Bistro U Bedřicha Stálo na strategickém místě přímo na trase, po níž horníci a zaměstnanci koksovny odcházeli ze šichty na zastávky v ulici Hlučínské. Dnes je ostudou zdejší čtvrti.

Stahují se zde drogově závislí, slouží jako veřejný záchodek, pochybné existence jej využívají i k přespání. Místní jsou zoufalí. Stýská se jim po vyhledávaném podniku, bojí se i nekalých živlů.

Návrat do minulosti

Poté, kdy v devadesátých letech Důl Odra ukončil činnost a horníci se stali minulostí, pocítilo bistro úbytek hostů. Přesto fungovalo dále. Změnilo tvář, zmodernizovalo se, rozšířilo prostory, přibylo i zastřešené venkovní posezení nabízející pohled na nedalekou frekventovanou silnici a koksovnu. Do podniku začali chodit především starousedlíci.

V roce 2006 v rámci projektu Ostravské hospody a restaurace zavítal k Bedřichovi i Deník. Ostravar desítka tehdy vyšla na 17 korun, dvanáctka téže značky stála 19 korun. A co jsme v roce 2006 o bistru mimo jiné napsali?

„Samotná budova vyvolává dojem větší unimobuňky. Hlavní místnost je ale překvapivě rozlehlá, působí však neosobním, chladným dojmem. U dveří jsou po levé straně čtyři výherní automaty, pátý je umístěn vedle toalety. V lokále je také automat na cigarety. Ve střední a zadní části se nachází několik klasických restauračních stolů. Většina z nich byla během naší návštěvy prázdná. Naproti vchodu je výčepní pult s monitorem napojeným na tři bezpečnostní kamery umístěné v různých částech bistra. Číšník tak snadno získá přehled o všem, co se uvnitř děje. Pivo mělo správnou míru i teplotu. Žíznivcům ale nezbývá nic jiného, než si pro pivo dojít k výčepnímu pultu. V sále ani venku se totiž neobsluhuje, jak hlásá nápis na jednom ze sloupů.“

Zub času a současnost

V současné době je na bistro žalostný pohled. „Je to hodně smutné,“ uvedla žena, která bydlí opodál a do bistra za místními docházela.

„Už je to několik let zavřené. Majitelka, která tam pracovala, zemřela. Co vím, tak to zdědili synové, ale jsou tam nějaké komplikace,“ dodala žena, podle níž sourozenci původně plánovali, že zde vybudují autobazar.

„K Bedřichovi patří i další pozemky, takže prostory by byly. Ale ten nápad s autobazarem vzal nakonec za své. Stejně by asi neuspěli. Vždyť jen kousek opodál jsou hned dva další autobazary,“ uvedla žena. O bistro prý měl vážný zájem vietnamský kupec. „Odmítli to prodat, prostě se nedohodli. Je to škoda, mohlo tu být aspoň něco,“ uzavřela žena.

Deník u bistra oslovil několik kolemjdoucích. Většina jen rezignovaně mávla rukama. „Staly se z toho veřejné záchody a noclehárny. Je to hrůza,“ pronesl nakonec jeden z nich.