Možná to zní trochu tajemně, ale netřeba za tím hledat nic složitého. Také by se dalo říci, že paní Marie se snaží lidem dělat radost. „ A to je to předávání energie. Vím, že existuje a snažím se s ní pracovat,“ vysvětluje.

Jelikož je velmi činorodá a kreativní, těch způsobů, jak dělat druhým radost, má hned několik. Jedním z nich je například „cílený útok na chuťové buňky“. Jaký? Peče dorty. Ale nejen to, neobvykle je zdobí, aby byly takzvaně na míru.

„Snažím se dort zpracovat a nazdobit tak, aby tomu člověku šel k tělu. Takže když mám udělat dort, zeptám se, pro koho je, jaké má ten člověk zájmy a podle těch informací vymyslím, jak by dort mohl vypadat a jak ho nazdobím, aby bylo hned patrné, jaký ten člověk je nebo co ho baví,“ vysvětluje paní Marie.

Kolegyně z práce ji třeba požádala o dort pro kolegu-cestovatele. „Takže jsem upekla dort ve tvaru zeměkoule. Pak jsem dělala třeba dort pro strojvedoucího, který řídil motorové vozy, které kdysi jezdívaly na lokálních tratích. Takže jak asi dort vypadal, že? Prostě mašinka,“ usmívá se bývalá výpravčí, dnes bezpečnostní technik u dráhy.

Zralá žena

A aby její „dělání radosti“ nebylo poněkud stereotypní, plete třeba košíky z proutí nebo pedigu. A opět „šité na míru“. „Nejkrásnější pocit je, že když vidíte, že ten váš výrobek dotyčného potěšil. Máte dobrý pocit a cítíte tu pozitivní energii, kterou jste tomu člověku předal,“ dodává.

Činorodost a kreativita této nadmíru empatické ženy je zřejmě dána její povahou, ale do jisté míry i životními zkušenostmi, které nebyly vždy pozitivní. „Každý kráčíme po nějaké cestě a ty mohou býti různé. Když jdete po obtížné, buď se složíte, nebo jdete dál. A já nemám v úmyslu se vzdávat,“ říká sympatická žena, která za zlom ve svém životě považuje projekt, do kterého se přihlásila před několika lety.

„Jmenoval se Zralá žena a jeho cílem bylo u žen v mém věku, tedy mezi čtyřicítkou a padesátkou, probudit sebevědomí. Aby si uvědomily svou hodnotu, aby měly smysl život, aby si věřily, prostě aby energii jen nedávaly, ale aby ji i přijímaly, protože jim to ohromně pomáhá,“ vysvětluje Marie Dordová.

V jejím případě to efekt evidentně mělo. Protože ale cítila, že potřebuje být blíž lidem, skoro se jich dotýkat, zapsala se na masérský kurz. A dnes předává energii třeba i prostřednictvím masáží.

Ráda by si otevřela kavárnu

Ale aby energii mohla rozdávat, musí ji také přijímat. Proto se ptám, co dalšího by chtěla zkusit. Ano, mám sny a jsou o přijímání energie - chtěla bych se dostat ke koním,“ svěřila se paní Marie, která všechno výše uvedené považuje za své koníčky.

Rodačka ze Starého Města se sem po letech i vrátila a bydlí v bývalém finském domu, který si sama přestavěla. A když už jsme u těch snů, zmíní se, že už od mládí má jeden velký sen.

„Chtěla bych mít vlastní kavárničku, takovou v duchu našich babiček, kam lidé přijdou, je tam klid, pohoda, milá atmosféra, domácí upečená bábovka, dobrá káva. I toto já považuji za předávání pohody, štěstí a pozitivní energie,“ říká Marie Dordová.

A dodává, že v tomto má před sebou ještě cestu. „Mám trochu strach začít podnikat. Ráda bych vyšlápla do světa, jen nevím přesně jak. Ale říkám si, že když se pohybujete ve světě, narážíte na příklady, od kterých je třeba se učit. A touto cestou se teď zřejmě vydám,“ říká odhodlaně.