David a Nikola Ulrychovi v Petřkovicích žijí, provozují tam pohybové aktivity pro rodiny s dětmi pod značkou Family Gym a nyní nastoupili do své srdcové restaurace jako noví nájemci. „A to jsem po pětadvaceti letech v pohostinství říkal, že už se do oboru nikdy nevrátím,“ směje se David Ulrych při vzpomínce na dřívější živnost.
Vzpomínky
Vzpomínky se lidem vybaví i při návštěvě hostince a penzionu. Zvenčí je stále patrné, že jde o bývalé nádraží, jen vývěska se přizpůsobila a láká na kvalitní kuchyni.
Především však interiér navozuje dojmy starých časů. Nechybí v něm několik velkoformátových fotografií původního nádraží na zdech, nádražní hodiny či několik původních drážních předmětů ve vitríně.
Jaká tedy byla cesta od nechtěného k milovanému v tomto případě? „Dostali jsme nabídku převzít Staré Nádraží od minulých provozovatelů a našich známých. Dva roky nás přemlouvali. Pro ně to bylo jako dítě, byť už na konci ztratili síly, a restauraci za pět let, co ji měli, pozvedli. A my sem vždy rádi chodili,“ rekapituluje dění posledních let David Ulrych.
Rozhodly obavy
Podnikatelům poslední roky nehrají do karet, klientela se zmenšila, po covidu přišla válka a pokračuje neustálé zdražování potravin i vstupních nákladů. Přesto Ulrychovi nakonec svolili.
„Restaurace je naše srdcovka, vždy jsme sem rádi chodili, a když jsme se dozvěděli, že provozovatelé končí, dostali jsme strach, aby ji nepřevzal někdo cizí, a kdo ví, jaké by mohl mít plány. Bylo to teď, nebo nikdy,“ zmiňuje Nikola Ulrych v podstatě jediný důvod, který na misce vah převážil všechna negativa i odhodlání do pohostinství se už nevracet. A tak podnik během čtrnácti dní na přelomu roku změnil provozovatele.
Kapela i divadýlko pro děti
„Skočili jsme do toho rovnýma nohama a postupně se za provozu budeme snažit Staré nádraží dál vylepšovat,“ plánují Ulrychovi. A plány to skutečně nejsou malé. Cílit zde chtějí především na rodiny s dětmi, cílové skupině by měla prý odpovídat i cenová politika. A také rozšíření dětských prvků v uzavřené zahrádce i kulturní program.
„Uvažujeme o dětských představeních a koncertech, živou hudbou pro dospělé a nad tematickými večery, aby zde lidé nalezli komplexní zábavu, přišli si zde posedět a zrelaxovat. Naším cílem je vybudovat ze Starého nádraží středobod vesnice!“ hlásí směle Ulrychovi.
Každý desátý si bere jídlo s sebou
Všechno má přijít postupně v návaznosti na to, jak se bude podniku dařit. Provozovatelé však počítají s tím, že rozjezd bude těžší.
„Lidé se dnes odvykli někam chodit, což vidíme na našem cvičení, kde je asi poloviční propad, i tady. Navíc dobrá desetina hostů si už přijde jídlo jen vyzvednout a sní si ho doma. Nechtějí vařit, objednají si jídlo a také si ho odnesou. Řada klientů si tady takto ‚vaří‘ běžně,“ míní Nikola Ulrych, která nečekala, že dopad covidu na pohostinství bude až takový.
Na druhé straně Staré nádraží je typickou výletní restaurací, do níž se stahují cyklisté, turisté, lidé na procházkách. S příchodem jara tedy Ulrychovi vyhlížejí i lepší zítřky. Ty budou mít v ideálním případě podobu plné venkovní terasy pro šedesát lidí, a když se bude dařit, přibude u ní i výčepní kontejner s dalšími stoly, které mají posloužit zejména ve dnech, kdy v interiéru bude uzavřená společnost či soukromá akce.
Příslibem kvality mají být kromě místních provozovatelů také zkušení kuchaři, které si už předešlí nájemci přetáhli ze známého beskydského hotelu Lanterna. S příchodem léta a turistů se má rozjet i penzion v patře, který nyní využívají zejména firmy pro své zaměstnance.