Budeme za dvacet let jíst steaky z 3D tiskárny?

Není jen jasné, v jakých proporcích budou jednotlivé jídelní možnosti uskutečněny: třeba zda budeme konzumovat více mořských řas nebo geneticky modifikované rýže. Spolehnout se můžeme na jediné: na stole bude řada jiných pokrmů, než na jaké jsme dosud zvyklí.

Párek s mátovou příchutí

Podle údajů OSN nyní trpí hladem na 135 milionů lidí – zhruba o patnáct milionů více, než loni. Třeba v Jemenu hladoví 53 procent obyvatelstva, v řadě dalších zemí třetího světa je situace jen o málo lepší. Laboratoře a vědecké ústavy co chvíli přicházejí s další slibnou novinkou, uvést nějakou převratnou záležitost do praxe se ale zatím nepodařilo.

Co tedy budeme jíst v roce 2040? Cynikové tvrdí, že se moc starat nemusíme. O přiměřený počet strávníků se prý postará sama příroda – Covid-19 má být prvním krokem tímto směrem. Pokud se ale podíváme na dějiny lidstva, zjistíme, že podobné situace už tu byly několikrát a člověk si vždy dokázal poradit.

Divočina jako lék. Pobyt v přírodě doporučují i psychologové

Naše současná strava je však bohužel příliš náročná na zdroje (vodu, krmiva, ustájení aj.) a dlouho už takto fungovat nemůže. Odborníci odhadují, že se stravování světa brzy rozdělí na dvě části: objemově malou výrobu luxusních potravin a masovou výrobu levných surovin pro „řadové“ pozemšťany.

OSN si přitom hodně slibuje od hmyzu. Je ho zatím známo 1900 druhů, vesměs mají vysoký obsah proteinů, vitaminů apod. Není problém udělat z hmyzu prášek nebo pastu, ze které vám během chvilky 3D tiskárna vytvoří napodobeninu libovolného pokrmu.

Podle odborníků bude taková strava zdravá a umožní závratné množství kombinací: co třeba párek s mátovou příchutí? Pojídání hmyzu by mohlo řešit i problémy s cholesterolem. Bohatí lidé si pak mohou nechat vytvořit ideální potraviny – včetně těch z hmyzu – přímo na míru své DNA, jako lék na své choroby aj.

Obrovské množství potravin se skrývá také v moři: jde především o řasy a medúzy. Mnoho expertů (například ze serveru futurism.com) je považuje za „spásu“ přemnoženého lidstva. Řasy jsou nejrychleji rostoucí rostliny na světě a podobně jako hmyz mohou být upraveny do nejrůznějších podob (což se snad podaří i s medúzami).

Své slovo možná brzy řekne uměle „pěstované“ maso, geneticky modifikovaná zlatá rýže (s vysokým obsahem betakarotenu) či zelená „super rýže“, která je odolná vůči většině chorob. Objevují se už i cenově přijatelné alternativy skutečných potravin: třeba firma Hampton Creek Foods produkuje umělé žloutky. Jsou vhodné do pečiva, majonéz a podobně.

To pole patří nám!

Tak trochu nečekaně se ovšem k věci začali vyjadřovat i sociologové. Objevily se názory, podle nichž se jako důsledek změny klimatu, koronaviru a dalších pohrom začnou na vhodných místech vytvářet komunity nového typu.

Medvědín, Vlkov, Býčí skála. Místa se zvířecími názvy stojí za prozkoumání

Základ své výživy prý budou získávat z polí, která budou vlastnit společně – formou jakéhosi družstva. To jim zajistí zdravé a cenově dostupné potraviny i dobrý pocit z ekologicky příznivého podnikání.

Nová „družstva“ budou vlastně dost podobná komunitám prepperů (lidí očekávajících různé katastrofy). Sociologové připomínají, že vznik takových samozásobujících se komunit nejspíš povede i k nutnosti založit nějakou ozbrojenou složku a v neúrodných letech bránit svoje sýpky, sady apod.

Tito lidé nejspíš také budou chovat živočichy na maso jen zcela minimálně (podle WHO bychom měli ročně jíst cca 26 kilogramů masa na osobu, ale v celém vyspělém světě se ho jí více než čtyřikrát tolik).

Poslední kapka?

Ekonomové i ekologové se velmi obávají jedné věci: a sice toho, že se stravovací návyky Západu masově přenesou do Číny a Indie. To by představovalo obrovskou zátěž pro přírodu – možná onu pověstnou poslední kapku. Těžko ale můžeme nutit Asiaty ke skromnosti, když Západ sám je obžerný.

Snad pomůže trend spotřeby hmyzu, GMO plodin a řas – momentálně nejsnadnější východisko z potravinové krize světa; byť si jeho uskutečnění vyžádá obrovské investice.

Je však také třeba s potravinami lépe hospodařit. Třetinu nejrůznějších plodin, ovoce i masa totiž z různých důvodů vyhodíme! Velkým problémem je zde dálková doprava potravin, která by se měla co nejvíce omezit.

Nový seriál Deníku: Podejme Zemi pomocnou ruku!

Ve snaze o maximální využití potravin dochází i na poněkud humorné momenty. V Japonsku třeba Yu Suzuki z univerzity Kyoto Sangyo vytvořil systém, který se v kuchyni umístí na strop a kuchařům promítá přímo na pracovní stůl instrukce k přípravě toho kterého jídla: od množství surovin až třeba po správné vedení nože při kuchání ryby…

Snězte to i s obalem

Bioinženýr z Harvardu David Edwards založil firmu WikiCells, která vyvíjí nové obaly na potraviny. Jedno mají společné: dají se sníst spolu s ovocem, pečivem apod., které chrání. Jde o jakési tenké slupky ze škrobu, částeček balené potraviny a dalších složek. Před jídlem stačí slupku krátce omýt.

Objevují se už i cenově přijatelné alternativy skutečných potravin: třeba firma Hampton Creek Foods produkuje umělé žloutky. Jsou vhodné do pečiva, majonéz a podobně.

Autor: (ib)