a najít je, o čemž by doma moc nediskutoval. (smích)

Rudolf: To je pravda. Musím Janu pochválit, že to oddělovala i v krizových momentech, kdy tekl čas…

Jana: … a taky nervy. (smích)


Nahrává se anketa ...

Rudolf: Nikdy se do mě nepustila a nepoužila klasické podlé ženské zbraně, které za třináct let vztahu nastřádala. Ovšem zabouchly se domovní dveře a už to jelo… (smích) Ale na place jsme se snažili být oba maximálně profesionální.

Jana: Další věc je, že jsem při natáčení měla celkem tři partnery – Marka Němce, Romana Zacha a Tomáše Měcháčka. Potřebovali jsme, aby se vedle mě cítili příjemně, vzhledem k tomu, že jsme tam měli milostné scény, takže naše manželství bylo upozaděno. Dokonce nám nepsaly ani děti. A když, pak každému zvlášť, abychom se o nich nemuseli bavit. (smích)

Držitelka pěti Českých lvů Aňa Geislerová už dávno není jen herečkou. „K životu potřebuji další kreativní věci jako psaní, vymýšlení šperků, produkování projektů nebo práci v našem ateliéru,“ říká.
Aňa Geislerová: Trpím nedostatkem kázně. Sama sobě jsem cukrem i bičem

Zmínili jste milostné scény. Jak jste jejich natáčení zvládali? Smáli jste se? Styděli se…?
Rudolf: Milostných scén je tam více, já hned zpočátku Janě řekl, že bych chtěl, aby byly krásné a erotické. Chtěl jsem, aby šlo o hezký film bez ohledu na to, že je moje žena. (smích)

Jana: Jejich natáčení jsme nevnímali jako manželé, ale jako herečka a režisér. Myslím, že jsme je zvládali dobře.

Rudolf: Samozřejmě, Janini filmoví partneři byli nervózní, když se měli líbat nebo mít sex s mojí ženou, a předem se mi omlouvali. (smích) Ale já jim říkal, ať jdou do toho klidně víc. Chtěl jsem prostě dobrý film.