I když Jesenická sedmdesátka nepatří do seriálů dlouhých běhů na lyžích Ski Tour, přece jen se jedná o jeden z nejnáročnější závodů nejen u nás. Letos se lyžaři-běžci vydali do jesenických kopců už po osmadvacáté. Triumf si připsal zkušený „laufař", loňský vítěz české Ski Tour a také účastník mnoha slavných zahraničních závodů Václav Sedláček z Rýmařova.

Jesenická sedmdesátka má dlouhou historii, která byla přerušena v roce 1990, kdy se změnily zákony na ochranu přírody, a organizátoři museli původní trať opustit. Novodobá tradice se začala psát rokem 2013. Letos se také nevědělo, zda se tradiční „lauf" uskuteční, ale mohla za to hlavně nevýrazná zima.

„Nakonec se to povedlo, ale neběželo se sedmdesát, ale jen padesát kilometrů," říkal rýmařovský lyžař a pokračoval: „Neběželo se po hřebenech, ale jely se dva dvacetikilometrové okruhy a jeden desetikilometrový. Dvakrát jsme vyjížděli až k vysílači na Praděd."

Tři hodiny v zaváté stopě

Nejrychlejší závodník strávil ve stopě tři hodiny. „To je stejný čas, za jaký jsem zajel sedmdesátikilometrovou Marcialongu," usmíval se Václav Sedláček a dodal: „Je to všechno dáno náročností tohoto závodu. Druhému v cíli, Pavlu Ondráškovi nadělil Sedláček tři minuty.

Na začátku se na čele usadila skupinka šesti běžců. „Ten úvod, to je klesání na Červenohorské sedlo, po prvních kopcích na Švýcárnu už jsme zbyli jenom tři a pak už jsme jeli jen s Pavel Ondráškem ve dvojici. On odtáhl to první kolo, já druhé a potom už jsem mu trochu poodjel," popisoval dění na trati rýmařovský lyžař.

Sám ale řekl, že náskok v cíli mohl být ještě větší. „Měl jsem pořád v hlavě, nevím proč, že pojedeme na Praděd ještě potřetí, tak jsem se v kopci trochu šetřil, ale pořadatelé mě už stočili k cíli," usmíval se Václav Sedláček.

Mlha, vítr a drsné kopce

Jesenická sedmdesátka rozhodně není pro žádné „padavky", tam uspějí jen opravdoví „závoďáci". „Je to určitě nejtěžší závod v republice. Krkonošská je taky těžká, ale na tohle nic nemá. Je mnohem těžší než třeba Jizerská padesátka, tam se člověk může víc vozit," podotkl vítěz Jesenické sedmdesátky.

A čím je vlastně trať v Jeseníkách tak záludná? „Už svým profilem. To jsou samé kopce, je to pořád nahoru-dolů, nastoupáte nějakých šestnáct set metrů. Třeba stoupání na Jezerníky, to je člověk zralý sundat lyže a lézt to po čtyřech," smál se Václav Sedláček.

Navíc počasí kolem Pradědu po většinu roku ukazuje svou odvrácenou tvář. „Počasí bylo typicky jesenické. Mlha, vítr, sněžení, zaváté stopy. Nebylo vidět na krok. Třeba když jedete z kopce padesátikilometrovou rychlostí a nevidíte před sebe, to je docela dobrodružství," vykládal běžec z Rýmařova a pokračoval: „Den před závodem mě bolelo v krku, tak jsem ani nevěděl, jestli odstartuji, ale jak jsme se rozjeli, bylo to dobré. Jesenické počasí je prostě zábava," usmál se.

Rodinný servis

Vítěz si také pochvaloval výborný servis lyží a také na trati. „Musím pochválit své servismany, bráchu Štěpána a tátu Rostislava, a poděkovat jim za lyže, byly připravené opravdu perfektně. No a samozřejmě manželku Kateřinu, ta se starala o občerstvování," vyjmenoval svůj rodinný tým na Jesenické sedmdesátce Václav Sedláček.

Šance na pódium ve Ski Tour žije

Víkend před Velikonocemi pak na rýmařovského lyžaře čeká závěrečný podnik celé sezony a také Ski Tour, Jesenický lyžařský maraton, JeLyMan.

„Zatím není jasné, jestli se poběží. Na Orlickém maratonu jsem se bavil s hlavním pořadatelem a byl trochu skeptický. Jenže od té doby se zase zima trochu ukázala. Jenže letos opravdu nevíte, co se stane za dva dny. Jestli nasněží nebo bude patnáct stupňů. Zatím je to otevřené, snad se poběží," říkal Sedláček, který ještě má šanci prosadit se v celkovém pořadí na stupně vítězů.

„První místo už neobhájím, ale na druhé, třetí místo bych se prosadit mohl, tedy pokud se JeLyMan pojede a mně se povede," zakončil Václav Sedláček.