Jak jste se dostala k florbalu?

Když jsme se sestrou začaly chodit na gympl do primy, tak jsme tam vždycky ráno chodily na florbal k Radimovi Křižanovskému. A postupem času jsme začaly chodit s klukama na tréninky Orcy. Sestra začala trošku dřív, já jsem se pak přidala.

V Krnově ale neexistoval nějaký ženský tým, že?

To ne, ale právě Radim dřív v Orce trénoval a řekl nám o těch trénincích, tak jsme se dostaly do oddílu. Takže florbal hraji osmým rokem, v Orce šestým.

Co bylo, než přišel florbal?

Dělaly jsme orientační běh a vodní záchranáře.

To je docela radikální změna…

Bavilo nás, že florbal je kolektivní sport. Máte kolem sebe tým lidí. V orienťáku člověk běžel po lese sám.

Co se vám na florbale zalíbilo?

Kromě basketbalu, to byl v Krnově asi jediný kolektivní sport, který by holky mohly dělat. Když jsme začaly chodit na tréninky, tak nás hned kluci vzali mezi sebe.

Bylo to lepší, že jste hrály právě s klukama?

Určitě to bylo lepší, protože jsme se musely více snažit. Florbal s klukama je daleko rychlejší, takže nám to do začátků dalo hodně moc.

Orca Krnov má jen mužskou linii týmů, takže pokus jste si chtěla zahrát soutěže, musela přijít změna, že?

Nejbližší klub s ženskými složkami byla P.E.M.A. Opava, tak jsme se sestrou, když jsme byli v kvartě, zamířily tam. Tehdy bylo v Opavě krajské kolo florbalu základních škol a tam nás viděli opavští trenéři Přemek Novák s Pavlem Válkem. A tak jsme se se sestrou a Míšou Schindlerovou dostaly do Opavy, kde hrajeme pořád.

Hrajete na pozici obránce, to vám vyhovuje, nechtěla jste střílet góly?

Vždycky jsem hrála vzadu, tam mi to víc sedí. Na góly u nás vždycky byla „ségra", máme to rozdělené. (směje se)

Kromě hraní už nějakou dobu trénujete v Orce mládež. Trenéři bývají většinou starší, co vás vedlo k tomu začít trénovat?

To přišlo tak nenápadně. Kluky vedl Filip Vrchovský, druhý trenér tehdy na tréninku nebyl, tak se nás zeptal, jestli mu nechceme pomoct. Pak se vrátil do Orcy Štěpán Lhoťan a s ním jsem začala trénovat. A mě to hrozně chytlo. Bavilo mě, že můžu ty děti něco naučit. Nejspokojenější jsem, když vidím, že je ten trénink baví.

Máte na starosti dvě kategorie, přípravku a mladší žáky. Tam je už dost rozdíl v dovednostech. Co vás baví víc?

U nás je přípravka hodně všestranná, není to založeno jen na florbale. Děláme s nimi různé hry, hlavně běhací, ať se naučí běhat, ať zdokonalují obratnost. Florbal tvoří tam dvacet procent. U mladších žáků jsou taky obratnostní a běhací věci, ale toho florbalu tam je víc.

Mě asi víc baví ta přípravka, jsou to opravdu malinké děti a já můžu být u toho jejich prvotního rozvoje.

Hokejisté třeba začínají v pěti letech, myslíte, že to je hodně brzká specializace?

Důležitá je všestrannost. Někdy si zahrajeme i fotbálek, kluky to baví, je to pro ně zpestření. Ano, jsme florbalový klub, děti chodí na florbal, ale bez té všestrannosti to nejde.

Myslím si, že specializace výhradně na florbal by měla přijít při přechodu do starších žáků, tam se děcka rozhodnou, jestli ho chtějí dělat nebo ne. Samozřejmě začínat úplně od začátku ve starších žácích, je pozdě.

Tyhle věkové kategorie, které vedete, vám vyhovují, nebo byste chtěla trénovat i starší?

Myslím si, že u té přípravky jsem se našla. Popravdě si nedokážu představit, že bych vedla třeba juniory.

Co se trénuje lépe, holky nebo kluci?

Jednoznačně kluci. Loni jsem měla na tréninku i skupinku holek a bylo to úplně něco jiného. Kluci do toho byli víc zapálení, rychleji pochopí cvičení i celou hru. Jsou schopní reagovat sami, holky nejsou tak kreativní.

Jste víc trenér nebo hráč?

Teď už trenér. Když má na výběr, jestli jet o víkendu hrát za ženy nebo jet s dětmi na zápas, vyberu si ty děti, víc se na to těším. Dříve to bylo naopak.

Tereza Nykodymová se svým týmem mladších žáků Orcy Krnov.

Co byste chtěla sportovně dosáhnout?

