Jelikož už nechtěl Pavel Hradil pro nikoho pracovat, ani platit drahý pronájem, pořídil si od bruntálské radnice bývalou prádelnu, kterou právě přestavuje na svou vlastní pekárnu. Hotova by měla být do konce roku.

Jako živnostník pekl Pavel Hradil rohlíky, chléb a další voňavé pečivo hned v několika provozovnách, z poslední doby jsou nejznámější jeho výrobky z pekárny v Nových Heřminovech. Už v době, kdy pekl pečivo v Nových Heřminovech měl velké problémy sehnat peníze. Přesto, že doposud podnikal téměř bez jakýchkoliv finančních rezerv, myšlenka na vlastní pekárnu ho dodnes neopustila.

Papíry zdržují od práce

Bruntálský pekař žehrá zejména na všudypřítomnou byrokracii a armádu úředníků.

„Myslím si jedno, že lidé mají tvořit hodnoty, myšlenky, a ne se zabývat nesmysly. Jako jestli má být pečivo balené nebo nemá,“ hodnotil situaci z pozice živnostníka Pavel Hradil.

Zároveň láteří, že v prodejních řetězcích nebalené pečivo, často přehrabované zákazníky, nikomu nevadí. U něj jako u drobného podnikatele to je kontrolorům trnem v oku.

„Téměř pět let dávám do sáčku s chlebem štítek. Tento měsíc mi vysvětlili, že by mohl být štítek kontaminován. Kolikrát se mi to zdá všechno opravdu uhozené na hlavu,“ stěžoval si na komplikace ve své profesi Hradil. Byl by rád, kdy mu úředníci dopřáli více času na výrobu chleba a dalšího pečiva a nezatěžovali ho někdy až legračními nesmysly a sankcemi. „Půlku času, co pracuji, mi zabere jen papírování,“ lamentoval Hradil.

Aby denně sledoval a psal denní teplotu v nově koupené chladničce a další nařízení pekaři připadají slušně řečeno jako šikana.

„Je to uvalené, normálně postavené na hlavu. Připadám si jako ve škole, když mi dali opisovat stokrát jedno a totéž,“ komentoval Hradil.

S obcí to už neladilo

Z pekárny v Nových Heřminovech se Hradil stěhuje z ekonomických důvodů, pronájem byl pro něj neekonomický. S obcí, která mu provozovnu pronajímala, se na lepších podmínkách nebyl schopen domluvit, a tak v Bruntále zakoupil od města dřívější prádelnu na náměstí 1. máje.

„Chci být svým pánem, a chci být svobodný v této zemi. Rád bych se skutečně zabýval jen podstatnými věcmi, a ne tím, zda má být štítek v sáčku nebo mimo něj,“ sdělil pekař.

Živnostník chápe, že se obzvláště v potravinářské výrobě předpisy a normy musí dodržovat, ale aby rozpitvával kdeco zbytečně, tomu neholduje a nemá na to ani čas.

Jeho snahou je především nabídnout lidem chutné, dobré a nešizené pečivo a uživit čtyři děti. Nechce nic jiného, než dělat své řemeslo. „Pokud já jednou odejdu z toho světa, rád bych, abych po sobě něco zanechal. Dobrou pověst, pekárnu, která funguje. Tak to buzerující úředníci nikdy mít nebudou. Zanechají akorát jizvu na duši a těle toho druhého,“ podotknul pekař.