Lesanka, Máj a Horal. Všechny tři v Bruntálu dodnes stojí a nabízí zboží. Jen jejich retro atmosféra reálného socialismu vyšla z módy. Transformovala se v estetiku vietnamských obchoďáků a butiků devadesátých let. Lesanka, Máj a Horal působí značně omšele, ale vzpomínky jak se v nich kdysi nakupovalo nevybledly.

Po válce se do Bruntálu stěhovali dosídlenci z celého Československa. Fabriky ani zemědělská výroba se nezastavily. Najít zaměstnání nebyl problém. Problém nastal, když v Bruntálu nebylo vydělané peníze za co utratit. Postavila se spousta sídlišť a bytových domů, ale velkoprodejny přišly na řadu až později.

„Lesanka byla postavena na sídlišti Dolní. Dalším oblíbeným místem nákupů v Bruntálu byl Máj na Nádražní ulici. Tehdy se Nádražní ještě jmenovala Třída Vítězného února. Třetí velkou prodejnou ve Bruntálu byl obchodní dům Horal na Jesenické ulici," vzpomínal dnes už zesnulý bruntálský historik a kronikář Josef Cepek v rozhovoru pro Deník.

Cepek ve svém archivu opatroval fotografie drobných prodejniček, které Bruntálu sloužily ještě před Lesankou, Májem a Horalem. Husova ulice v Bruntále dnes vypadá úplně jinak než dřív. Josefu Cepkovi se podařilo najít fotografii stánku, který zde stával do roku 1957, než ho nahradila zděná cihlová prodejna. Byla to vlastně jen provizorní bouda s mlékem, vejci, sádlem a podobnými základními potravinami.

Dětství vedle staveniště Máje

Helena Kosařová před padesáti lety bydlela s rodiči na bruntálském sídlišti Karla Hynka Máchy a ze sedmého patra sledovala jako na dlani stavbu Máje. „Před tím tam stál malý obchůdek, kam mě rodiče posílali pro mlíko, máslo a chleba. Ještě dnes si vybavím, jak to tam vonělo to mlékárnou. Jako děti jsme chodili očumovat stavbu Máje, a dospělí tam museli zadarmo brigádně makat v akci Z. Otevření si už moc nepamatuji, ale byl to pro nás všechny hogo fogo obchďák. Tam jsme poprvé v životě viděli jezdící košíky, protože dřív se v Bruntálu používaly jen košíky do ruky. V Máji byla také diskotéka pro místní honoraci, kde se muselo místo dlouho předem zamluvit. Byl to asi nejlepší podnik v Bruntálu. Všichni chtěli dovnitř, aby pak o tom mohli povídat známým. I na dnešní poměry tam byl docela moderní bar a parket, na kterém se tančilo,“ zavzpomínala Helena Kosařová na své dětství v sedmém patře sídliště naproti Máje.

Mozaika v Horalu

A Horal? „Obuv, sport, papírnictví i potraviny ve dvou patrech nad sebou. Jako první asociace se mi vybaví mozaiková výzdoba kolem schodiště Horalu. Výtvarné umění v obchodě, to jsme do té doby v Bruntálu neznali. Ani dnes to není v obchodech zrovna časté. Jako malá holka jsem ty barevné hrbolky, co tvořily mozaiku, pořád zkoumala prsty. Dětským pohledem jsem z té mozaikové stěny byla úplně paf,“ zavzpomínala Helena Kosařová.

A co Lesanka? „Do Lesanky chodilo nejen celé sídliště Uhlířská, ale lidi z celého Bruntálu i z okolí, když něco potřebovali sehnat. Městská legenda říkala, že z nějakého důvodu v Lesance mají lepší zásobování než jinde. Prý tam dostanou občas i nedostatkové zboží, což za socialismu byla běžná situace. Nechodilo se nakupovat, ale shánět. Dnes je tam docela fajnová restaurace Faraon. Lesanka, Máj a Horal mají podobný osud. Kdysi nejvýznamnější novostavby Bruntálu dnes už nejsou atraktivní. Ztracený zašlý lesk, dobrý leda tak pro důchodce bez auta, co to mají daleko do Lidlu nebo do Billy. Stejný osud s nimi sdílí bruntálský komunistický palác Kreml. Dnes už takové stavby jen zavazí. Jde o překonaný koncept. Už jsme někde jinde. Socialistický realismus dosluhuje, chátrá a hyzdí Bruntál. Je to vizitka se sdělením: nejdrsnější okresní město vás vítá. Měla jsem Lesanku, Máj i Horal ráda, ale dnes už bych tam asi nešla nakupovat. Neláká mě to,“ uzavřela Helena Kosařová.