Z toho, co se jiní snaží kamuflovat speciálními názvy, jídelníčky nebo designem, oni udělali svou reklamu: Jsme tradiční česká hospůdka, nic nóbl, zkrátka stará dobrá klasika. „A proto k nám lidé chodí.

Vědí, že se u nás dobře najedí, žádné polechtání žaludku, že máme dobře načepované pivo, nešidíme a zakládáme si na čistém skle a kvalitních surovinách,“ říká spoluprovozovatelka Restaurace U Vlka Lucie Vlková, která by už jiným směrem ani nešla. „V okolí ani není místo, dnes je klasických restaurací mnohem méně a pomalu mizí.“

U Vlka se navíc přizpůsobili i místním poměrům. V blízkém dosahu jsou hned dva kostely, odkud do podniku proudí lidé na smuteční hostiny i rodinné oslavy.

Starosta Svinova Radim Smetana.
Se starostou Svinova o nové zástavbě pole pro pět tisíc lidí. Místní jsou proti

„Nejžádanější jsou u nás pečená žebra, panenky s fazolkami a grilovanou zeleninou a také bramborové placky,“ jmenuje po krátkém zamyšlení František Vlk TOP 3 „vlčí jídla“. Často je také poptávka po rizotu, svíčkové, guláši nebo řízku, a když už se lidé chtějí přijít „zprasit“, jak u baru předem hlásí, sáhnou po smažáku a hranolkách. „Protože tohle si málokdo dělá doma sám,“ tuší Lucie Vlková.

Návrat k pivním kořenům

Vyjma klasiky zkoušejí U Vlka příležitostně i plněné tortilly, hambuger, ty ale takové úspěchy nemívají. Zpočátku, před čtrnácti lety, je neměla ani samotná restaurace. Skoro dva roky jí trvalo, než se dostala do povědomí lidí a hosté se naučili vracet a zamlouvat si zde větší akce. Po předešlém nájemci totiž na úřadě zůstaly dluhy za nájem i elektřinu a v dobrém na podnik nevzpomínali ani hosté. Navíc i možnosti prezentace jsou omezené, žádná velká reklama, a když pozornost nevzbuzuje sezonní zahrádka, působí restaurace velmi nenápadným dojmem.

Největší změnou, s níž U Vlka od otevření přišli, je dodavatel piva. Léta se zde čepoval Radegast a Plzeň, od loňského roku je to „nově“ Ostravar. Důvodů je několik. „Chtěli jsme přijít zase s něčím novým poté, co Radegast a Plzeň kolem nás postupně začali čepovat i ostatní, navíc jsme měli signály od lidí, že by přivítali změnu,“ popisuje Lucie Vlková, podle níž je „Ostrava“ návrat ke kořenům z doby „před Vlkem“.

Plastika koně s důlním vozíkem Pocta hornictví.
Radnice, nádraží a teď Svinov. Škatulata s oblíbenou sochou v Ostravě budí emoce

Učiněného kroku, k němuž využili období, kdy byla restaurace kvůli covidu uzavřená, nelitují. „Kdo chodil na Plzeň, chodí na Ostravu,“ těší provozovatele, že štamgasti nevyměnili podnik, ale pivo, což není vždy samozřejmé. „Pivo může být jaké chce, hlavně když je dobře načepované. Sváteční pivaři navíc ani mnohdy nepoznají, jestli to je Ostrava, nebo Plzeň,“ přiznává František Vlk.

Z nevýhody výhoda

Zatímco ostatní známé svinovské podniky těží ze strategické polohy u silnic, U Vlka jsou na první pohled lehce zapadlí. Ale skutečně jen na první pohled. Docházejí zde mnozí úředníci sídlící v podstatě v téže budově a také lidé z nedalekého vlakového nádraží, byť označení neoficiální drážní restaurace u Vlka nepoužívají. „Nejsou to jen zaměstnanci, ale i cestující, kteří přijedou do Ostravy nebo čekají na přestup a nemají mnoho času. Ostatně i na nádraží lidem říkávají, když se někdo ptá na restauraci, ať jdou k Vlkovi,“ těší Lucii.

Odchyt ovčáka, toulajícího se Porubou a Svinovem vyšel až na třetí pokus, nyní se pes zotavuje z pobytu na ulici a hledají mu nový domov. Ostrava, listopad 2021.
Konec psího dramatu, ovčák ze Svinova a Poruby byl polapen a už má domov

Kromě hlavního prostoru mají v podniku ještě jeden větší a jeden malý salonek, to pro případ, že by se jim třeba zase jednou sešla smuteční hostina a křtiny v jeden den. Pravděpodobnější prý ale je, že si lidé spletou celou restauraci. „Často nám volají a zaměňují si nás se stejnojmennou restaurací někde v Čechách,“ říká s úsměvem Lucie Vlková, která tyto daleké hosty do Ostravy nezve. „My už je poznáme podle přízvuku,“ směje se provozovatelka.