Problematikou zaměstnávání osob s mentálním, těžším tělesným, smyslovým či kombinovaným postižením nebo duševním onemocněním se v uplynulých letech na Krnovsku a Bruntálsku zabývala mezi jinými i Slezská Diakonie prostřednictvím své Agentury podporovaného zaměstnávání.Agentura realizovala projekt Rovná šance, spolufinancovaný Evropskou unií, MMR a Moravskoslezským krajem. Vydávala brožury, které pomáhaly zaměstnavatelům orientovat se v systému státních pobídek a zjistit, jak jim může být pracovník se zdravotním postižením užitečný.

Zároveň agentura připravovala své klienty, aby dokázali obstát na trhu práce. Mohla tak potenciálním zaměstnavatelům garantovat, jaké úkoly zvládnou v pracovním procesu. Mezi největší úspěchy agentury patří zaměstnání klientů ve firmách Segezha Packaging s. r. o., Daneco a AF-stav.

Agentura podporovaného zaměstnávání loni dokončila svou transformaci na středisko Rút – sociální rehabilitace, které pomáhá klientům kromě hledání a udržení práce s mnohem širší paletou různých životních situací a problémů.

„Naše zkušenosti porovnáváme s kolegy z různých koutů republiky. Ukázalo se, že sehnat práci pro člověka se zdravotním postižením je na Krnovsku a Bruntálsku obzvlášť těžké. Firmy často neslyšely ani na dotační politiku státu. Stále jsme slyšeli tentýž argument: nemáme dost práce a financí ani pro své zaměstnance a často jsme sami nuceni propouštět. Neměli zájem zaměstnat naše klienty ani na dobu určitou,“ popsala situaci v našem regionu Iva Volná ze střediska Slezské diakonie Rút – sociální rehabilitace a pokračovala: „Větší úspěchy jsme měli s umísťováním uživatelů našich služeb do krnovských firem na tzv. cvičné praxe. Na nich získávají či znovu si obnovují pracovní návyky a dovednosti. Firma poskytuje jen pracovní místo bez nároku na mzdu. Tato spolupráce je výhodná jak pro firmu, tak pro uživatele, pro které může být dalším podstatným krokem k trvalému zaměstnání.“

Typickým příkladem je příběh Petra B. s lehčím mentálním hendikepem. Úvalenská Segezha Packaging mu dala šanci, aby během praxe firmě dokázal, že jí může být prospěšný. Dnes už tam pracuje čtvrtým rokem za mzdu jako dělník. „Ve firmě pomáhám ve skladě, ale nejvíc mě baví práce s lisem. V práci jsem si našel i dobrého kamaráda, se kterým si můžu o všem povídat a chodíme spolu i na svačinu,“ pochvaluje si Petr.

„V současné době je Petr v uvedených pracovních činnostech opravdu zcela samostatný. Je pravda, že při zapracovávání a začleňování do pracovního kolektivu potřeboval výraznější podporu, a to ze strany pracovního asistenta agentury i svých kolegů na pracovišti. Výsledek ale stojí za to – lisování papírového odpadu a s tím související úklid zvládá stejně dobře jako kterýkoliv kvalifikovaný dělník. Ani jeho zdravotní omezení nejsou na překážku. Petrův přínos pro firmu spočívá také v tom, že umožňuje ostatním zaměstnancům, aby se nemuseli zdržovat úklidem a věnovali se naplno náročnější a odbornější práci,“ doplnil Jan Kuba, který pracuje ve středisku Rút – sociální rehabilitace na pozici pracovníka v sociálních službách.

Velké firmy si často zakládají na tom, že zaměstnávají pracovníky se zdravotním postižením. „Ve velkých firmách, hlavně v Praze a dalších větších městech, jsou naopak hrdí, když mají na recepci třeba vozíčkáře, který symbolizuje sociální cítění zaměstnavatele a vylepšuje mu image. Podle zákona každá firma, která má nad 25 zaměstnanců, musí vytvořit místo pro pracovníka s postižením. U nás firmy spíše volí jinou možnost, a to přednostně odebírat zboží a služby od firem, které zaměstnávají lidi s postižením. Zaměstnávat pracovníky se zdravotním postižením se dosud nestalo běžnou součástí firemní kultury,“ dodal Jan Kuba.