Úspěchů jak basketbalové reprezentace, tak i Gambrinusu JME Brno je poměrně dost, ale co vy osobně považujete za svůj dosavadní největší úspěch, na co ráda vzpomínáte a na co naopak ne?

Nejlepší zážitek pro mne byla účast na Olympiádě v Aténách. Ta se vymyká úplně všemu. Osobně ji řadím nejvýš. Ráda taky vzpomínám na Mistrovství Evropy v Řecku a Turecku a samozřejmě na vítězství v Eurolize před domácími fanoušky v Brně. Ty horší zážitky raději zapomínám, ale nedá se říct, že bych nerada vzpomínala třeba na celý turnaj. Vždycky je to nějaký jeden zápas, který se nepovedl, takže spíš utkví ty úspěchy.

Jaké jsou vaše cíle pro letošní sezonu?

Odehrát už konečně normální sezonu a kvalifikovat se na Olympijské hry do Pekingu.

Nelákala vás někdy možnost zahrát si v zahraničí?

My jsme nad tím i s přítelem uvažovali, a ta možnost jít hrát ven byla a je, ale mně osobně to ven netáhne. V Brně jsem spokojená a opravdu nemám potřebu cokoli měnit.

A měla jste nějaké konkrétní nabídky?

Pokud člověk chce hrát v zahraničí, musí projevit zájem, aby nabídku dostal. Já jsem ten zájem neprojevila.

Máte už nějaké plány do budoucna po skončení aktivní kariéry? Chtěla byste zůstat u basketbalu třeba jako trenérka?

U basketu bych nějakým způsobem ráda zůstala, ale ještě nic vymyšleného nemám. Trénovat malé děti by se mi líbilo, ale aby člověk mohl trénovat potřebuje školu a do toho se mi, upřímně, zatím moc nechce.

Troufla byste si zahrát proti mužům?

Netroufla. Na nějakém tom „sranda“ tréninku si třeba s přítelem zahraji a všichni jsou naměhodní, ale přímo do zápasu bych nešla.

Jaký jiný sport byste si chtěla vyzkoušet?

Adrenalinové sporty úplně nesnáším takže mě vůbec nelákají. Ale v rámci basketbalu nejsme nějakým způsobem omezení, takže můžu provozovat v podstatě jakýkoli sport.

Jaký je váš názor na příchod zahraničních hráček do české ligy? Je to podle vás přínos, nebo naopak obírají o šanci mladé české hráčky?

Chtělo by to najít tu zlatou střední cestu, aby jejich příchod zvýšil úroveň ligy, ale ne na úkor české reprezentace.

Váš život je v současné době spojený s Brnem, jak vzpomínáte na své začátky v Bruntále?

V Bruntále to bylo úplně v pohodičce. Já si pamatuju některé holky a občas se i potkáme. Trenér s námi trávil hodně času a rodiče s námi jezdili na zápasy. Bylo to pěkné. A všem patří velký dík.

Měla jste sportovní vzor? Plakát na zdi?

Nikdy jsem neměla žádného „plakátnika“ a ani v současné době nemám oblíbeného hráče. Líbí se mi třeba jak dotyčný hraje, ale že bych se o to nějak přehnaně zajímala, to ne. Pár hráčů se mi líbí, ale vyloženě idol nemám.

Chtěla byste se ještě nějakým způsobem vyjádřit ke skončenému Mistrovství Evropy?

Ne. Tohle je pro mě uzavřená kapitola.