„Je to krásné, nezapomenutelný pocit,“ líčil osmnáctiletý Dovrtěl radost z mistrovského titulu v týmové disciplíně. Krnovský odchovanec pomohl juniorské reprezentaci k historickému úspěchu. A ke všemu ještě na domácí půdě, kde se mistrovství konalo vůbec poprvé. V samostatné střelbě na běžící terč byli v konečném součtu lepší pouze Rusové. A to v konkurenci elity světové střelby včetně Japonska, Maďarska či Ukrajiny.
Dovrtěl přirovnává medailové hody z Plzně k dosud největšímu úspěchu. „Byl to rovněž největší závod v kariéře, mistrovství světa jsem se ještě nezúčastnil. Zlatá medaile je pro mě životní úspěch,“ vyprávěl. A vůbec mu nevadí, že v rámci individuálních závodů jednotlivců pro něj místo na stupních vítězů nezbylo. „Pravda, mohl jsem střílet lépe, ostatně měli jsme hodně natrénováno,“ pokračoval.
Radost české trojice mohla být ještě větší. To když ve třetím závodě v malorážce na 50 metrů unikla svěřencům trenéra Jana Kermieta bronzová medaile o pouhý bod. „Závod nám vůbec nevyšel, udělali jsme hodně chyb, snad nejvíc za celé místrovství,“ litoval Dovrtěl. Jinak z krnovského střelce sálá spokojenost. Vždyť světového šampionátu se zúčastnil vůbec poprvé v kariéře. A tři medaile? Naprostá euforie.
V juniorech končí
Ostatně významnější soutěže pro Dovrtěla není. Z programu olympijských her byla střelba na běžící terč vyřazena už před čtyřmi lety po Aténách. „Ale v Plzni to byly asi nejtěžší závody, co jsem kdy střílel,“ přiznal.
Koneckonců už příprava, která odstartovala krátce po úspěšném mistrovství Evropy, nebyla žádnou procházkou růžovým sadem. „Byli jsme na soustředění na Slovensku, měli jsme za sebou skutečně hodně vystřelených ran. Dost jsme toho naběhali, volný čas trávili v posilovně,“ líčil tréninkové martirium.
Definitivu dalo důkladné přípravě až soustředění v Plzni. „To už jsme dolaďovali formu,“ doplnil Jan Dovrtěl. Světový šampionát na domácí střelnici si pochvaluje. „Organizace byla na špičkové úrovni, střelnice v Plzni je jedna z nejlepších v Evropě, což je pro nás kapacita,“ chválil.
Krnovský odchovanec trenérského tandemu manželů Tobiáškových se v průběhu čtyř střeleckých závodů pohyboval na hranici první desítky. O průběžném umístění ale neměl ponětí. „O výsledky se nestarám, rozptylují mě. V průběhu nechci vědět, kolik nastříleli ostatní,“ prozradil. Nejlepším výsledkem mezi jednotlivci zůstalo osmé místo z malorážky 30 a 30 ran na 50 metrů. Tedy v závodě, kdy čeští junioři získali zlatou medaili. „Vždy to může být lepší, ale za to, co jsem v Plzni předvedl, se rozhodně nestydím,“ uvedl.
Osmnáctiletý střelec v kategorii juniorů brzy skončí. Posledním závodem bude evropský šampionát v Praze. „Za juniory už budu střílet pouze v jednoltivcích, tým se bohužel rozpadl. Mojí prioritou je tak především škola,“ nastínil. Otázku k budoucnosti nechává zatím otevřenou. „Uvídím, jaká bude mezi muži šance,“ uzavřel.
Rozhovor s Janem Dovrtělem
Je to určitě krásné. Nezapomunetelný pocit, je to zkrátka jednou za život.
Myslíte už na další tituly?
Spíše myslím, že nikdy není pozdě. Záleží na každém, jak se k tomu postaví. Ale já už na další zlaté medaile zřejmě nedosáhnu (smích).
S výsledky ale panuje spokojenost, ne?
Zřejmě jsme měli na víc, ale to, co jsme tam vystříleli, odpovídalo našim schopnostem na závodech.
Očekávání tedy byla jaká? close
zoom_in
O tom se příliš nespekuluje. Chtěli jsme být zkrátka lepší, než jak jsme dopadli.
A co trenér Jan Kermiet, jaké byly jeho ambice?
Snažil se nás především psychicky podržet. Tlak je tam vždy, zvláště když se závody konají v Česku. Na psychiku to pak doléhá jinak, čekají od vás to nejlepší.
Bylo mistrovství světa v Plzni největší akcí v dosavadní kariéře?
Určitě. Ale poprvé jsem byl na větší akci před rokem ve Španělsku v Granadě na mistrovství Evropy.
Jak byste porovnal organizaci? Na jaké úrovni byly závody v Plzni?
V Granadě se střílelo taky poprvé, ale jak jsme dojeli, tak tam nebyla ani střelnice. Tamní pořadatelé o tom moc nevěděli, zatímco Češi jsou ve střelbě zběhlí, ví, co mají dělat. Organizace byla na špičkové úrovni, střelnice v Plzni je jedna z nejlepších v Evropě, což je pro nás kapacita.
Tři medaile, to je zatím váš největší úspěch v kariéře, že?
Určitě. Byl to rovněž největší závod v kariéře, mistrovství světa jsem ještě nestřílel. Zlatá medaile je pro mě životní úspěch, je to nejvyšší bod, na který mohu dosáhnout. Sice to bylo za tým, ale i přesto.
A se svým osobním výkonem jste spokojený? Nemrzí vás, že jste nedosáhl na medaili mezi jednotlivci?
Mohl jsem střílet lépe, ostatně měli jsme hodně natrénováno. Ale byli to první skutečně velké závody, tudíž jsem dokonce i překvapený, že jsem to tak zvládl.
Býváte při závodech nervózní?
Nervózní bývá každý. Jde spíše o to, jak se s tím v dané situaci poperete. Doléhá na vás spousta věcí z různých stran. Chybičky dělá ve stresu každý, rozhoduje pak to, kdo udělá větší chybu.
A máte nějaký recept na to, jak se s tlakem vyrovnat?
Zaručený recept není (smích). Snažíme se to nějak uklidnit, každý má svůj vlastní způsob. Ví, jak má reagovat, když v předchozí ráně střílel špatně a nechce ji zopakovat.
Zlepšuje se to postupem času?
Čím více závodů absolvuji, tím jsem klidnější a sebevědomější. Pokud myslím pouze na terč, tak tu chybu neudělám.
Co gratulace, byly?
Samozřejmě, je to velký úspěch pro všechny. Ale na druhou stranu naši disciplínu moc lidí nezná. Když nějaký hokejista vyhraje mistrovství světa, tak o něm ví celý svět, ale když vyhraje střelec, tak o něm takřka nikdo neví. Ale do toho bych nechtěl zatáhnout Katku Emmons a Davida Kosteleckého, to je jiná liga.
Sezona je u konce. Jak ji hodnotíte?
Uplynulý rok byl pro nás určitě úspěšný. Mohlo to být samozřejmě lepší, ale zaměřovali jsme se především na mistrovství světa a Evropy tak, abychom je zakončili co nejlépe.
A co budoucnost? Brzy přestoupíte z juniorů mezi muže…
Momentálně se chci zaměřit především na školu a udělat všechno pro to, abych získal maturitu. Mojí prioritou je tak především škola. Každopádně chci mít nějakou práci, kde budu mít flintu u sebe (smích).
