Pavlína Pisingerová pamatuje ještě období, kdy obuvnická firma opravovala boty v přízemí obchodního domu Laso. „Tenkrát jsme měli zákazníků hodně a bylo se co ohánět. Také jsme tehdy byli v opravně tři, někdy i čtyři obuvníci,“ vzpomíná na období krátce po svém vyučení.

V roce 2006 se obuvníci stěhovali z prostor OC Laso do nových prostor v Milíčově ulici. „Těch zakázek ubylo. To ale souviselo i s tím, že po otevření Fora Nová Karolina už tolik lidí centrem Ostravy nechodilo. Takže ubylo i zakázek a v naší firmě jsme nakonec zůstali jen dva. Ale na nedostatek práce si určitě stěžovat nemůžeme,“ dodává obuvnice.

Pavlína Pisingerová se vyučila v oboru technologie výroby a opravy obuvi. Od roku 1996 pak opravuje obuv v centru Ostravy.

Základním krédem, kterým se snaží řídit ve svém podnikání, je spokojenost zákazníků. „Když je člověk s opravou spokojen, přijde si k nám opravit boty i příště. Stálí zákazníci jsou pro nás důležití. Tvoří zhruba tři pětiny všech našich zákazníků. A už jsem také vypozorovala, že lidé dokážou ocenit férový přístup. Když někdo donese obuv, kterou by se nevyplatilo opravovat, snažím se jim to slušně vysvětlit. A většina u nich takový postup nakonec ocení,“ přidává zajímavý poznatek Pavlína Pisingerová.

Pavlína Pisingerová se vyučila v oboru technologie výroby a opravy obuvi. Od roku 1996 pak opravuje obuv v centru Ostravy.A podle čeho se pozná, že obuvník svou práci ovládá? „Když botu chytím do ruky, musím si představit, jak bude vypadat po opravě. A pak už následuje šití, lepení, lisování a další obuvnické práce,“ dodává s tím, že při obuvnické práci hodně trpí ruce, to kvůli vibracím ze strojů, a také záda.

„Když už člověk dělá tu práci dlouho, já například 23 roků, tak se to projeví i na zraku. Ale to se nedá nic dělat. Každá práce má svá pro i proti a mě ševcovina baví,“ dodává sympatická obuvnice.