Vybojovali jste druhé místo v Moravskoslezské lize, takže asi spojenost. Jaké byly cíle před sezonou?

Já mám vždycky nejvyšší cíle. My chceme pořád postupovat, i letos jsme chtěli postoupit. Nemohl jsem před sezonou přijít do kabiny a říct klukům, že s umístěním do pátého místa budu spokojený. Řekli jsme si, že chceme jít nahoru, že chceme vyhrát. Neřešili jsme to, jestli budeme třetí, čtvrtí nebo osmí. Věděli jsme, že to bude strašně těžké.

Loni postoupila 1. letka Poruba do 3. ligy, ve které skončila o bod druhá, a utekl jí postup do dvojky. Takže jsme věděli, že ta naše soutěž je vyrovnaná a dost kvalitní. Favoritů bylo více. Český Těšín hraje výborně, přišlo k nám béčko Rožnova, u Domaslavic jsme nečekali, že budou tak dobří. V téhle soutěži je dost B-týmů a u nich je vždycky sestava dost nevyzpytatelná, podle toho jestli přijedou s posilami z áčka nebo ne.

Skončili jste tedy těsně pod svým cílem, jste druzí, jste vy jako trenér s umístěním spokojen?

Kdyby mi někdo před sezonou řekl, že budeme druzí, tak bych asi spokojený byl. I když to nejsou úplně ty postupové příčky. Nebo takhle, spokojený bych nebyl, ale kdybych věděl, že první bude Rožnov a my druzí a bude to znamenat postup, tak bych to bral.

Začátek sezony ale nevypadal zase tak dobře, že?

Ze začátku to nebylo úplně ono. Měli jsme i těžký los. První zápas hned s Českým Těšínem, což byl jeden z adeptů na postup. To utkání jsme prohráli. Ve druhém zápase proti ČSKA, kteří spadli ze 3. ligy, jsme čekali další těžkosti, ale ty jsme přejeli. No a hned Domaslavice. To byla asi největší prohra za dobu, co tady trénuji, 1:8. Do poloviny soutěže jsme prohráli tři zápasy, což bylo vzhledem k postupovým ambicím dost.

Během sezony jste využívali i jednu zajímavou posilu.

Byl to Jarda Hlaváček, náš odchovanec, který hrál jinak v Brně za prvoligový Hattrick. Nehrál první kolo, ale od zápasu s Domaslavicemi už se zapojil. Byl u nás do prosince. A když máte takovou posilu, tak se snažíte urvat co nejvíce bodů. Pak se vrátil do Brna, ale kvůli zranění toho v play off moc nenahrál. I když se dá říct, že on jim to play off vystřílel.

Zažili jste nějakou krizi v sezoně?

Trochu ano, i když to nebyla taková krize jako v minulé sezoně. Tam to bylo horší. Nepovedlo se nám dvojkolo v Rožnově, kdy jsme hráli s béčkem Vítkovic a s Vosami ze Staré Vsi. Od Vos jsme dostali 2:7, přitom to je soupeř, na kterého si vždycky věříme.

Oni vždycky hrávají vysoko, loni byli třetí, letos čtvrtí, ale hraje se nám proti nim dobře. Moc neběhají, spíše si nahrávají, my máme mladý tým, takže běháme hodně, napadáme je, a jim to nevyhovuje. Jenže tehdy nám utekl začátek, bylo to 0:4, a oni zalezli a hráli na brejky. Tyhle ztracené tři body mě mrzí nejvíc.

Skončili jste tedy druzí a musíte čekat, jestli i z této pozice můžete postoupit do třetí ligy. Ví se, kdy přijde ten konečný verdikt?

Volal jsem si se sekretářem severomoravské unie Robertem Segeťou, ten říkal, že hned, jak to bude vědět, ozve se. Teď ale nevím přesně, kdy jsou termíny pro přihlášení týmu do sezony, je to kolem dvacátého května. Do té doby se to dozvíme, takže teď budeme čtrnáct dní čekat.

Podíváme se na váš tým. Co je vaší nejsilnější stránkou?

