Osmačtyřicetiletá Lenka z Moravy patří k nejsilnějšímu ročníku Husákových dětí. „Nám to tak nepřišlo, ale ve školce i ve škole si všichni stěžovali, že je nás hrozně moc,“ vzpomíná s úsměvem. Když se partička dětí scházela ke hrám na ulici, bylo prý také veselo. „Sousedé si stěžovali, že mají pošlapaný trávník. Je pravda, že když jsme se přes něj párkrát přehnali, stálo to za to,“ přiznává Lenka.

Její matka si spíše vybavuje, jaký problém tehdy představovalo sehnat dětské oblečení. „V obchodech vůbec nebyly třeba dětské punčocháče. Ale děti je potřebovaly každý den. Takže se punčocháče dědily a donekonečna zašívaly. A takových věcí bylo víc,“ konstatuje paní Eva.

Půjčky, příspěvky, mateřská

Ironické označení Husákovy děti není úplně správné, protože podporu rodin stát připravoval už v 60. letech. Aby se zvýšila stále klesající porodnost, padly návrhy na zvýšení mateřského příspěvku, prodloužení mateřské dovolené nebo zavedení takzvaného porodného pro všechny. Tehdy Gustav Husák ještě nevedl ani komunisty, ani stát, i když pozdější opatření se už zaváděla za jeho vlády.

Někteří odborníci navíc poukazují na to, že by se v 70. letech porodnost zvýšila tak jako tak, protože rodiny začaly zakládat silné ročníky z konce 40. let. „Podle nich nárůst porodnosti způsobila populačně silná poválečná generace. Kvůli nejisté situaci koncem 60. let totiž řada párů rodičovství odložila,“ uvedla Gabriela Strašilová z Českého statistického úřadu.

1968 – placená mateřská dovolená byla prodloužena na 26 až 35 týdnů, dávka byla stanovena na 90 procent průměrné čisté mzdy a zvýšily se přídavky na děti.
1969 - neplacená mateřská dovolena se prodloužila na dva roky, přičemž žena měla nárok vrátit se do zaměstnání na svou původní pozici. Současně byly zavedeny výhodné novomanželské půjčky ve výši 7200 korun, z nichž se po narození každého dítěte odpočítala jedna šestina.
1970 - začal se vyplácet mateřský příspěvek 500 – 1200 korun měsíčně podle počtu a věku dětí. Průměrná mzda v civilním sektoru tehdy činila 1800 korun hrubého.
1972 - začalo platit vládní nařízení o jednorázové podpoře při narození dítěte ve výši 2000 korun.
1973 - znovu se zvýšily přídavky na děti, nejvíc zhruba o 200 korun na třetí a čtvrté dítě.
1973 - začaly se vyplácet účelové novomanželské půjčky se státním příspěvkem v maximální výši 30 tisíc korun na pořízení a zařízení bytu.

Rekordní čtyřčata a přeplněné porodnice

Porodnost se skutečně začala zvyšovat. Maxima dosáhla v roce 1974, kdy na svět přišlo 193 518 živých dětí, mezi nimiž byla dokonce čtyři čtyřčata, což byl rekordní počet za jeden rok. Přes velkou snahu zvýšit porodnost však stát na takový baby-boom nebyl připraven, což se projevilo nejdřív na kapacitě porodnic.

„Tehdy bylo porodnic málo a dětí strašně moc, takže se rodilo jako na běžícím pásu. Všechno bylo jako na povel, ženy, které měly velké bolesti a křičely, byly brány jako neukázněné a pokárání od sester bylo občas až nevybíravé,“ vzpomíná žena, která porodila v 70. letech dvě děti. Své jméno nechce zveřejnit. Připomíná, že žena si po porodu nemohla dítě pochovat v náručí. Personál jí je jen ukázal, a pak se s ním setkávala pouze při kojení, přebalování nebo koupání. Tatínkové do porodnice nesměli.

„Kontrakce jsem strávila na chodbě a sestry na mě křičely,“ říká jiná žena a vzpomíná na to, jak jedna porodní sestra ve snaze urychlit porod, nalehla mladé mamince na břicho a zlomila jí žebro. „Když byl personál přívětivý, dalo se to přežít a na porod nakonec zůstaly hezké vzpomínky. Když byl protivný, mohl se stát porod velmi frustrujícím zážitkem,“ podotýká žena.

Stát baby-boom podcenil

Na baby-boom však nebyly kapacitně připraveny ani jesle, školky a školy. Více než dvě třetiny Husákových dětí chodily do jeslí a koncem sedmdesátých let se rychle stavěly nové školy. Tehdy byly plné, od té doby se je však už naplnit nepodařilo. Zintenzivnila se také výstavba nových panelových domů.

