Václav Sedláček: České „laufy" jsou náročnější než zahraniční

Olympiáda v Deníku

play_fill

Jak vypadá olympiáda v Paříži očima reportérů Deníku? Podívejte se na video

Olympijské hry jsou v plném proudu a v místě konání nechybí ani redaktoři…

Po loňské zimě, kdy nebyl sníh, se letos opět jela Česká Ski Tour, seriál běžeckých maratónů. A vám se povedlo obhájit vítězství z roku 2013. Kolik závodů letošní ročník obsahoval?

Letos to bylo pět závodů, ale aby se člověk mohl kvalifikovat do konečného hodnocení, musel odjet alespoň čtyři, což jsem odjel já. Navíc byl závod na Šumavě a pak Night Light Maraton, ale to bylo bruslením, což už nejezdím. Já jsem se specializoval na závody, které se jely poblíž a hlavně klasicky.

Takže Česká Ski Tour je určena především pro běžce klasiky?

Právě od letoška tam vložili i ten jeden závod bruslením, Night Light Maraton, to je třicet šest kilometrů. A pak se ještě jede Kašperská třicítka, jeden den je klasický závod a druhý bruslením, a pak se to sčítá. Tyhle dva závody jsem teda nejel, už se specializuji na tu klasiku.

Kterých závodů jste se tedy zúčastnil?

Jel jsem Jizerskou padesátku, Karlovskou padesátku v Beskydech, Orlický maratón a JeLyMana (Jesenický lyžařský maratón, pozn. red.) na Paprsku. A poslední byla Jesenická sedmdesátka, ale ta už byla mimo Ski Tour.

Podle výsledků se vám na sezonu povedlo perfektně připravit.

Loňskou sezonu jsem chtěl mít úplně top, to jsem trénoval snad nejvíc v životě. Bohužel byla hrozná zima, bez sněhu. Priorita byl pro mě Vasův běh, ale neměl jsem předtím odjetý skoro žádný závod. Ani počasí tam nevyšlo, tak jsem z toho byl trochu zklamaný.

Teď máme malou dceru, má osm měsíců, tak už není tolik času na trénink. Tak jsem si letošní závody odjel v podstatě jen pro zábavu a tak to nějak dopadlo dobře. (usmívá se)

Pochlubte se výsledky.

Na Jizerské padesátce jsem byl padesátý pátý, což nebylo úplně ono, ale oproti ostatním jsem neměl nic nalyžováno, takže výsledek ušel. Za měsíc byl potom Orlický maratón, to už bylo lepší, ten jsem vyhrál. A potom už to nějak šlo, bylo dost sněhu, dalo se lyžovat.

Karlovská padesátka byla úplně nejlepší, tam jsem dojel druhý, a JeLyMan bylo takové finále, povedlo se mi vyhrát. A nakonec jsem vyhrál i tu Jesenickou sedmdesátku (usmívá se).

Kdo byl vaším největším soupeřem?

Letos ve Ski Tour to byl Pavel Janeček a Pavel Ondrášek, bývalý oddílový kolega a kamarád tady z Rýmařova. Pavel Janeček dělá cyklistiku, dříve lyžoval a Ski Tour bere jako zimní přípravu.

Říkal jste, že jste toho moc nenatrénoval, to bylo docela překvapení, když se vám povedlo vyhrát celý seriál Ski Tour, že?

To teda bylo (směje se). Byl to trochu paradox. Asi zapracovala i psychika, když si to člověk víc užívá. Druhá věc je ta, že když jsem měl méně času na trénink, zaměřil jsem se výhradně na klasický styl. Předtím jsem trénoval třeba dopoledně klasiku a odpoledne bruslení.

Teď jsem třeba jen jel z práce na kolečkových lyžích domů. Vzal jsem to přes Karlovu Studánku, aby to mělo šedesát kilometrů. Ukázalo se, že čtyři hodiny tréninku v kuse jsou pro mě lepší než dopoledne dvě hodiny a odpoledne dvě.

