Siloví trojbojaři také patří k nejúspěšnějším sportovcům v regionu. Každoročně vozí spousty medailí nejen z regionálních soutěží, ale hlavně z mistrovství republiky, nebo i Evropy. K veleúspěšným veteránům (kategorie masters) se v poslední době přidává také mládež, nadějní dorostenci a junioři, kteří už mají za sebou také své první větší úspěchy.

Jednou z hybných sil krnovského silového trojboje je i místopředseda oddílu a sám také vynikající závodník Petr Vlach (1981), který o silovém trojboji leccos prozradil.

Jaká je členská základna krnovského silového trojboje?

Máme mládež, máme střední generaci a samozřejmě i veterány. Na druhou stranu, tak jak to je i v jiných sportech, mládeže ubývá. Buď je to všeobecný jev, kdy mladí lidé nechtějí sportovat anebo je chyba v nás, že špatně organizujeme nábory a propagace. To je těžko povědět.

Silový trojboj je ohledně věku trochu specifický. Jakýkoliv jiný sport se dá na vrcholové úrovni dělat jen do určitého věku. Trojboj se však může dělat hodně dlouho, ještě v důchodě.

Tam jsou dvě roviny. Většinou to bývá tak, že ti kluci jsou hodně dobří v dorostu, v juniorech. Pak se jakoby trošičku ztratí v konkurenci mužů. Pak pokud vydrží a jsou dobří, tak se okolo pětatřicátého roku věku jakoby vrací a je o nich zase slyšet. Tak jako třeba o našich nejstarších Burdovi, Kenisovi, kteří jsou po šedesátce schopni přivézt medaile z mistrovství Evropy. Takže tenhle sport je opravdu specifický.

Kdy je se silovým trojbojem nejlepší začít?

Dá se s ním začít v jakémkoli věku. Samozřejmě bavíme se o věku od patnácti let. Začínat s tímhle sportem dříve ani nemá smysl. Tělo je ještě ve vývinu, navíc závodit se může začít právě v patnácti, šestnácti letech. Ale dá se tím začít opravdu kdykoliv. Když se člověk rozhodne v padesáti, že by něco takového chtěl vyzkoušet, tak mu v tom v podstatě nic nebrání. Jen mít pevnou vůli.

Na druhou stranu silový trojboj určitě není masový sport. Není tak profláknutý mezi lidmi. Cestu k němu si najde jen omezené množství lidí, příznivců. Tohle je možná trošičku problém, se kterým se potýkáme.

Ono to asi ani nejde dělat masivní nábory. Na to asi ani nejsou kapacity?

To vůbec, to nejde, není to kolektivní sport. Proto taky nemůžeme mít nijak širokou základnu mládeže. Když se bavím o naší mládeži, tak se jedná o deset, dvanáct kluků, kteří vypadají, že by mohli vydržet a závodit. A dosáhnout výsledků. Ono těch potencionálních závodníků je v posilovně hodně, ale spousta z nich přijde, vydrží dva, tři měsíce a zase jde zkusit něco jiného. Takhle se nám za rok protočí dost lidí.

Kolik je vlastně dohromady silových trojbojařů v oddíle?

Máme okolo šedesáti členů, kteří pravidelně cvičí a využívají naši posilovnu. Ale vyloženě aktivních závodníků, kteří se zúčastňují soutěží, je jednadvacet. Zbytek chodí do posilovny, aby se udržoval v kondici. Samozřejmě nám také pomáhají s pořádáním závodů.

Nedávno jste se přestěhovali do nové posilovny.

No letos oslavíme čtyřicet let fungování oddílu a po devětatřiceti letech jsme se dočkali nových prostor. Měli jsme opravdu malinkou posilovničku, teď už máme zázemí, které je hodně solidní. I když samozřejmě je stále co vylepšovat, co se týče strojů, tak i prostoru.

Prostoru? Nová posilovna není větší? Anebo vás je více?

