Sportovec Pavel Poljanský se pustil do tréninku na své nejoblíbenější vodní nádrži, na největší moravskoslezské přehradě Slezská Harta. Láká jej její velikost i krásné okolí a nenarušená příroda. Po delší přestávce zde Pavel poprvé trénoval v sobotu. Nedávný pokořitel jezera Titicaca sbírá síly na své blížící se vystoupení na ruské řece Volha.

„Poplavu štafetu na šedesát kilometrů s největšími otužilci a plavci zemí bývalého Sovětského svazu v srpnu a září,“ řekl Deníku Pavel Poljanský. Na trať si troufnul i před dvěma lety, kdy se pětatřicet borců vydalo uctít plavbou šedesátileté výročí osvobození od nacismu. Plavba to byla riskantní a značně vysilující. Doplavalo pouze deset lidí. „Byl jsem mezi nimi. Dostal jsem narcisy. Poprvé v životě jsem tam spatřil popa, nesoucího obraz s vyobrazením Stalina. Bylo to důstojným způsobem, vážil si ho. Všude kolem byly věnce,“ vzpomínal vrcholový plavec.

Na Slezské Hartě padnul do oka Pavlu Turkovi z Opavy, který mu zapůjčil k tréninku šlapadlo. „Je to moje vlastní výroba,“ usmíval se sympatický Opavan. Nyní si Pavel Poljanský troufá zaplavat deset kilometrů v jednom zátahu. Dvacet kilogramů zhubnul poté, co se vrátil z Jižní Ameriky s podezřením na malárii. Přitom Titicaca z bolívijské strany pokořil jako vůbec první na světě. Byl druhý na světě, který v tomto plaveckém pokusu uspěl, ale první Evropan.

Hlavní část sportovní přípravy si odbývá v domovském Přerově, velmi rád ale využívá k tréninku lokalitu Bruntálska. „Nejraději plavu Hartu na leskovecké straně. U Nové Pláně bývá nejhorší voda. Je bahnitá a mnohde je jí i málo. Není problém si tam poranit nohu o čouhající klacek. Plavat se dá sice všude, ale nejraději mám právě leskovecké zátočiny. Je zde i soukromí,“ kýval hlavou Pavel Poljanský. Trénovat tam jezdí pravidelně. „Chtěl bych hodně poděkovat Povodí Odry za poskytnuté zázemí, zejména rodině hrázného Vrágy,“ ocenil pomoc Pavel Poljanský.

V Přerově nemá sportovec jednoduchou pozici. Když skončí noční šichtu v Meoptě, nasadí plavky a plave po Bečvě k přerovským strojírnám. Tam jde na druhou směnu. Spí tak pouze pět hodin denně. „Spím, kde se dá. V sokolovně, v garáži nebo u táty, ale i v autě,“ shrnul Pavel Poljanský. Co měl prodal, aby si mohl dovolit cestu do Ameriky k jezeru Titicaca.

Nezdolný Pavel se rozesmutní pouze ve chvíli, kdy zavzpomíná na svou zesnulou maminku. Opustila jej vloni v prosinci v nedožitých třiapadesáti letech. Aby rodinu rozšířil, hodlá v Rusku požádat o ruku svou přítelkyni Alenu Nemravovou z Bruntálu. „Když tam vše půjde dobře po sportovní stránce, vydám se ještě i na La Manche,“ uzavřel Poljanský.