Útěk z města po Ostravsku. Valerie a Stanislav odešli do hor, dělají skvělé sýry

Zámečníkovi žili ještě před deseti lety velmi odlišným stylem života. Bydleli v Ostravě, pracovali pro velké firmy a na chatu jezdili pouze rekreačně. Změna nastala v roce 2011, kdy se na chalupu odstěhovali natrvalo.

„V naší práci jsme měli přístup k informacím o výrobě potravin, které se nám až tak nelíbily. Například přidávání zvýrazňovačů chuti, nahrazování základních složek zbytečnými přídatnými látkami a další. Takové výrobky jsme nechtěli jíst, a tak jsme se přestěhovali sem, abychom si začali vyrábět své vlastní potraviny“ popisují manželé začátky svého života na farmě, která nese jméno postavy z knižní série Pán prstenů; U Stromovouse.

Zvířata a soutěže

V současnosti se na dvouhektarovém pozemku pasou čtyři krávy plemena Jersey a dvacet pět hnědých krátkosrstých koz. Každá z nich má své jméno, na které slyší. Bránu farmy hlídá malý westík Bilbo a všudypřítomné je kvokání slepic, hus a kačen. Začátky však vypadaly úplně jinak.

„Počítali jsme s tím, že budeme mít maximálně osm koz. Jednoho zimního dne ale musela manželka koupit mléčné výrobky v obchodě, protože kozy v zimě nedojí. To byl pro ni takový šok, že jsem na narozeniny dostal krávu,“ směje se Stanislav. Zvíře pojmenoval Rozárka podle sovy z Tří oříšků pro Popelku.

Autobusy na Praděd jsou přeplněné, informoval Deník. Kraj posílí spoje

„Jako malý jsem chtěl sovu, ale rodiče mi ji nikdy nekoupili. Tak mám svou Rozárku alespoň teď,“ prozrazuje s jiskrou v oku. Svá zvířata berou manželé jako členy rodiny. „Máme takové motto, kterým se řídíme. Všechna zvířata, která chováme, nám věnovala celý svůj život, aby uspokojila naše lidské potřeby. Proto si zaslouží náležitou úctu a lásku spojenou ve starostlivou péči,“ vysvětlují.

S rozšířením zvířectva a stále větší popularitou výrobků přišlo i rozhodnutí věnovat se farmaření na plný úvazek. A tak se v roce 2014 z farmy U Stromovouse stala oficiálně registrovaná mlékárna. „Ale první impuls přišel ještě o rok dřív, kdy jsme na soutěži v Mikulově obsadili krásné třetí místo. Přitom jsme soutěžili i s profesionálními mlékárnami,“ říká Valerie.

Druhý impuls přišel právě v roce 2014, kdy na stejné soutěži vyhořeli. „K něčemu dobré to ale bylo. Seznámili jsme se s profesory z vyšší odborné školy mlékárenské a dospěli k důležitému rozhodnutí. Pokud se tím doopravdy chceme živit, manžel musí nastoupit do školy,“ usmívá se světlovlasá žena.

Rána osudu

Na školu nastoupil Stanislav v roce 2014. O rok později však zasáhla nejen do jeho studia, ale celého života zákeřná rakovina. „Půl roku jsem ležel na onkologii a další rok a půl se dával dohromady. To nás zastavilo úplně ve všem, studium jsem musel přerušit a dodělávám ho teď,“ popisuje těžkou kapitolu života Stanislav.

Práce na farmě a starání se o zvířata tak zůstalo na jeho ženě, která v té době měla navíc ještě jiné zaměstnání. „I když to pro mě bylo náročné jak fyzicky, tak psychicky i časově, nikdy jsem neztratila naději,“ říká Valerie. Po překonání nemoci se manželé znovu pustili do farmaření na plno. Stanislav začal opět studovat a vymýšlet vlastní receptury. Se svými výrobky vyhrávali na nejrůznějších soutěžích. Za svůj největší úspěch však považují získání prestižního ocenění Regionální potraviny Moravskoslezského kraje, které dostali poprvé v roce 2018 za sýr Jesenický bochník a podruhé letos za Jesenický horský sýr. „Najednou se o nás vědělo všude, a to rozhodlo o postavení nové mlékárny a posezení pro návštěvníky,“ popisuje Stanislav.

Hlavní třída v Ostravě-Porubě není venkovní zahrádka. Opilci to tu ale milují

Dnes je jejich farma místem, na které se sjíždí lidé z celé republiky. Pro děti pořádají exkurze o životě na farmě a ochraně životního prostředí, které od loňského roku fungují v rámci projektu Cesty za zdravím do Jeseníků. Součástí programu je i naučná stezka Zdraví a příroda v Jeseníkách v okolí farmy.

„Máme velkou podporu nejen Moravskoslezského kraje, ale také obce a naší starostky, za což jsme hrozně vděční,“ shodují se manželé. O rozšíření výroby či nabrání zaměstnanců však neuvažují. „Kdo chce naše produkty ochutnat, může si za námi udělat výlet. Chceme, aby lidé viděli, jak se o zvířata staráme a pochopili, že naše výrobky mají jinou hodnotu a kvalitu než anonymní produkty ze supermarketu. Začali jsme jako rodinný podnik a měnit to nechceme,“ uzavírají Valerie a Stanislav Zámečníkovi.

Světlana Nedvědová

K tématu

PODÍVEJTE SE: Divoký bronx přímo v centru Ostravy. Pojďte si projít hříšná místa