Také v prestižní kategorii nejlepší trenér zvítězil florbalista, hrající kouč krnovské Orcy hrající Moravskoslezskou ligu (5. nejvyšší soutěž) Štěpán Lhoťan. Jeho celek loni postoupil z Moravskoslezského přeboru a v právě skončené sezoně dosáhl jako nováček na krásné čtvrté místo ve vyšší soutěži.

Jako nováček Moravskoslezské ligy jste skončili čtvrtí, je to úspěch nebo jste chtěli ještě výše?

Lhal bych, kdybych napsal, že by se nám postup nezamlouval, ale všichni jsme realisti a věděli jsme, že to nebude tak lehké jako minulou sezonu, kdy se nám to povedlo s velkým náskokem. Po prvních kolech jsme nějak předvídali, že o postup si to rozdáme s týmy Českého Těšína, Poruby a Vos. Nakonec to dopadlo tak, že jsme skončili až za těmito týmy.

Během sezony nás zaskočila taková menší krize, jestli to tak můžu nazvat, která nás stála drahocenné body, a která se na chvilku proměnila i v boj o záchranu. Poruba a Těšín byly jednoznačně nejlepšími týmy sezony, to musím sportovně přiznat. Trošku mě mrzí, že jsme nedokázali urvat třetí místo, mocně jsme na konci sezony dotahovali Vosy, kterým docházel dech. Ale i tak si myslím, že umístění do první čtyřky je pěkné a nemáme se za co stydět. Můj názor je takový, že jako nováček soutěže jsme uspěli.

Jak se tým srovnal s novou a kvalitnější soutěží?

Nebyl pro nás problém přechod do vyšší soutěže. V poháru jsme hráli s týmy, které hrají o několik soutěží výše než my. A my jim byli vyrovnaným soupeřem a dokonce jsme i některé porazili. Takže jsme se vůbec neobávali toho, že budeme dostávat v soutěži nějaké nakládačky.

Jak je na tom krnovský tým v porovnání s ostatními soupeři? (fyzička, technika, obrana, útok, gólmani)

Určitě hodně dobře. Fyzicky jsme byli připraveni na sto procent. Taky jsme všichni v létě poctivě dřeli, což nám hodně pomohlo. I technicky jsme na dobré úrovni. Máme hodně solidních technických hráčů. S čím máme trošku problém je kombinační hra, ale to je spojeno s tím, že ji prostě nemáme kde trénovat.

Takže tam vidím největší slabinu našeho týmu. Gólmani nás taky podrželi, na ty se v žádném případě vymlouvat nemůžeme. Náš tým patřil k nejlepším v MS lize. Možná to zní nějak nafoukaně, ale bylo to tak (usmívá se).

Jak se dá dohromady skloubit pozice trenéra u mužů a pozice hráče ve stejném týmu?

Nic lehkého to není. Ale momentálně jsem v takové pozici, že se do kádru probojuji a vím, že jsem pro tým platný i jako hráč. Až tomu tak nebude, tak se budu věnovat jen koučování. Další z věcí, proč to tak může fungovat, je přístup kluků. I díky nim můžu tyto dvě věci skloubit v jednu (usmívá se).

Trénujete i mládež, zkuste porovnat odlišnosti v tréninku a vůbec přístupu k hráčům u mužů a u mládeže.

Co se týče tréninku malých (přípravky a elévů) tak tam se snažím volit co nejvíce učení hrou. Je to sice složitější na přípravu, ale o mnoho zábavnější a špunti lépe reagují, a taky je to o mnoho více baví. U přípravky také dbáme na všeobecný sportovní rozvoj. Takže se na tréninku setkáte klidně s tím, že florbal vůbec nehrají.

Ale snažíme se jim ho tam skoro vždy zařadit v různých modifikovaných hrách. To samé platí samozřejmě u elévů, ale ti by hráli nejradši florbal pořád (směje se). Naši starší žáci mají tu nevýhodu, že jsou smíšení i se staršími kluky, pro které nemáme zatím věkovou kategorii. Takže jsou v týmu vidět rozdíly. Ale od příštího roku se i toto změní.

No a muži, to už je úplně něco jiného. Občas tam hodím taky nějakou hru na začátek tréninku ať se zasmějeme. Kluci si občas říkají jestli mi nepřeskočilo. V týmu mužů je to už jen a jen o dřině. Přístup je taky jiný, protože všichni vědí, že bez tréninku to nepůjde. Zatímco u mladších kategorií je to složitější. Děti mají ještě jiné kroužky, hudebku, angličtinu, volejbal atd.

Stal jste se nejlepším krnovským trenérem za loňský rok, co to pro vás znamená?

Jsem rád, že si na mě město vzpomnělo. Takové ocenění se nedostává každý den. Ale zase bych to ocenění nepřeceňoval. Trenér by byl bez svých hráčů a hráček k ničemu. Takže to je z poloviny i jejich zásluha, že jsem to ocenění dostal. Ocenění jsem si vystavil mezi ostatní trofeje a za pár let třeba zavzpomínám, jaké to bylo pěkné, když jsem byl oceněn za nejlepšího trenéra.

Kam byste to chtěl dotáhnout jako trenér? Kam byste to chtěl dotáhnout jako hráč? Nestřetávají se tyhle dvě ambice trenérská a hráčská?

Můj první cíl byl takový, že bych se chtěl stát trenérem. Takže cíl už jsem si splnil. Co se týče trenérské kariéry, tak cíle musí byt samozřejmě nejvyšší a to takové vychovat skvělé florbalisty, kteří se jednou podívají do velkého florbalu. A třeba si i vzpomenou, kdo je na začátku kariéry trénoval. Já osobně bych si chtěl taky zatrénovat družstvo, které by hrálo nějakou tu celorepublikovou soutěž.

Jako hráč už do florbalového světa díru neudělám. S tím už jsem se smířil. Jediná možnost je ta, že až budu starý a my budeme hrát třeba extraligu, tak se nominuji na zápas, abych měl extraligový start (směje se). Jako hráč už moc ambice nemám, takže se ty dvě role vůbec nestřetávají. Pro mě je vždy nejdůležitější tým, více než individuální výsledky.