Barbora Jahnová je veterinářkou z přesvědčení. Toto povolání si zvolila už na základní škole. Zvířata totiž odjakživa miluje a proto si, jak sama říká, neuměla nikdy představit, že by mohla dělat něco lepšího, než jim pomáhat.

„Do ordinace chodím většinou kolem půl deváté ráno a zapínám sterilizátor. Do začátku ordinačních hodin v devět ráno připravím veškeré potřebné nástroje, ať mám vše hned po ruce, kdyby přišel akutní případ. Potom ordinuji do šesti hodin odpoledne a někdy samozřejmě i déle, zvláště pokud je nutná nějaká bezodkladná operace,“ uvádí nás doktorka Jahnová do světa své veterinární praxe.

DALŠÍ PROSÍM…

Ale to už je za dveřmi první pacient – maličká fenka yorkšíra prodělala předchozí večer náročnou operaci dělohy. Musí tedy dostat kapačku s nitrožilní výživou, injekci s antibiotikem a léky proti bolesti. Majitelé si potom pro ni na konci ordinačních hodin přijdou.
Další na řadě je buldoček s bolavýma ušima. Doktorka mu nejdříve udělá kompletní vyšetření, poté vezme stěr z uší a vzorek dá pod mikroskop. Je to vyšetření na nebezpečné parazity, ti se ale naštěstí pro pejska ve vzorku neobjevují. Léčit se bude antibiotiky na bakteriální infekci a zklidňujícími kapkami.

PES BASKERVILSKÝ

Abych byla užitečná, vydávám se s úsměvem na tváři ke dveřím do čekárny. Ten mi však zmrzne ve chvíli, kdy spatřím obrovského německého ovčáka, který ale spíš vypadá jako vlkodlak. Majitelka vstoupí do ordinace a omluví se, že zapomněla očkovací průkaz a náhubek. Doktorka se rozumně zeptá, jestli pes kouše. Po ujištění, že je to hodný mazlík a žádná zákeřnost od něj nehrozí, veterinářka s naprostým klidem baskervila bez náhubku vyšetří. Když mu otevře tlamu, aby zkontrolovala stav dásní a zubů, panička vesele podotkne: „To je ale krokodýl, že?,“ a rozhodně není daleko od pravdy. Hafan pak dostane dva píchance očkování a lítostivě a tichounce u toho kníkne. Jakmile pak zjistí, že nepříjemnou část návštěvy má za sebou, vydává se, stejně jako všichni ostatní klienti Barbory Jahnové, na průzkum ordinace a zvědavě očichává vše, co mu přijde do cesty. Před odchodem si ho ještě majitelka zváží a já zjišťuji, že tohle zlatíčko váží víc než já. Ani nechci vědět, kolik toho takový pes sežere.

I MALÉ KOUSNUTÍ BÝVÁ PROBLÉM

Za dveřmi už čeká yorkšír, se kterým přišel pár ve středních letech a vypadá to, jakoby dovedli na očkování spíše dítě než psa. Maličký trpaslík nechce na stůl ani za nic a snaží se dostat zpět do bezpečí pánečkovy náruče. Jakmile ho doktorka naočkuje, zuřivě se ožene. Majitel zachraňuje její ruku před malými, ale pěkně ostrými zoubky jen o milimetry. Když se zavřou dveře, doktorka si povzdechne, že i malé kousnutí dost vadí, což si majitelé zvířat často neuvědomují a podceňují nutnost držet svého miláčka opravdu pevně. „Rána se pak nezřídka zanítí a pod neprodyšnou chirurgickou rukavicí se to ještě zhorší. Někdy pak nemohu operovat vůbec a musím operace odkládat nebo akutní případy posílat jinam,“ dodává Barbora Jahnová. I proto jsem si teď k sobě přibrala šikovnou mladou kolegyni, se kterou se můžeme střídat a v případě nutnosti zastupovat.

BARBORA KLEČKOVÁ