Nebudeme se bavit o hraní, ale v trénování, pokud zůstanu u mladších žáků, tak jednou bych chtěla trénovat výběry kraje.

Začala jste studovat na vysoké škole obor matika-fyzika. To je hodně těžká kombinace. Co vás k tomu přimělo? To nejsou ve školách moc oblíbené předměty…

Přesně tak, studuju dvouobor fyziku a matematiku. Loni jsem byla v maturitním ročníku a rozhodovala jsem se co dál. Jelikož jsem měla pouze gymnázium, bylo jisté, že na vysokou školu půjdu. Od malička mě matika bavila, šla mi. Rozhodla jsem se proto ni. To byla jasná volba.

Musela jsem si vybrat ještě jeden a fyzika mi taky není úplně cizí, na gymplu mě taky bavila a s matematikou má dost společného.

Bude z vás učitelka, to jste vždycky chtěla dělat?

Popravdě ne. Chození do školy mě nikdy moc nebavilo, na škole mě bavilo jen to, že jsem s kamarády a taky ta matika. Když jsem začala trénovat děti, tak mi všichni začali říkat, že mi to s dětmi jde, ptali se, proč nejsem na „pajdáku", že by ze mě byla dobrá učitelka.

Nepřikládala jsem tomu velkou váhu. Ale nikdy jsem přesně nevěděla, co bych chtěla dělat a v tom maturitním ročníku se to nějak zlomilo a rozhodla jsem se pro učitelství.

Jak jde skloubit studium s tréninky?

Skloubit školu a tréninky je dost náročné. Dokud jsem byla na střední, tak to nějak šlo, ze školy na halu, trénink a rychle domů věnovat se aspoň trošku škole. Dojíždění na mé tréninky do Opavy bylo reálné jen v pátky, takže když zbyl přes týden nějaký čas, tak jsem chodila na tréninky s klukama v Krnově.

Letos je to všechno ještě těžší kvůli tomu, že jsem ve škole v Ostravě, kde zároveň přechodně bydlím. Do Krnova jezdím třikrát týdně na otočku na tréninky. Přijedu rovnou na trénink, odvedu si své tréninky a pak hned do Ostravy. Naštěstí mi nevadí cestování vlakem, takže se při něm i učím.

V roce 2015 jste byla oceněna jako trenér roku města Krnova. Jak k tomu vůbec došlo? Jak jste cítila mezi všemi těmi osobnostmi a zasloužilými trenéry?

Město Krnov oceňuje každý rok osobnosti v kultuře a ve sportu. Klub vždycky navrhne do jednotlivých kategorií své adepty a rada města to projedná a vybere ty, kteří si to podle nich zaslouží. Když jsme dávali dohromady seznam lidí z Orcy, kteří by se tam mohli dostat, tak se tam objevilo i moje jméno.

Moc jsem tomu nevěřila, přece jen mi v tu dobu bylo ještě 18, moje družstva neměla sportovní výsledky a v Krnově byli určitě úspěšnější trenéři. Nakonec jsem se do toho finálního ocenění dostala, společně s jednou paní, která trénuje tanečnice v Krnově.

Oceňování proběhlo přesně v den mé ústní maturitní zkoušky, takže pro mě to byl dvojnásobný stres. Když jsem před všemi těmi lidmi stála, tak jsem se cítila hrozně nervózně, ale poté co přečetli můj medailonek, který napsalo vedení Orcy a sálem zazněl potlesk, to ze mě všechno spadlo.

Co pro vás to ocenění znamená?

Znamená to moc, strašně si toho vážím. Před loňskou sezónou mi hodně lidí říkalo, že je nereálné abych zvládla trénovat dvě kategorie, do toho hrát a do toho odmaturovat a dostat se na vysokou. Ale jde to. Když vás lidi pochválí za to, co děláte pro děti, máte z toho opravdu dobrý pocit.

Ale i kdybych takových ocenění měla doma třeba pět, pořád je pro mě důležitější vědět, mě ty děti mají rády, že je mé tréninky baví a že je něco naučím. Radosti dětí se žádná ocenění nevyrovnají.

Tereza Nykodymová Narozena 7. května 1997 v Krnově
florbalová hráčka a trenérka
studentka Ostravské univerzity, učitelství matematiky a fyziky
Oddíl, kde trénuje: FBC Orca Krnov (kategorie přípravky a mladších žáků)
Oddíl, kde hraje: S.K. P.E.M.A. Opava
Největší úspěchy: mistr ČR v dorostenkách 2012, vicemistr ČR v dorostenkách 2013 (obě v dresu S.K. P.E.M.A. Opava), trenérka Krnova roku 2016
Zajímavost: dvojče Alžběta je výbornou florbalovou útočnicí, hraje stejně jako Tereza za Opavu, tři roky spolu také trénovaly mládež v Krnově