Bruntálský tým na palubovce vydřel setrvání v soutěži a později byly rozehnány také další otazníky. „Ve druhé lize automaticky zůstáváme. Pokud bychom chtěli nepokračovat, museli jsme o tom svaz informovat do deseti dnů po konci sezony. S hráčkami jsme to důkladně probírali, s minulým ročníkem panovala spokojenost a jasně jsme se shodli na tom, že chceme druhou ligu hrát dál,“ komentoval trenér bruntálského výběru Dalimil Morys.

Bylo rozhodnutí tak jednoznačné jednoduše i z toho důvodu, že rozdíl oproti nižší „instanci“ Severomoravské lize, je tak markantní?
Je to úplně něco jiného. V posledních letech jsme měli problémy s tím, že nebyla konkurence. Jediným velkým soupeřem byl celek Havířova. Ostatní družstva tuto soutěž ale hrála pro zábavu. Rozhodnuto většinou bylo už po první čtvrtině. Ve druhé lize hráčky musí makat naplno celých čtyřicet minut, ať už se prohrává nebo vyhrává.

Věřil jste v záchranu v posledních kolech play-out? Bruntál nesměl klopýtnout.
Měli jsme to komplikované od samého začátku play-out, kam se body přenášely pouze ze vzájemných zápasů. My ale neměli téměř nic. První zápas této skupiny v Příboře jsme navíc prohráli. Doufal jsem přitom, že právě tam zvítězíme, ale nezvládli jsme to v hlavách. Tým to ale nevzdal, nakonec čtyřikrát vyhrál a udržel se.

Nepočítal jste přece jenom s lepšími výsledky? Zvlášť po úvodu sezony, který měl váš celek výborný.
Ze startu jsme vůbec nevěděli, co nás čeká. Hráčky jsem upozorňoval na to, že zápasy můžeme prohrávat o padesát bodů. Nakonec se však dařilo. Bohužel, střed základní části jsme měli horší. Hodně to ovlivnily zdravotní problémy a školní povinnosti. Celkově ale můžeme být spokojeni. Naše basketbalistky neměly žádné zkušenosti, potkávaly přitom soupeřky, které hrály i extraligu. Jsem rád, že tato soutěž v Bruntálu zůstane déle než jeden rok. Bylo to i docela finančně náročné, takže velké díky patří i našim sponzorům.

Může tento ročník bruntálské hráčky posunout dopředu právě v souvislosti s nabitými zkušenostmi?
Rozhodně. Vezměte si, že jsme měli nejmladší tým v soutěži. Ostatní disponovali osmnáctiletými hráčkami a staršími. Těm našim bylo i patnáct nebo šestnáct let. Nebylo pro ně jednoduché nastupovat do zápasů proti o deset nebo patnáct let starším soupeřkám, které navíc byly silnější a třeba i o hlavu vyšší. Hlavně ze začátku z toho holky byly vyplašené.

Bude se před příští sezonou významně měnit kádr?
Nebude, jsem totiž zastáncem toho, aby druhou ligu hrály odchovankyně Bruntálu. Měli jsme nabídky, aby k nám šly některé basketbalistky. Ale přijet sem jednou za čtrnáct dní, absolvovat jeden trénink a zápasy, to není ideální. Navíc by to dělalo i zlo v kolektivu. Spíš bychom volili cestu posil z Krnova, s nímž dlouhodobě spolupracujeme, a holky se vzájemně dobře znají. Některé basketbalistky by u nás mohly nabrat druholigové zkušenosti.

Je někdo, kdo by si za své výkony v sezoně zasloužil být vyzdvihnut?
Důraz kladu na kolektivní výkon. Tahounkou, co se týče zkušeností, byla Míša Šandová, ale naše hra stála také na dalších. Pochvala patří opravdu všem holkám. Mnohdy není jednoduché sladit třiceti nebo čtyřicetileté hráčky s těmi, kterým je třeba o šestnáct let méně. Zvlášť v ženském kolektivu to není vždy snadné. Byť i my jsme měli drobnější komplikace, povedlo se nám to a musím říct, že jako tým fungujeme velmi dobře.