(pozn. red.: Rozhovor vznikal v průběhu minulého čtvrtku.)

„Momentálně se cítím opravdu skvěle,“ přiznala v rozhovoru pro naši redakci biatlonistka, která v tomto týdnu oslaví devětadvacáté narozeniny.

Veroniko, ve druhém sprintu v Norsku jste si dojela pro širší pódium. Měla jste ze čtvrté příčky radost? Bylo ještě i na lepší umístění?

Radost mám velkou a zároveň zůstávám nohama na zemi. Pořád se musí dál pracovat, soustředit se a nepolevovat. Kdyby bylo na lepší umístění, tak ho mám. (úsměv)

Panovala spokojenost i s výkonem? Střelecky jste byla bezchybná, a co se týká běhu, zaznamenala jste devátý nejrychlejší čas.

To je určitě super ukazatel, že jde vše správným směrem a práce v přípravě byla výborná. Akorát mě překvapila střelba, ta mi poslední měsíc moc nešla.

První sprint poznamenalo nepříznivé počasí. Obsadila jste šestačtyřicátou pozici a trenér Marián Málek byl naštvaný, že se v takových podmínkách vůbec závodilo. Jste naštvaná na jury i vy?

V prvním sprintu jsem byla šestačtyřicátá a brala jsem to jako rozjezd pro další závody, když už jsem na ty terče vestoje neviděla kvůli mlze. (smích) Trenér chlapů mi řekl běžecké rezervy a na co si dát pozor, takže jsem první sprint brala s humorem.

Trenéři nám nastřelovali, až když se dostali při výměně papírů k terčům a donesli nám je na palebnou čáru. Prý, tak tohle je asi tvoje střelba vleže a tohle asi Lídy stojka. Byl to vtipný nástřel. Pořádně tam neviděli ani oni dalekohledem.

Jak se aktuálně cítíte? Výsledky napovídají o tom, že forma je vyladěna velmi dobře.

Teď se cítím skvěle a uvidíme, jak se to bude vyvíjet dál. Jsem ráda, že si můžu odpočinout. Jsem unavená. Brzy zase odjíždíme do Rakouska.

Je pro vás jakýmsi vnitřním motorem, že současné dobré výsledky vám mohou zajistit místo na olympiádě?

Trenéři budou řešit všechny výsledky dohromady a hlavně aktuální formu v lednu. Nominace budou uzavřeny před olympiádou.

Vzhledem k tomu, že jste kamarádkou Gabriely Koukalové, nemůžu se nezeptat… Co říkáte na zdravotní smůlu, která ji na začátku sezony provází? Myslíte si, že se stihne do olympiády dát do pořádku?

Je mi to líto, ale to je sport. Člověk si někdy prostě nemůže vybrat. Tělo řekne stop a je konec. Je to smůla. A naštěstí jsou i jiné věci v životě, co člověka udělají daleko šťastnějším, než je medaile. Chci, aby byla šťastná a ne ztrápená.

A co váš další závodní program a také ambice do příštích závodů?

Čeká mě trénování v Rakousku a na základě trenérů, kteří rozhodnou, kdo bude kde závodit, tak pojedu do Švýcarska na evropský pohár nebo do Hochfilzenu na světový pohár. A ambice? Být zdravá, šťastná a užívat si každý závod. Pak to bude skvělé. Věřím tomu.