V Austrálii žijete tři roky, jen místo USC Spartans Sunshine Coast se teď připravujete v klubu Kawana waters aquatic. Proč?

Po nevydařeném mistrovství světa (v polohovém závodě, její hlavní disciplíně, obsadila na 400 metrů 21. a na 200 m 27. místo – pozn. red.) jsem musela udělat změnu. V létě 2019 jsem přestoupila do klubu ve stejném městě, kde mi příprava i trenér vyhovují víc. Svěřenci Michaela Sage jsou australští reprezentanti v dálkovém plavání a mají spoustu nadějných mladých plavců.

Čím vás australské podmínky k přípravě zaujaly?

Tréninkový systém je odlišný, stejně jako přístup trenérů a svěřenců ke sportu. Líbí se mi, jaký důraz kladou na správnou techniku již od útlého věku. Snaží se naučit děti plavat správně, vštípit jim správné technické i závodní návyky, naučit je správné obrátky a starty. Něco, na co my se zaměřujeme vcelku pozdě. Taky se mi líbí jejich myšlenka „life balance“. Pro ně je důležité věnovat tréninku sto procent, ale mít taky život, studovat, mít případně brigádu… Zkrátka nezakrnět. A taky se mi líbí sdílení informací a zkušeností mezi trenéry. Celá australská mentalita je více přátelská a otevřená.

Loni na jaře celý svět zasáhl koronavir. V Česku se zavřely bazény, nekonaly se závody. Bylo to podobné i v Austrálii?

Pro nás bylo ještě horší to, že jsme byli krátce před zimou, takže virus se mohl šířit rychleji. Náš bazén byl zavřený dva měsíce, po tu dobu jsem ráno trénovala v oceánu a na suchu. Opatření v Austrálii byla různá v každém státě, jedno bylo ale společné – nastavený plán, podle kterého se opatření uvolňovala, a tím vše trvá tak nějak déle… I když se zdá, že teď můžeme žít normálně, museli jsme si na to půlroku počkat. Dodnes máme tzv. „chytrou karanténu“- kamkoliv jdeme, tam se musíme on-line zaregistrovat. Taky cestování v Austrálii je složité, člověk musí žádat o povolení.

V létě se v Evropě přísná opatření na chvíli uvolnila. Měla jste šanci podívat se domů a setkat se s rodinou?

Bohužel neměla a ani nevím, kdy budu mít další šanci. Austrálie zavřela hranice, letů je minimálně a kdybych odletěla domů, tak se nevrátím zpět.

Kvůli pandemii se olympiáda v Tokiu odložila na rok 2021. Je šance zaplavat limit?

Olympiáda v Tokiu je stále můj cíl. Limit bude těžké splnit, ale proto je to olympiáda. Závody mám letos nějaké v plánu, ale dnes něco pláno᠆vat… Všechno se může několikrát změnit. Každopádně třetí olympijské hry jsou stále můj cíl. Taky děkuji a jsem velmi vděčná, že mě v přípravě podporuje Moravskoslezský kraj v dalším roce.

V Česku jsou od října znovu zavřené bazény, plavci trénují a závodí jen v zahraničí. Jak to vypadá v Austrálii?

My jsme nyní v situaci, kdy můžeme trénovat a závodit víceméně normálně. Pořád jsou omezení v počtu lidí a jezdíme spíše na závody v okolí. Nechceme riskovat, že poletíme třeba do Sydney nebo Melbourne a pak se nedostaneme zpět. Máme to štěstí, že situace je tady uklidněná a my můžeme trénovat bez problémů.

Kvůli nemožnosti cestovat mezi kontinenty pro vás musely být Vánoce bez rodiny hodně smutné…

Naštěstí jsem je strávit sama nemusela. Mám skvělé kamarády a ti mi nabídli být s jejich rodinami. Rozdíl mezi našimi svátky a australskými? Kde bych začala! Jiné počasí, je léto a pořádné vedro. Taky se slaví až 25. prosince – Christmas Day. Dopoledne se sejde rodina, mají pozdní snídani, rozbalují dárky, válí se u bazénu nebo na pláži…

Co je pak?

Oběd a vše probíhá v takové pohodě. Popíjí se drinky, hrají se hry, ať už venku nebo vevnitř, hodně se jí. Má rodina mi chyběla, ale bylo fajn vědět, že tady mám taky své velmi blízké kamarády. Navíc na Boží hod večer mi přijela dlouholetá kamarádka Klára a kamarád Lukáš, takže jsme trošku české Vánoce měli a byly krásné.