Jak vysoko tohle vítězství stavíte?

Jsem strašně rád, že se mi to povedlo obhájit. Samozřejmě ta konkurence není tak obrovská jako na mezinárodním Ski Classic. Na to se právě specializuje Pavel Ondrášek, je to sice mladý závodník, ale velice perspektivní. A jsem rád, že se mi povedlo ho porazit.

Všechno to jsou dlouhé závody, tzv. „laufy", kratší závody už nejezdíte?

To už ne. A závody Českého poháru už vůbec ne, to se mi jednak nevyplatí a hlavně mě to už ani nebaví.

Co vás baví právě na těch dlouhých závodech?

Právě to, že ten závod tak rychle neuteče (usmívá se). V současné době je to hodně atraktivní, dnešní trend v běžeckém lyžování se hodně upíná k těm laufům. A navíc běžecká sekce na Svazu lyžařů hází všem klukům klacky pod nohy, je tam hrozný chaos, takže se Svazem už ani nechci mít nic společného. To je další důvod, proč jsem se vrhl na tyhle závody.

Který lauf je váš oblíbený?

Určitě Karlovská padesátka v Beskydech, to je nejskvělejší závod. Panuje tam vždycky úžasná atmosféra, Valaši jsou úžasní lidé. Ředitelem závodu je místní starosta, který se o celý podnik stará. Kolem trati je veliké množství lidí, ti pořád povzbuzují, tohle nikde jinde není. Profil trati odpovídá známým dálkovým běhům v cizině. Navíc tam vždycky vyjde krásné počasí.

Říkáte, že profilem odpovídá zahraničním závodům. Laufy v zahraničí bývají rovinatější, jak je to u nás?

U nás je to trochu jinak. Kromě Karlovské padesátky jsou všechny ty maratóny hodně kopcovité a tím pádem náročnější. Když teď byla Jesenická sedmdesátka, tak to je mnohem těžší závod než třeba Vasův běh v Norsku, který má ještě o dvacet kilometrů víc.

Jesenická sedmdesátka se jede déle, a má o hodně těžší profil. Letos se stalo, že tam byl jeden Holanďan. Ten po prvním výjezdu do kopce, který má čtyři kilometry, si na občerstvovačce sedl, ať pro něj přijede skútr, že už dál nejede. Jediný z těch zahraničních, který se našim vyrovná, je norský Birkebeiner. České laufy jsou určitě náročnější než zahraniční.

Kromě České Ski Tour jste objel ještě nějaké závody u nás nebo v zahraničí?

Letos právě kvůli naší malé dceři jsem nechtěl nikam jezdit. Chtěl jsem manželce více pomoct, nechci přijít o to, když to dítě roste. Samozřejmě je hodně malá, tak se s ní nedalo jezdit na žádné závody. Měl jsem naplánovaný závod ve Švédsku a Marcialongu v Itálii. Ale vypustil jsem to, chtěl jsem být doma a jen odjet na závod v okolí a zase se vrátit.

Příští rok už malá bude větší, takže pojedeme někde do ciziny jako na dovolenou a u toho si odjedu nějaký závod.

Znamená to, že na příští sezonu budete trénovat více?

To asi ne, stejně, spíše méně. Malá už začíná lézt a chci se jí věnovat. Já ten trénink spojuji hlavně s těmi cestami do práce a z práce. Anebo když třeba v šest večer usne, tak jdu s čelovkou na lyže. Nebo naopak trénuji brzy ráno. Prostě nechám tomu volný průběh.

Dcera má osm měsíců, jak se jmenuje? A bude taky lyžařka?

(směje se) Je to Kateřina po mamince. Doufám, že taky bude lyžovat. Chci jí poskytnout právě ten sportovní vzor. Hlavně ať je ráda venku, má ráda přírodu a sportování.