To bude nejspíše parta. Nás není moc, jezdí nás pravidelně na zápas dvě pětky a brankář. Nemáme v podstatě hráče navíc, takže ten tým je takový stmelenější. Kdyby nás bylo pětadvacet, tak je to asi trochu jiné. Zase je to někdy nevýhoda. Jezdí nás deset, a když někdo nemůže, nebo se zraní, tak je to trochu problém.

Letos jste poprvé měli v soutěži i B-tým. Nedoplňujete áčko odtud, když vám chybí hráč?

Ne, nedoplňujeme. Ta kvalita tam není taková, jakou bych si představoval v áčku. Radši jsem vždycky bral dva juniory Matese Krvače a Filipa Fňukala. Jsou mladí a můžu s nimi ještě pracovat. Radši tyhle mladé, než někoho staršího z béčka. Jenom jednou s námi jel Tomáš Vaľočík, který ještě loni za nás hrál. Ale měl pak jiné starosti, narodilo se mu dítě, stavěl dům, tak nemohl tolik trénovat. To jsme měli zrovna hodně zraněných, byla krize, tak jsem ho vzal.

Co naopak považujete za největší slabinu týmu?

Neumíme hrát tak trpělivě jako některé jiné týmy. My hrajeme pořád dopředu, je to vidět i na kontě vstřelených branek, dali jsme daleko nejvíce v soutěži. Ale zase máme dost obdržených. Ještě neumíme všechno řešit florbalově. Chodíme přímočaře na branku, nehrajeme to tak, že si to ťukáme vzadu a teprve potom útočíme.

Další věcí je, že moc nevyužíváme obránce. Ta útočná trojice to točí kolem branky, ale dozadu na beky to moc nedává, skoro vůbec. Takže největší slabina je určitě postupný útok. Je to ale dáno i tréninkovými podmínkami. Trénujeme v malé tělocvičně, tři na tři, tam se to pořád točí, pořád střílí.

Tréninkové podmínky by se vám měly zlepšit postavením nové sportovní haly u ZŠ na Janáčkově náměstí. Od kdy tam budete trénovat?

Mělo to být hotové v červnu. Je tam nějaké zpoždění, ale v červenci už by to mělo být. Oficiálně by měla být otevřena v září, ale už jsme se bavili s ředitelem, že nevidí problém v tom, že bychom tam už v srpnu mohli trénovat. Pokud to bude všecko odklepnuté, že je způsobilá provozu, tak říkal, že nevidí problém, proč by hala měsíc ležela ladem. Herní přípravu na novou sezonu už bychom měli zahájit v nové hale.

Asi zbytečná je otázka, jak moc velká to bude pomoc pro florbal v Krnově.

Úplně zbytečná (směje se). Bude to další klíčový moment pro krnovský florbal. První byl restart klubu, založení mládežnických kategorií, a tohle bude další. Podmínky pro trénink budou úplně někde jinde. Teď využíváme tělocvičnu 1. základní školy, a když tam máte pětadvacet dětí, tak s nimi nic pořádného nevymyslíte. V nové hale bude hřiště 44 krát 22 metrů. To můžete rozdělit na tři hřiště a s každou skupinou dělat něco jiného.

Příští sezona bude tedy o tom, odehrát mužskou soutěž v podobné sestavě jako letos a počkat si až dorostou další kluci?

Je to tak. Ale zase z juniorů už šest kluků přechází věkově do mužů, ostatní, věkem junioři, by zase měli jít hrát za béčko.

Je mezi juniory, kromě Filipa Fňukala a Matěje Krvače, kteří hrávali pravidelně za muže, někdo, kdo by mohl hned naskočit do A-týmu?

Bavili jsme se o tom s Ondrou Miškovem a shodli jsme se, že zatím tam nějaký takový talent není. Takže si budeme muset počkat. První velký talent, který bude, je bratr od Filipa, Dominik (Fňukal), on je ale věkem ještě starší žák, příští sezonu to bude dorostenec. To bude ta první linie našich odchovanců. V mladších kategoriích stoprocentně vím už teď, že tam jsou talenty.

