Kliknutím zvětšíte„Ani po mém příjezdu na Moravu jsem nikdy neměl problém se dorozumět. Po těch letech mám spíše problém dorozumět se s Rusy. Když začnu mluvit v mateřštině, v průběhu sklouzávám k českým slovíčkům. Už myslím i nadávám česky,“ směje se 52letý Titkov, který vybojoval dva mistrovské tituly se Zubřím a další dva s Karvinou.
Po skončení kariéry začal sbíral úspěchy také na trenérské pozici. Se Zlínem postoupil do extraligy, se svým Zubřím pak získal dvě medaile, dvě sezony strávil také v Brně. „Už jsem se ale profesionální házené přejedl a nyní si čistím hlavu prací průvodčího na dráze. Házenou trénuji už jen pro zábavu – ve Vsetíně tým druhé nejvyšší soutěže,“ usmívá se spokojeně Titkov, jenž založil rodinu na Valašsku a má dvě dcery. „Mám nejlepší manželku a děti na světě! Nikdy svého rozhodnutí odejít z Ruska a zůstat v Zubří nelituji,“ dodal.
Měl jste někdy problém se s hráči dorozumět?
Nikdy. Ruština a čeština jsou naštěstí slovanské jazyky, není to maďarština. Hned po příjezdu jsem se intenzivně začal učit česky, ležel v knihách a rychle se aklimatizoval. Poté, co se mi narodila první dcera a dostal jsem české občanství, už přemýšlím česky, dost se změnila i má mentalita. Kvůli manželce bych i konvertoval ke katolíkům, ale protože stejně jako já není tolik nábožensky založená, s Ruskem mě pojí snad jen fakt, že jsem byl křtěný v pravoslavném kostele. (úsměv)
Když jste v roce 1993 přestoupil z Kyjeva do Zubří, neměl jste plány se vrátit?
Vůbec! Po rozpadu Sovětského svazu jsem se chtěl s házenou dostat do Evropy. Vůbec nemáte tušení, jak se tehdy situace v mé rodné zemi změnila. Děly se tam nepředstavitelné věci, sám jsem nevěřil, že je to možné. Prostředí bylo odporné, nechutné, lusknutím prstu se lidé změnili na šakaly. V Rusku mám nyní jen matku a sestru, ale doma se cítím zde, v Zubří. Na východ tak spíše už jezdím jen na výlet, exkurzi. Jsem nyní šťastný.
Jak dlouho vám trvalo, než jste se aklimatizoval?
Zažil jsem v Zubří ještě tréninky na asfaltu, postup mezi elitu a oba první tituly. V aklimatizaci mi zde pomohli skvělí lidé, hodně vstřícní a vděční, že jejich týmu přišel pomoci někdo kvalitní. (úsměv) Rozdíl ale tady byl v přístupu. Mně v Rusku tloukli do hlavy, že musíte chtít jen vyhrát, vše ostatní je neúspěch. Třebaže jsou Valaši zarputilí a hodně bojovní, házenou si užívali, i když se prohrálo, prostě se jelo dál. Za mě byla v Rusku každá porážka malou tragédií!
Znáte v tuzemsku nějaké kolegy zahraniční trenéry?
Když pominu Slováky, tak v Česku nejsou v házené cizinci. Z mé generace spoluhráčů jich ale je po světe hodně – trénují v Polsku, Španělsku nebo Německu. Tam mám dokonce dva své spolužáky!
Co říkáte na to, že české házenkáře poprvé vede cizinec – Španěl Sabat?
Milé překvapení, které považuji za krok kupředu. Sabat je velký odborník a specialista z výborné španělské školy. Určitě pomůže české házené k dalšímu kroku kupředu! Škoda jen, že tady netrénuje i nějaký klub. Národní tým posune dál, jinou cestou, hráči dostanou nový impuls a pohled na házenou. Očekávám vzestup, ale ještě ne teď v létě. Chce to čas.
V hokeji Češi také vsadili na cizince, Fina Jalonena. Udělali by to v Rusku?
Ne! V menších sportech už také jdou tímto směrem, ale hokej je přední národní sport, jako v Česku. Sice jej tolik nesleduji, ale jsme přesvědčen, že z tak velké základny by jednoho kvalitního Čecha určitě našli. Ale asi i zde nastal čas změny.
Jak se s odstupem více než měsíce války díváte na útok Ruska na Ukrajinu?
Je to od Ruska hanebný krok a snad vše co nejdříve skončí. Ubližují totiž i sobě, za každý zmařený život na obou stranách mi srdce krvácí. Má rodina v Rusku brečí, hlavně sestra, která cítí, že Putin a spol. jim, a hlavně dětem ukradli budoucnost! Tak dlouho se ji snažili budovat a po tomto útoku se vrátili o sto let zpátky, do dob Stalina. Hrozné, opět byla vybudována železná opona, ekonomicky a mentálně padnou tvrdě na zem.
16
Kondice
Dům a zahrada
Kafe
iReceptář
TN.cz