Je větší, téměř dvakrát (usmívá se), ale ještě nějaký prostor by se určitě hodil. Je to dáno i tím, že nás je více. Ale máme i další stroje, třeba na izolované cviky. Když bychom chtěli posilovnu dále dovybavit, tak zjistíme, že nakonec budeme s tím prostorem bojovat úplně stejně jako v té staré. Ale pro momentální potřeby toho oddílu je to super stav. Ale já, protože myslím vždycky dopředu a máme už nějakou vizi, koncept práce s mládeží, zdokonalování trenérů, atd., tak i s tím souvisí další prostor.

Když probíhá příprava před závody, tak už se potýkáme s takovým problémem. Když přijde cvičit Honza Malinovský (vicemistr ČR v bench pressu 2013), Milan Greguš (několikanásobný mistr ČR, český rekordman a reprezentant kategorie masters) a já (Petr Vlach, extraligový závodník a medailista z MČR), tak najednou zjistíme, že nemáme kotouče na činky. Naloží se dvě činky, kde se váha pohybuje kolem tří set kil, a pak není další závaží (směje se). To pak samozřejmě omezuje i další členy oddílu při tréninku.

Siloví trojbojaři patří k nejúspěšnějším sportovcům regionu, co se týče medailí z velkých akcí.

Takhle bych to rozhodně neřekl, protože spousta oddílů by se určitě čertila (směje se), ale je pravda, že v loňském roce jsme posbírali nějakých třiatřicet medailí. Letos nevím, jestli jich co do počtu bude stejně, to si netroufnu odhadnout, ale už jich máme pěknou řádku, ale co do hodnoty, jsou určitě cennější. Zrovna teď se kluci vrátili z prvního mistrovství České republiky RAW, tedy bez podpůrného vybavení. To znamená bez bandáží, bez speciálních dresů.

Startovali čtyři borci a všichni se stali mistry ČR, a co mě těší zvlášť, tak tři z nich jsou junioři, Tomáš Juříček, Petr Buchtík a Lukáš Tomčák. A matador Rémy Krayzel to potvrdil v mužích, kdy vytvořil národní rekord. Celkově jsme se z šestnácti zúčastněných oddílů umístili na druhém místě za Nymburkem. A ten měl ještě výhodu, že měl o jednoho závodníka víc.

Kromě těchto borců máte ještě jednu vycházející hvězdu.

Po velmi dlouhé době, možná poprvé v historii oddílu, máme borce, který v bench pressu zvládl 280 kilogramů, a to je Honza Malinovský. Stal se teď vicemistrem České republiky, počítá se s ním do reprezentace. Na tom profituje celý oddíl, z jeho zkušeností čerpáme všichni. Dost lidí se díky tomu v benčích zlepšuje.

Jak je na tom Krnov v porovnání se zbytkem republiky?

Patříme ke špičce v jednotlivcích. Trošku pokulháváme v družstvech. Velké oddíly jako Nymburk nebo Zlín mají o mnoho větší základnu, lepší zázemí, a nejspíše i finančně jsou na tom lépe, protože si umí stáhnout k sobě i závodníky odjinud. My většinou saháme do svých řad, na což jsem samozřejmě na druhou stranu hrdý. Takže jsou na tom oddíly lépe, směrem k Praze (usmívá se), tak jako ve všech sportech.

Ale zase na druhou stranu, výsledek, kdy jsme loni skončili mezi oddíly druzí v republice, taky o něčem vypovídá. A co se týče zázemí, jsme taky teď šli nahoru. Navíc všichni si pochvalují prostředí, když organizujeme nejrůznější závody. Takže co se týče výsledků i zázemí, patříme ke špičce a patřili jsme tam vždycky.

Dvě legendy krnovského silového trojboje, zleva Rémy Krayzel a Janis Kenis. Snímek z úspěšného ME masters 2012.

Dvě legendy krnovského silového trojboje, zleva Rémy Krayzel a Janis Kenis. Snímek z úspěšného ME masters 2012. foto: archiv klubu

Můžete jmenovat závodníka Lokomotivy Krnov, který posbíral nejvíce medailí?

Dlouho závodí Milan Greguš a Rémy Krayzel. Myslím, že to bude někdo z těchto dvou. Vzhledem k tomu, že spousta vrstevníků od Rémyho už nezávodí a on pořád ano, tak bych to viděl na něj. Přesně to ale spočítané nemám. Ony to totiž nebudou desítky, jejich medailová sbírka se pohybuje ve stovkách.

