Showdown je slepecká obdoba stolního tenisu, která vznikla na přelomu 70. a 80. let v Kanadě, a odtud se hra rozšířila do USA i do Evropy. Na konferenci nevidomých a slabozrakých do Varšavy vyrazil prezident Českého svazu zrakově postižených sportovců Jaroslav Pata z Bruntálu, aby zde sehrál exhibiční utkání a představil polské veřejnosti pravidla této hry i potřebné vybavení.

Tato aplikace stolního tenisu se hraje s ozvučeným míčkem, ve kterém chrastí ocelové broky. Míč se posílá po hrací desce s mantinely na soupeřovu polovinu. Každý hráč chrání svou branku, kterou představuje otvor v hrací ploše, a současně se snaží poslat míč do soupeřovy branky.

Nemáme nouzi o modřiny

Protože střely v showdownu jsou opravdu rychlé a míček je tvrdý, musí mít hráči chrániče, a přesto u tohoto sportu není nouze o modřiny. Do povinného vybavení patří i neprůhledné brýle, aby se slepci mohli regulérně utkat s těmi, kteří mají zbytky zraku, a nebo třeba i s těmi, kteří mají oči zdravé. Showdown sice vznikl jako sport pro nevidomé a slabozraké, ale i zdravý člověk si snadno může tuto hru nejen vyzkoušet, ale i oblíbit.

„V Polsku se showdown teprve začíná dostávat do širšího povědomí, takže jsme jeli do Varšavy kromě jiného také otestovat nový stůl, který si Poláci postavili na koleně podle našeho návodu. Stůl vydržel všech sedm zápasů, mantinely měly správnou výšku i zaoblení, takže se mi hrálo dobře. Polský vyzyvatel už byl dost zkušený hráč a náročný soupeř, přibližně na stejné výkonnostní úrovni jako já. Dost mě potrápil, porazil jsem ho jen velmi těsně,“ vzpomíná Pata na svou misi v Polsku.

Showdown je hlavně o soustředění

Jaromír Pata patří jako hráč showdownu mezi dvanáct nejlepších českých hráčů. Ti se tradičně utkávají na posledním turnaji roku v Bruntále.
Poslední ročník vánočního turnaje Top 12 se odehrál v bruntálském domě dětí a mládeže v neděli 27. prosince. Vítězem se stal Jaromír Vospěl z Prahy, stříbro a bronz měli Jiří Skála a David Hájek, kteří hrají za Sigmu Olomouc.

„Bruntálsko mělo na turnaji dva zástupce, hráli jsme já a Jarda Kalina, ale tentokrát se nám vůbec nedařilo, skončili jsme mezi posledními. Jednak už jsem děda, což není pro výkonnostního hráče právě ideální věk, ale hlavně se mi nedařilo dostat se do psychické pohody. Showdown není jen o fyzičce, zkušenostech a o síle úderu, ale hlavně o soustředění na hru, zhodnotil Jaroslav Pata.

Protože jsem byl současně organizátorem akce, měl jsem v hlavě plno jiných starostí, a nedařila se mi koncentrace. Hráči se orientují jen sluchem, takže musí být v místnosti naprosté ticho. Stačí když někde v dálce zatroubí auto, nebo zavrže podlaha, a soustředění je pryč.

Showdown se nedá hrát kdekoliv, je nutná místnost, kde se nevytváří ozvěna, nebo podobné akustické efekty. Někdy se to dá zachránit třeba natažením koberců, ale obecně je dost obtížné vytvořit regulérní podmínky,“ zavzpomínal Pata na poslední turnaj roku 2009.

Víte co je to oplatkové setkání?

Polské organizace nevidomých a slabozrakých pozvaly Jaroslava Patu jako zástupce partnerské české organizace v úterý 29. prosince do Hlubčic na svou zvláštní tradici mezi Vánoci a Silvestrem: oplatkové setkání.

Při této příležitosti s křesťanskými kořeny se pečou velké oplatky podobné hostii. V úvodu setkání všem požehná kněz a přítomní si pak navzájem přejí všechno nejlepší do Nového roku. Při tom si odlamují z oplatku svého partnera a sami mu nabídnou svůj.