Takže nebude pro ni lyžování jedinou variantou sportu.

To určitě ne, budu rád, když si nějaký sport vybere, když bude chtít dělat atletiku, klidně. Hlavně ať sportuje a má k tomu pohybu nějaký vztah.

Předloni jste působil v týmu Atlas Czech republic společně ještě s Pavlem Ondráškem a bruntálským Michalem Kautzem, ale pak to nějak vyšumělo. Co se stalo?

Byl tam problém s financemi. Na čem jsme se domluvili, tak to moc nefungovalo. Já osobně jsem potřeboval tým, který by mi byl schopný zajistit servis, zázemí a rezervovat místo na ty zahraniční laufy, vlastně startovní číslo. Na takovém „Vasáku" je za šedesát vteřin rozebráno šestnáct tisíc čísel. Podle toho jsem po odchodu z Atlasu hledal.

A bavil jsem se s Markem Pazderským, vedoucím týmu Silvini Madshus, domluvili jsme se a jezdím u nich. Je to tým, který má středisko na Bedřichově a je to největší tým dálkových běžců v republice. Letos za ně jezdí i Standa Řezáč. Prostě top tým. Musím jim poděkovat, za to perfektní zázemí a taky super partu.

Vrátím se ještě k Atlasu. Tým ještě existuje? A co se stalo s vašimi kolegy?

Petr Novák se od toho úplně distancoval, vytvořil si vlastní rodinný tým a momentálně je společně se Standou Řezáčem naším nejlepším laufařem. Michal Kautz taky odešel, studuje vysokou školu a děla servismana u biatlonové reprezentace. Pavel Ondrášek tam zůstal a v podstatě veškeré finance teď jdou na něj, což je jeho výhoda.

Chtěl byste se zase jednou vrátit do toho koloběhu nejen českých, ale i zahraničních závodů?

Určitě jednou ano. Spíše je to o tom si naplánovat, které závody pojedu a tomu uzpůsobit přípravu, dovolenou a veškerý čas, právě i kvůli malé a manželce, aby to všechno fungovalo.

Vy máte docela náročnou práci vzhledem k tomu, že děláte u bruntálské záchranky. K tomu rodina, tréninky, závody, to je na jednoho člověka docela dost, ne?

Je to hodně o sebedisciplíně a taky o zvyku. Nevadí mi vstát v půl páté a ráno si zatrénovat, jet na lyžích do práce. Anebo třeba večer. Beru to tak, že si na těch lyžích pročistím hlavu. Přijdu domů sice unavený, ale v ten večer to už je jedno.

Holky už buď spí anebo už není třeba nic řešit, takže na ten trénink mám čas. Když ráno vychází slunce nebo večer zapadá, tak to je to nejhezčí, co člověk zažije. Mě to hodně uklidňuje. Někdo chodí do hospody a já se odreaguji takhle.

Bavili jsme se o tom, že se specializujete hlavně na klasický styl, máte ho radši?

To je taky pravda, že ho mám radši, ale je to o stylu toho závodníka a jeho postavě. Na bruslení potřebujete hodně silné nohy. Já mám třeba silnější vršek, což je pro klasiku lepší, pro soupaž.

Který styl je těžší na naučení?

To bruslení je trochu přirozenější, skoro každý jezdí na bruslích nebo na kolečkových bruslích. Ten klasický styl se mi zdá trochu těžší. Zase na druhou stranu jízda soupaž je to nejlehčí.

Posledním závodem letošní sezony byla Jesenická sedmdesátka, kterou jste vyhrál. Sedmdesát kilometrů, to je obrovská dálka a dlouhá doba. Co se závodníkovi honí hlavou?

Nevím, jak ostatní, já jsem si chtěl tu sedmdesátku jednou odjet, odškrtnout si to. Hlavně jsem se na to těšil, protože jsem dlouho nejezdil mezi Švýcárnou a Červenohorským sedlem. Kdysi za Šumperk jsme tam jezdili pořád, ale teď už jsem tam skoro deset let nebyl. Hlavně jsem si to chtěl užít.

