Během sedmi náročných etap Radek Bonk a Pavel Staněk průběžně své fanoušky informovali o průběhu závodu.

První etapa začala v městečku Sonthofen - trať dlouhá 121 kilometr s převýšením 2447 metrů vedla přes kopce Oberjoch, Namlos a Hahntennjoch s cílovou stanicí v Imstu. Start proběhl za slunného počasí. Tři minuty před startem se zařadili do druhé skupiny. Následovaly tři složité kopce a náročnou trať provázel i defekt na kole Pavla Staňka, který byl naštěstí urychleně opraven.

Druhá etapa začínající ve městě Imstu pokračovala přes skoro 149 kilometrovou trať s 2770 metrovým převýšením do městečka Ischglu přes dva kopce Aruberg a Bielerhöhe. Místy až třicet dva stupňů celsia závodníkům jistě ke štěstí nepřidalo.

Krnovští cyklisté se zlepšili ve výjezdu

Start v 9 hodin dal do pohybu celý peloton. Začátek byl do mírnějšího kopce, kde rychlost neklesla pod 30 km/h. Pak se závodníkům postavil asfalt do očí a chvílemi byl hodně blízko – stoupání až 17 procent. Posléze následoval dlouhý sjezd, kde proletěli jedním tunelem rychlostí kolem 90 km/h. Poté začalo poslední dlouhé stoupání na vrchol Bielerhöhe. Do cíle se dostali s časem 5:15.26,6.

Třetí etapa z Ischglu do Söldenu byla zatím nejkratší, a to 119,98 kilometrů s převýšením 2415 metrů opět přes dva náročné kopce Tobadaill a Pillerhöhe, které nebyly náročné svojí délkou, ale prudkostí. Tato etapa tak neslibovala nic jednoduchého, spíše naopak. A znát to bylo i na závodnících, jejichž síly během stoupání pomalu klesaly, avšak díky svým zkušenostem dojeli do cíle mezi první stovkou závodníků.

Následovala čtvrtá etapa ze Söldenu do Naturnsu o ještě kratší vzdálenosti než předchozí závody, a to „pouhých“ 91,19 kilometrů s převýšením 1848 metrů přes jediný kopec Timmelsjoch. Oproti loňskému roku se borci zlepšili ve výjezdu o rovných třináct minut. Svižným tempem se dostávali na první posty a své síly tak na další závod příliš nešetřili.

Pátá etapa dala všem zabrat

Závodníci před sebou měli již pátou etapu, a to z Naturnsu do Livigna. Vzdálenost tratě 118,30 kilometrů se sice neřadila mezi nejdelší, ale díky převýšení 3570 metrů a kopcům Stilfserjoch, Passo Foscagno, Passo d'Eira rozhodně mezi nejnáročnější.

Prvních třicet sedm kilometrů se jelo do mírného kopce za doprovodným vozidlem. Stoupání se dalo v pohodě udržet až na vrchol Stelvio a pak už začala trať nabírat na obrátkách. Kopec měří z vesnice Prat dvacet sedm kilometrů a od vrcholu Radka Bonka a Pavla Staňka dělilo neuvěřitelných čtyřicet osm náročných zatáček. V kopci není místo, kde by se dalo trochu odpočinout. Trať byla opravdu náročná nejen díky stoupání, ale hlavně díky změnám počasí.

Předposlední etapa z Livigna do Kalternu měřila 180,76 kilometrů s převýšením 3770 metrů přes kopce Passo d'Eira, Passo Foscagno, Passo Gavia, Passo Tonale a Mendelpass. Etapa začínala kopcem, kterým se minulá etapa zakončovala.

Goofáci: Tušili jsme, že máme velkou šanci na pódium

Po vyjetí následoval sjezd a v půlce sjezdu v rychlosti asi 65 km/h přišla další nehoda v podobě dalšího defektu, který se po složitých manévrech rychle opravil a borci mohli vyrazit na trať a snažit se svoji ztrátu snížit.

Poslední část celého závodu čekala na „goofáky“ z města Kaltern do Arca. Trať o vzdálenosti skoro 103 kilometrů. Převýšením 1546 metrů s dvěmi kopci Fai della Paganella o délce dvaceti pěti kilometrů a Andalo se svými osmdesáti dvěma kilometry se stala třešničkou na dortu. Parno, které nastalo závodníkům příliš nesvědčilo.

V cíli se ještě nechali zvážit a přihlásili se tak do kategorie nejtěžší tým. „Když začalo vyhlašování, už jsme tušili, že máme velkou šanci se dostat na pódium v naší kamionové kategorii. A taky ano, vyhlásili nás na prvním místě, a my jsme s českou vlajkou a velkým aplausem vystoupili na nejvyšší stupínek. Potom už jsme dostali dres finisherů TransAlpu 2009 a pak už následovala oslava,“ sdělili účastníci závodu Radek Bonk a Pavel Staněk, kteří si tak po náročném závodě mohli konečně odpočinout.