Muži čekají na vyjádření Unie, jestli postoupí do 3. ligy. Vzhledem k omezeným možnostem doplnění kádru, bylo by lepší zůstat v MS lize a hrát o špici, nebo postoupit?

Myslím, že pro nás už by byla lepší 3. liga od nové sezony. Vím, že na tu soutěž máme. Už když se podívám na výsledky Poruby, která loni hrála ještě u nás a letos bojovala o postup do 2. ligy. Takže si nemyslím, že bychom tam hráli někde na chvostu. Do pátého místa bychom byli určitě.

Kromě mužů trénujete skoro veškerou mládež v Krnově. Jak je na tom krnovská florbalová mládež?

Kromě starších žáků vedu ostatní kategorie. V mládeži máme ještě hodně práce před sebou. Co se týče základny, tak je to super, máme přes sto dětí. Loni mi odešlo dost dětí z přípravky do elévů. Letos jsem vůbec nevěděl, kolik jich bude. Od září mi chodilo tak pět, šest dětí. To trvalo do října a pak najednou začali chodit a bylo jich dvacet jenom v přípravce.

V elévech je podobná situace. Chodilo jich dvanáct a teď jich je jednadvacet. I právě proto potřebujeme větší prostory. Ale to vyřeší nová hala. Co se týče mého trénování, to by sice měli asi posoudit jiní, ale já si myslím, že to dělám dobře. I když je to divné, sám sebe chválit (usmívá se). Pochvala pro mě je, když jsem dostal na starost výběr mladších žáků severní Moravy.

Opustíme nejmladší kategorie. Jak to máte s dorostenci, s juniory?

Letos jsme dorost vůbec neměli, byli jenom junioři. A ani těch nebylo moc, byl s tím trochu problém. Ale my to nechceme dělat tak, že nabereme nějaké kluky, aby za tu juniorku hráli. My si chceme florbalisty vychovat odmala. Takže dorost jsme vypustili a juniorů bylo na soupisce asi jedenáct plus tři gólmani. Stávalo se, že kluci jeli na zápas v sedmi lidech. V tomhle juniory obdivuji, že se na to nevykašlali.

Když měli jet v šesti do Českého Těšína, tak jeli. Hráli tam proti Remedicu Ostrava, kterých bylo dvacet na střídačce. Dostali náklep snad o dvacet. V nové sezoně zase budeme mít dorost, ale nebudeme mít juniorku. V budoucnu by to mělo být tak, že by mělo být áčko, béčko a juniorka a junioři by měli nastupovat za béčko, aby si zvykli na mužskou soutěž. A samozřejmě ty nejlepší chceme brát do áčka.

Nemůžu se nezeptat na krnovské fanoušky. Jaké je fanouškovské zázemí v Krnově?

Já si myslím, že velké, když jsme pořádali ples, tak přišlo dvě stě třicet lidí (usmívá se). A přitom o nás tady ti lidé ani moc nevědí. Jsou to kamarádi, takoví florbaloví nadšenci. Ale díky nové hale se jim budeme moci předvést doma. Hala nebude mít velkou kapacitu, nějakých sto padesát diváků, ale lidi konečně uvidí, jak hrajeme.

Nepočítám, že třeba na zápasy mužů bude plná. Ale myslím, že když tam bude celodenní ligový turnaj žáků, tak by mohlo přijít dost lidí. Přijdou rodiče, kteří v podstatě svoje děti ještě pořádně neviděli hrát. Ale divácké návštěvy záleží na tom, jak dobře budeme hrát.

Když budeme hrát špatně, tak radši stráví neděli na zahrádce než na florbale. Vždycky se chodí na zápasy, podle výkonů týmu. Když měl Baník mistrovskou sezonu, tak byl každý Baníkovec. Teď je to naopak, to je česká nátura, fandit když se daří.

Orca vždycky pořádala oblíbený turnaj trojic, Spring Cup. Bude i letos?

