Znalec umí ocenit šperk, do kterého zlatník vložil svůj vlastní dech místo kyslíkovo-vodíkové směsi regulované kolečkem. „Než šperk pustíš do světa, obtiskneš v něm svou energii,“ říká zlatník Honza Tuma.

Do plamene zlatnické pistole fouká ústy také jeho manželka Jolana Tumová a dcera Veronika Suchánková. 

„Dodnes si pamatuji inzerát v Avízu: hledáme muže pro jemnou práci. Neprozradili předem, že se jedná o zlatnické řemeslo. Na konkurz nás přišlo padesát a vybrali čtyři. Manželka Jolana se tam hlásila na prodavačku, ale zlatnická práce jí byla bližší. Takže nás oba zlatničtí mistři zasvětili do řemesla,“ vzpomíná Honza Tuma, jak se klempíř stal zlatníkem.  Začátky v Ostravě byly těžké. Vytáhli do šestého patra těžký kovový pracovní stůl, ale už po měsíci Honza zjistil, že v provizorních podmínkách obýváku se pořádná zlatničina dělat nedá. 

Podobně naivní byl, když se s manželkou a čtyřmi dětmi přestěhovali do Vína. „Zpočátku jsem věřil, že zlatnický obchod může fungovat tady na Osoblažsku. Pak mi došlo, že kamenný obchod a kontaktní místo musí být v Krnově nebo v Opavě. V Opavě k nám našlo cestu tolik zákazníků, že už jsme nestíhali. Vybudovala se klíčová klientela, takže bylo možné obchod zavřít. V Opavě dnes máme jen servisní místo. Ve Víně máme hlavní dílnu, kde děláme už jen zakázkové šperky a opravy. Opouštíme stříbro, které je časově náročné a špatně zaplacené. Teď už se soustředíme jen na zlato a náročnější zakázkové šperky na míru. Deset let zlatnické praxe v Opavě nám pomohlo uvědomit si svou cenu a pochopit, že nemůžeme vyhovět všem,“ vysvětlil zlatník Honza Tuma. 

close Ve Víně u Slezských Rudoltic má sídlo zlatodílna rodiny Tumových. Své autorské šperky prezentuje pod názvem Ateliér kámen. info Zdroj: Se souhlasem Jana Tumy zoom_in Ve Víně u Slezských Rudoltic má sídlo zlatodílna rodiny Tumových. Své autorské šperky prezentuje pod názvem Ateliér kámen.

Vymýšlet něco tak osobního, jakou jsou zásnubní a snubní prsteny, upomínka na narození dítěte nebo životní výročí, je zodpovědný úkol.

„Chceme, ať nám zákazník přinese fotku obdarovaného, abychom mohli při práci přemýšlet o vkusu a vzhledu konkrétního člověka. Někdo klient úplně nechá na nás.  Řekne: vymyslete něco pro mou manželku. Jiný přijde s vlastní představou šperku a nebo se nechá inspirovat naší tvorbou, co máme na facebooku. Jdeme zákazníkovi naproti a  přemýšlíme společně s ním. Jsou ale případy, kdy ze zákazníka nemám dobrý pocit. Vadí mi, když mě nebere jako partnera, ale stylem já platím a ty musíš udělat co poručím. Už se stalo, že jsme odmítli zákazníka, který cítil potřebu se k nám chovat nadřazeně. Neuvědomil si, že dobrý zlatník si své zákazníky může vybírat,“  popsal Honza Tuma specifika svého řemesla. 

Znalci vědí, že hodnota šperku není v samotném kovu, ale ve zpracování. Obliba šperkařských materiálů je přelétavá jako móda.

„Hlavně na svatého Valentina poznáte, že trendem současnosti je bílé zlato. Je to slitina s obsahem palladia, niklu a  stříbra. Kdysi si zlatníci  slitiny dělali sami, ale je to hotová alchymie. Naší generace zlatníků se už výroba slitin netýká. Materiál odebíráme od profesionálů. Zkrátka jeden punc potvrzuje ryzost a druhý autorství. Máme moc rádi babičky, které chtějí památku pro vnuky s trvalou hodnotou echt gold, co přečká v rodině všechny inflace. V takových případech je výstižnější tomu říkat talisman než šperk. Jsou v něm totiž zakonzervované myšlenky, energie a dobré úmysly dárce.  Jako by babička potomkům  darovala průvodce životem. Je moc milé, že obřad obdarování můžeme s nimi také trochu sdílet,“ uzavřel povídání o své profesi Honza Tuma.