U rychty v Rudolticích stačí odbočit na vedlejší silnici a po pár metrech se člověk ocitne u malebného areálu. Rybník, roubené chalupy, zvonička. Málokdo by tipoval, že upravené místo bývalo před čtvrtstoletím smetištěm.

„Po vojně, když mi bylo nějakých třiadvacet let, jsme s kamarádem v zimě ve sněhu přecházeli jako myslivci z jednoho kopce na druhý přes toto místo. Bylo tu torzo rybníka, zarostlé, hráze potrhané. Za éry komunismu se využíval jako smetiště. Zauvažoval jsem, že bych ten pozemek koupil a rybník obnovil,“ vzpomíná Dušan Juřík.

Pozemek se mu podařilo získat a v roce 1997 se v Rudolticích opět leskla vodní hladina.

„Záměr byl takový, že rybník napustíme, postavím si tu zahradní chatku, oplotím to a budu to využívat já a rodina jako relaxační zónu. Že si sem vyjedeme o víkendu, vykoupeme, nachytáme ryby, uděláme oheň, přespíme v chatce,“ popisuje původní záměr.

Robert Štěpánek provozuje v Petrově nad Desnou pražírnu.
Z "turka" přesedlal na výběrovou kávu. Nyní má pražírnu

Rybníku si záhy všimli kolemjdoucí a Dušana Juříka přesvědčili, aby jim pár ryb prodal. Brzy se rozkřiklo, že v Rudolticích funguje prodej čerstvých ryb. Juříkovi si vyřídili potřebná povolení k podnikání, k prodeji ryb postupně přibyl prodej nápojů a posléze i jídla.

„Všechno si řekl zákazník. Že chce koupit rybu, že chce načepovat pivo, že tu rybu chce usmažit,“ shrnul Dušan Juřík, se kterým vyrážím na prohlídku areálu.

V Rudolticích se specializují na chov pstruhů. Začátkem května nakoupí váčkový plůdek. První týdny života stráví v kádích v budově líhně.

„Přijde ke mně začátkem května. V líhni bývají měsíc a půl až dva podle teploty vody. Než dorostou a dají se lovit, trvá dva roky,“ vysvětluje rybníkář. Za sezonu odchová kolem patnácti tisíc ryb.

Starosta Petrova nad Desnou Radoslav Matoušek.
Starosta Petrova: Klíčová je stezka podél hlavní silnice

Rybářská bašta v současné podobě funguje dvanáctým rokem. Otevřena bývá od dubna do konce září. Mimo sezonu se prostory restaurace mění na ubytování. Práce kolem ryb a hostů je hodně, Juříkovi se přes sezonu nezastaví.

„Teď jsem se nezastavil dva roky, stavěl jsem tyhle tři roubenky. Letos jsme je kolaudovali. Zákazník si řekl, že tu chce na víkend nebo přes týden bydlet. Dvě jsou dělané na CNC strojích a skládal jsem si je sám. A tam tu třetí jsem si stavěl sám celou. Nechal jsme se zaměstnat u firmy, která staví roubenky, abych se to naučil,“ říká padesátiletý muž.

Celém areálu vévodí zvonička. Dřevěná stavba s miniaturní kapličkou je památníkem padlých v první světová válce.

„Pozemek jsem koupil s tím, že ji rekonstruujeme. Když jsme do toho sáhli, zjistili jsme, že všechno je tak špatné, že není co rekonstruovat. Proto jsme udělali repliku,“ uzavírá Dušan Juřík.

Jana Kašparová otevřela ve Velkých Losinách novou výrobnu a prodejnu svých vyhlášených pralinek.
Vyhlášené pralinky v Losinách táhnou. Na nové adrese si je lidé našli okamžitě