Baby-boomem ze 70. let se stát mohl pochlubit při cvičení dětí na spartakiádě v roce 1985.

| Video: Youtube

Výhodné půjčky, přídavky na děti a další finanční příspěvky však ještě zvýraznily dlouhotrvající problém: peněz bylo tak mnoho a zboží v obchodech tak málo, že to odborníci považovali za ohrožení ekonomické rovnováhy. Podle některých údajů měli lidé v Československu v roce 1973 na vkladních knížkách astronomických 124 miliard korun.

Stát mimo jiné zavedl cenové zvýhodnění dětského oblečení a obuvi, ovšem mělo to háček – v obchodech toho mnoho nebylo. Obzvláště na venkově byl problém něco sehnat. „Když jsme pro Lenku potřebovali zimní bundu, nějaké sezonní oblečení, ale i školní potřeby, najezdili jsme hodně kilometrů a většinou skončili na Slovensku, kam jsme to měli blízko a kde byly obchody zásobované daleko lépe než u nás na Moravě,“ říká paní Eva.

Její dcera si to vybavuje velmi dobře. „Na své první džíny jsem si vystála frontu, když jsem chodila do šesté třídy,“ směje se.

Když vládě dojdou peníze…

Zvýhodnění dětských oděvů skončilo v roce 1979, kdy se ekonomická situace zhoršila tak, že stát na tyto dotace už neměl. Pro rodiče to bylo velmi nepříjemné překvapení, protože ceny tohoto zboží najednou vzrostly o 100 až o 150 procent a podle pamětníků byly některé části dětského oblečení i dražší než oblečení pro dospělé.

„Na konci 70. let už začaly socialistickému státu docházet finance. Strana proto podporu rodičům zredukovala a porodnost se opět začala snižovat. S nadsázkou se tedy dá tvrdit, že propopulační politika vedla k větší nerovnováze ve složení obyvatelstva,“ míní Gabriela Strašilová z Českého statistického úřadu.

Děti narozené v tomto období měly později mimo jiné také menší šanci než jiné generace, že se dostanou třeba na gymnázium nebo na vysokou školu.

Sandokan a Majka z Gurunu

Zatím však generace Husákových dětí takové starosti neměla. To, že žijí v totalitním režimu, příliš nevnímaly a své dětství si většina z nich užívala v relativní pohodě s obvyklými dětskými radostmi. Mezi jejich oblíbené hračky kromě panenek, autíček a stavebnic patřili mimo jiné podivní plyšáci, jimž se říkalo mončičáci, nebo plastová „céčka“. Obojí bylo dlouho takzvaně podpultové, tedy těžko sehnatelné, takže si rodiče při jejich obstarávání užili své. Naštěstí byli socialismem dostatečně zocelení, takže to zvládali dobře.

Tehdejší děti měly štěstí na televizní pořady, protože právě tehdy vznikaly legendární večerníčky, například Mach a Šebestová, Bob a Bobek nebo Pat a Mat, objevilo se studio Kamarád s postavami Jů a Hele, velkou popularitu si získaly seriály Arabela, Návštěvníci či film Lucie, postrach ulice a mnoho dalších.

„Já jsem měla moc ráda Majku z Gurunu,“ vybavuje si Lenka dnes už pozapomenutý televizní sci-fi seriál o malé mimozemšťance s názvem Spadla z oblakov. A připomíná, že obrovským hitem pro malé i velké byl italský seriál Sandokan o statečném pirátovi, kterého ztvárnil tehdy slavný Kabir Bedi. „Když jsme jeli do Brna na výlet, koupila jsem si na výstavišti jeho fotku,“ říká Lenka pobaveně.

| Video: Youtube

Hrozba pro důchodový systém

Po roce 1989, kdy lidé mohli začít podnikat, měla tato generace silnou pozici. „Vzhledem ke svému počtu byly Husákovy děti zvyklé na velkou konkurenci ve škole i v zaměstnání. Proto pro ně nebyl problém se v práci prosadit,“ konstatovala Gabriela Strašilová. Podle odborníků je právě disproporce ve velikosti generací jednou z příčin, proč je míra nezaměstnanosti v České republice jednou z nejnižších v EU.

Generace ze 70. let sehrála významnou roli před rokem 2010, kdy se mnoho z nich stalo rodiči, takže na chvíli zlepšili klesající porodnost v Česku. Ale až jednou odejdou do starobního důchodu, důchodový systém by se mohl zhroutit. „S klesající porodností se totiž dlouhodobě snižuje počet pracujících, kteří připadají na počet důchodců,“ varovala Gabriela Strašilová.

Zároveň by se však mohlo uvolnit velké množství pracovních míst, což by mělo dnešní mladé generaci zaručit dostatek pracovních příležitostí.