Vyšlo krásné počasí, všude bylo vidět. Chtěl jsem to výletově obejít a pokochat se přírodou. Je to sice náročný závod, ale mi to letos šlo samo. Když člověk v tréninku najíždí ty kilometry a hodiny, tak už mu ani nepřijde, že to je nějaká dálka.

Ale stejně, během té vzdálenosti musí přijít na závodníka nějaká krize.

Samozřejmě krize přijde. Je je třeba tomu co nejvíce předcházet, doplňovat energii různými gely, pravidelně se občerstvovat. Je fakt, že kdybych jel těch sedmdesát kilometrů, co to dá, tak by krize určitě někde kolem poloviny závodu přišla. Ale na každém závodě aspoň chvilková krize přijde a musíte se z toho dostat. Je to vyloženě o hlavě.

Záleží na tom, jak se s tím vyrovná tělo a také na průběhu závodu. Třeba na JeLyManovi na mě přišla krize, to je sice v uvozovkách jen čtyřicítka, ale náročná, a zrovna to šlo Pavlovi Janečkovi. Takže pro mě v tu chvíli bylo důležité se udržet v tom balíku a tím tu krizi překonat. To se povedlo a nakonec jsme si to rozdali v závěrečném kopci a sjezdu.

Všechny laufy jsou závody s hromadným startem. Někteří závodníci je nemají rádi, jak jste na tom vy?

Já mám určitě radši hromadné starty. Je to pro mě strašně atraktivní, vždycky jsem se byl schopný v tom balíku pohybovat kupředu, i když jsem třeba startoval ze zadních pozic. Hned jsem se probojoval kupředu, v tomhle si věřím. I když zase paradoxně na Orlickém maratónu jsem vystartoval ze druhé pozice, pak jsem špatně odšlápl, spadl a zlomil hůlku. A musel jsem to celé dojíždět (usmívá se).

Už máte po sezoně nebo vás ještě něco čeká?

Už jsem skončil, odpočívám. Regenerace musí být. A chci být co nejvíce s rodinou. Měsíc bude pauza. Na cestách do práce vyměním lyže za kolo. A od května začne zase příprava v plné palbě. Budou to zase hlavně kolečkové lyže, to je pro mě ta nejideálnější příprava, hlavně natrénuji soupaž.

Objedete i nějaké závody na kolečkových lyžích?

Loni začal seriál závodů Silvini Ski roll classic. Jeden jsem pořádal i já ve spolupráci se Ski klubem Rýmařov. Byl to výjezd na Praděd. Letos bych to chtěl udělat trochu jinak, spíše než jen výjezd, by to měl být lauf v okolí Rýmařova. No a sám si chci objet celý ten seriál, to je asi pět závodů. No a spojit to i s dovolenou s rodinou.

Když bude výjezd na Ještěd, tak bych tam chtěl třeba čtyři dny pobýt v akvaparku v Babylonu, s malou a manželkou. Musím jim to přece taky nějak vrátit. Manželka mě obrovsky podporuje a hlavně, když nejsem doma, tak je na všecko sama, za to jí moc obdivuji a moc děkuji.

V minulých dnech a týdnech probíhalo mistrovství světa v klasickém lyžování i v biatlonu. Sledoval jste to v televizi?

Já jsem velký fanoušek, když mám čas, tak nevynechám. Díval jsem se i na Vasův běh po nocích. Dívám se na ty top profíky, jak jezdí, beru to pro sebe jako velkou školu. Sledoval jsem i biatlon, když dělá kamarád Michal Kautz toho servismana. Takže fandím opravdu hodně.

Fandil jsem i Lukáši Bauerovi, že mu to vyšlo. Má už věk přejít ze Světového poháru právě k těm laufům. Moc rád bych ho potkal někde na trati.