Devět hodin ukrajoval záběr po záběru ze sedmapadesáti kilometrů argentinského maratónu ze Santa Fe do Corondy. Navíc v řece, v kalné vodě, bez žádné přestávky. Jakoby v kuse plaval z Krnova až do centra Ostravy! Ale když český dálkařský specialista Libor Smolka dokončil populární jihoamerický závod Světového poháru, jeden z nejznámějších maratónů na světě, splnil si sen. I přesto, že do Corondy doplaval jako osmý a druhý závod na patnáct kilometrů v Rosariu už nedokončil.

„Argentinu považuji za hodně úspěšnou a jsem spokojený. Dokázal jsem si, že na to mám,“ říkal třiadvacetiletý krnovský plavec.

Úžasná atmosféra

Ostatně už jen samotná účast na maratónu v Santa Fe je malým úspěchem. Pořadatelé si jednotlivé závodníky pečlivě vybírají. Na dálkařský karneval do Jižní Ameriky pozvali čtyřiadvacet elitních plavců z celého světa. Kromě Smolky startoval v Argentině i přední český dálkař Rostislav Vítek, který se v loňském roce účastnil olympijských her v Pekingu. „Měl jsem štěstí, že Rosťa udělal České republice v Argentině dobré jméno a díky tomu jsem mohl startovat i já,“ vysvětlil krnovský plavec.

Argentinský maratón ze Santa Fe do Corondy je doslova festivalem dálkových plavců. Desetitisíce fanoušků a bujaré ovace jsou pro jeden z nejpopulárnějších závodů přímo charakteristické. Jen v cíli se tísnilo na dvacet tisíc diváků a v průběhu devítihodinového maratónu provázely plavce dvě stovky lodí, od moderních korábů po staré kocábky. Podobná atmosféra nemá ve světě obdoby. „Toto se dá zažít jenom v Santa Fe,“ kvitoval Smolka.

„Je jedno, jestli je plavec první nebo poslední. Atmosféra je prostě úžasná. Bohužel plavci mají nevýhodu, že z toho téměř nic nemají. Já vnímal fanoušky, kteří stáli na jednotlivých mostech a pak až v úplném závěru, kdy všichni mávali a povzbuzovali do cíle,“ pokračoval.

Především neuvěřitelných sedmapadesát kilometrů dělá z argentinského maratónu trýznivé martyrium. Superlativy jsou rozhodně na místě. Vždyť plavat devět hodin v kuse a ke všemu ještě v kalné vodě, to je doslova heroický výkon. „Nevím, jak moc si to čtenáři dokážou představit, ale je to jako plavat z Krnova do centra Ostravy,“ přirovnal obrovskou vzdálenost i pro dálkařského specialistu. Představy dávají Smolkovi za pravdu. „Dřina to byla obrovská. Hrábl jsem si až na samé dno, ale o to lepší pocit jsem měl při dohmatu v cíli,“ dodal.

Velká spokojenost

Premiérový start na maratónu v Jižní Americe předčil veškerá očekávání třiadvacetiletého plavce. I proto, že před odletem do Argentiny zanedbal trénink. „Příprava nebyla určitě ideální. Měl jsem naplaváno méně kilometrů, než by bylo potřeba. Ideální by bylo plavat až patnáct denně,“ nastínil. Smolka se více než osm hodin držel v úzkém peletonu nejlepších dálkařů.

Skupině udával tempo zkušený Rostislav Vítek, který závod dokončil na senzační třetí příčce. „Kdyby mi před závodem někdo řekl, že budu tak dlouho v hlavním balíku, asi bych se tomu zasmál,“ vyprávěl. Klíčový únik se odehrál necelé čtyři kilometry před koncem, když Vítek rychlým nástupem vyprovokoval odtrhnutí silného celku pěti plavců. V cíli však finišoval jako třetí za Stojčevem z Bulharska a miláčkem domácích fanoušků Blumem.

Na úprk elitní skupiny už Smolka nezareagoval. Ještě krátce před zlomovým okamžikem totiž dotáhl manko na vedoucí balík po krizovém výpadku. „Krizi jsem sice překonal, ale dotáhnout se zpátky do skupiny stálo strašně moc sil. Na další zrychlení už pak nebylo,“ prozradil. Do Corondy však doplaval se ztrátou pouhých tří minut na bulharského vítěze. Takový výsledek po devítihodinovém trápení v kalné vodě Smolka hodnotí jako naprostou senzaci. Ostatně jen tříminutový rozdíl na tak obrovské trati, navíc v konfrontaci se světovou špičkou, je historickým výsledkem Libora Smolky.

„Jsem maximálně spokojený. Samozřejmě že když člověk není první, tak lze vždy dopadnout lépe, ale závod v Argentině je hodně tvrdý a napoprvé je úspěch závod dokončit,“ říkal.

Porazil ho steak

Po dokončení maratónu se však dopustil zcela triviální chyby. „Po závodě byl organismus celkově hodně vyčerpaný, ale u mě hlad zvítězil nad rozumem a den po závodě jsem si dal steak,“ prozradil. Plavcův žaludek nebyl po dlouhém martyriu v argentinské vodě na takovou porci připravený. Namísto důkladné přípravy na závod v Rosariu tak Smolka strávil zbytek týdne střídavě na lůžku a na toaletě. „Proč jsem jedl? Měl jsem šílený hlad. Byla to skutečně školácká chyba. Alespoň už do budoucna vím, že to nesmímdělat,“ dodal.

Pro krnovského dálkaře skončil patnáctikilometrový závod na řece Parana dost nešťastně. Zdravotní patálie se pochopitelně podepsaly na životosprávě a tréninku. Do vody tak naskočil zcela bez energie a přibližně v polovině nakonec závod vzdal. „Maratón v Santa Fe mi vzal strašně moc sil a díky těm potížím jsem absolutně nestihl zregenerovat a nabrat sílu na další závod,“ vysvětlil.

Příští rok snad opět

Smolkovi příliš nenahrály do karet ani podmínky, byť byly pro všechny startující stejné. Do řeky Parana totiž ústí městská kanalizace a plavci se museli mimo jiné vyrovnat i s nepříjemným zápachem. „Je to jako na devět hodin zavřít oči. Ale Parana byla ještě mnohem horší. V místech, kde jsme plavali, vedly kanalizační trubky. Myslím, že víc k tomu není třeba dodávat,“ usmál se.

Nedokončený závod v Rosariu ale Smolku příliš netrápí. Do Jižní Amerky letěl především kvůli úvodnímu maratónu. A právě premiérová účast na jednom z nejznámějších dálkařských podniků světa zahnala veškeré chmury do periferie. „Je to škoda, na druhou stranu hlavním závodem byl maratón a ten se povedl,“ doplnil. Mladý plavec už navíc pochopitelně pomalu pokukuje po příštím ročníku dálkařského karnevalu v Santa Fe. „Letos jsem si v Argentině udělal dobré jméno a příští rok bych neměl mít problém, aby mě pořadatelé přijali. Rád bych to zkusil ještě jednou,“ uzavřel.

Velký rozhovor s krnovským plavcem Liborem Smolkou čtěte v sobotním deníku.