Sám nevím. Vždycky to měl na starosti Mikuláš Peths, ale s tím jsme se domluvili, že bychom ten turnaj chtěli vzít pod sebe. Jenže nám začalo hodně práce tím, že jsme rozjeli tu mládež. A hlavně, když předtím byl jen mužský tým, tak těch volných termínů bylo o mnoho více.

Nejvhodnější by to bylo uspořádat momentálně teď, kdy už mají kluby vesměs po sezoně. Letošní ročník asi nebude. Možná bude jiný turnaj, ale nebude přímo pod záštitou Orcy Krnov. Spíše budeme pořádat turnaj na podzim nebo v zimě.

Každopádně nechcete zrušit tradici Spring Cupů?

To určitě ne, naopak, chceme to znovu nastartovat. Možná jej ještě rozšíříme, možná bychom ho mohli pořádat i pod otevřeným nebem. Něco takového jako pořádá opavská P.E.M.A. o prázdninách v Píšti. Když vyjde počasí a hraje se venku, tak je to paráda. Uvidí to daleko více lidí. Nebráníme se tomu, že by to třeba mohlo být i na náměstí v Krnově. Přitáhnou se diváci, možná sponzoři, hlavně se přitáhnou nová děcka. Pro nás je to dobrá reklama.

Kdo krnovský florbal momentálně nejvíce podporuje?

Určitě město, za to jsme moc rádi, že nás podporuje. Kdyby nám nedávalo granty na mládež, tak to nikdy nemůžeme rozjet v takovém množství, jako je to teď. V podstatě bychom vůbec nemohli fungovat. Nějaká mládež by tu možná byla, možná dvě tři družstva a to je všechno. Na víc by nebyly peníze. Jinak sponzory nemáme žádné. Vesměs si platíme všechno sami.

S čím se momentálně klub nejvíce potýká?

Nemáme trenéry. Nemáme tak velký realizační tým, jaký bychom potřebovali. Je to dáno tím, že florbal není v Krnově zase tak dlouho a jsme hodně mladý tým. Hráči v klubu jsou hodně mladí. Nejstarší ročníky jsou v áčku 1986, úplně nejstarším je Tomáš Hradil, kterému je třiatřicet. Takže nemáme takové ty tatínky, co by mohli tréninky mládeže vést. Jako trenéři jsme tam já, Filip Vrchovský a máme asistenty.

Kája Vavrošová mi pomáhá, holky Nykodymovy, Terka s Bětkou a Míša Schindlerová (hráčky Opavy, pozn. red.). Ještě dva trenéry bychom potřebovali, kteří by vymysleli a vedli tréninkové jednotky. Ideální stavy by byl, kdyby každý trenér měl svoje družstvo. Je docela těžké, když já mám třeba tři tréninky po sobě, připravit se na sto procent na všechny tři.

Vy jste taková trošku „rarita", jste profesionální trenér. Ve florbalových klubech v nižších soutěžích to tak nebývá. Jak se žije profi trenérovi v Krnově?

Jsme tady v Moravskoslezském kraji dva, ještě v Ostravě Rosťa Kohút. Žije se normálně, jako u normálního pracujícího. Člověk má své povinnosti. Není to dané třeba od osmi do čtyř, ale chodím do práce od tří, do devíti, podle toho, kdy mám tréninky. A hlavně víkendy.

V sobotu se jede třeba s mladšími žáky a v neděli s muži. Je to takové volnější, nikdo nade mnou nestojí, člověk je svým pánem, ale musím se na každý trénink připravit, nejde to jen tak odtrénovat. Mám třeba čtyři a půl hodiny tréninků. Někdo si řekne, že čtyři a půl hodiny v práci, to je v pohodě, ale už nevidí ten čas na tu přípravu. No a ty víkendy.

Co na to říkají doma, když jste každý víkend pryč?

Naštěstí to není tak, že bych odjel v osm ráno a přijel v osm večer, člověk je do čtyř, do pěti zpátky. A není to tak, že jsem pokaždé celý víkend pryč, někdy je třeba sobota volná. Když jsem do toho šel, tak jsem s tím musel počítat. A doma to taky berou, podporují mě.