„Sklo si beru z chladicí vany s konstantní teplotou vody, opláchnu ho pomoci ostřiku na výčepu, z pípy odpustím zoxidovanou pěnu a pak čepuju. Po skle v pětačtyřicetistupňovém úhlu, pět šest sekund,“ komentuje „obřad“ prováděný v porubském originálním baseballovém restaurantu Arrows. Kde uprostřed vévodí čtyři měděné tanky plné nepasterizovaného piva Pilsner Urquell.

Řeč je samozřejmě o pivu čepovaném pěkně na hladinku (mimoto se dělá třeba tzv. šnyt či mlíko). „Zapomeňte na ty vysoké čepky pěny, co byly dříve ve zvyku. Ty už dva tři roky nejsou běžné, pivní kultura jde nahoru a úroveň spousty podniků se zvedá,“ pokračuje devětadvacetiletý výčepní z Ostravy. Je prakticky samouk v oboru.

Počítač místo razicích či dobývacích technologií, to je nové uplatnění Tomáše Hisema.
Nová šichta: Z horníka je programátor, dostane se i na plátna kin!

„Chtěl jsem studovat gastronomii jako o sedm let starší brácha Jiří, ale doma nesouhlasili. Byl jsem dohnán na elektroprůmyslovku, na programátorský IT obor elektronické počítačové systémy,“ uvádí s tím, že první vzpomínky zpoza pípy má díky brigádám zařízeným bratrem ve stánku na utkáních baseballu probíhajících u Arrowsu.

„Mé první načepované pivo bylo do suché sklenice, přesně, jak se to nemá dělat. Když není sklo umyté – pivně čisté – čepované pivo utrpí teplotní šok, rozbije se, nebude mít tu sládkem zaručovanou správnou chuť,“ popisuje Michal. Největší trapas zažíval v podobě potíží s hnacím médiem na brigádě – půllitr dělal skoro půlhodinu!

Výčepní Michal Španěl.Zdroj: Deník / Lukáš Kaboň

Teď ho ovšem hosté jako ve zmíněném případě neupozorňují, aby s pivem „neonanoval“. Naopak, prochází oblastními koly soutěže v čepování pořádané Plzeňským Prazdrojem (loňské zcela vyhrává) a má za sebou speciální kemp výčepních. Veřejnost mu nakonec dává v Master Bartender 2019 titul nejsympatičtějšího výčepního.

Vizualizace porubské stezky v korunách stromů.
Poruba chce mít stezku v korunách stromů na Hlavní třídě. Takto by vypadala

Pivem pochopitelně Michal nepohrdá a asi není nutné upřesňovat, jaké značky. „Ale zákazník by měl ochutnat všechno, tak si čas od času zajdu na jiné. Třeba do Kurnik Šopy, kde v Ostravě jako jedni z prvních začali s pivními speciály. Preferuji ale ležáky, k nimž se lidé vracejí zpět. Jsou i nejvíce vařenými pivy na světě,“ doplňuje.