A která medaile nebo výsledek je v historii oddílu nejcennější?

Pro Rémyho určitě zlatá medaile z mistrovství Evropy v bench pressu z loňského roku. Bude to asi i největší úspěch pro oddíl, v novodobé historii určitě. Ale takhle je to těžké říct, pro oddíl je důležité umístění v žebříčku oddílů.

Co byste si jako místopředseda oddílu přál do dalších let?

Co víc si může každý funkcionář přát, tak to je, aby na ten sport nezanevřeli mladí lidé, kteří můžou být jeho budoucností, novou generací. A samozřejmě aby různé instituce, zejména stát, myslely na to, že je třeba sport podporovat a dostat mládež z ulic ke smysluplné činnosti.

Bez podpory okolí to nejde

Aby v dnešní době sportovní oddíl fungoval, sám to nezvládne, potřebuje podporu. Co na to Petr Vlach?

Jak je to u vás, kdo vás nejvíce podporuje?

Na prvním místě musím zmínit město Krnov. Spolupracujeme se sportovní komisí, dlouhodobě vykazujeme výsledky, výkonnost, takže reprezentujeme město i na mezinárodní úrovni. Když pak vezmu soukromé osoby, tak nás podporuje Bronislav Vašek. Pro něj je to srdeční záležitost, v našem oddíle je už hrozně dlouho. Ze soukromé sféry je to hlavní sponzor, má firmu Orlen Steel, zjednodušeně řečeno, obchoduje s železem.

No ještě musím zmínit jednoho člověka, který nám nejvíce pomohl při realizaci nové posilovny, a to je Pavel Kalinovský (Strojírny Kalinovský). Tomu nikdy nezapomenu to, co pro oddíl silového trojboje udělal. Bez něj bychom novou posilovnu realizovali jenom velice těžko.

Tím, že se silový trojboj snažíme propagovat, tak jsme v úzkém kontaktu s Českým svazem silového trojboje. Tím, že se podílíme nebo organizujeme větší závody v republice, tak máme podporu svazu. Mají takový klíč, kdy podle účasti, výkonnosti a podle přístupu k organizaci závodů udělují finanční podporu.

Samozřejmě nás podporují ještě další drobní krnovští podnikatelé, za všechny bych zmínil Panaiotise Meliose. Spousta lidí podporuje oddíl ne finančně, ale pomáhají při organizaci, dělají další věci, i bez nich by oddíl těžko fungoval.

Co momentálně teď silové trojbojaře nejvíce trápí?

Bude to znít možná divně, ale momentální situace je pro oddíl příznivá. Využiji toho, že můžu být pozitivní, protože nálada ve společnosti je celkově špatná. Tak já za trojboj říkám, že to zase až tak hrozné není. Samozřejmě vždycky se něco najde. Když to vezmu celkově za Lokomotivu Krnov, které jsme součástí, tak nás určitě trápí stav sportovní haly. Budova chátrá a jednotlivé oddíly Lokomotivy si jsou schopny samy řešit svou činnost, ale jen velmi malou měrou se mohou podílet na opravách celé budovy. Na to nejsou prostředky. Takže s tím se potýká celá Lokomotiva.

Jako oddíl silového trojboje jsem ale momentálně v situaci, kdy jsme schopni fungovat, pokrýt veškeré náklady. Samozřejmě by to mohlo být i lepší, kdyby ano, mohli bychom poslat závodníky do zámoří na mistrovství světa masters. Naši veteráni by si to zasloužili. Ale zase takhle dobře na tom nejsme. Pozitivní je, že už v téhle chvíli máme zajištěnu celou sezonu, a budeme schopni ještě navíc dovybavit naši posilovnu.

Člověk si otestuje, jak silnou má vůli a výdrž

Co se vám vybaví, když se řekne silový trojboj. Co vám dal?

V životě jsem si prošel řadu kolektivních sportů, házenou, fotbal, který jsem hrál tady za Krnov. Vím, jak funguje kolektivní sport. Silový trojboj je pro mě takový test sama sebe. Při něm se pozná, jakou má člověk vůli, jakou má výdrž. Navíc se necvičíte jen tak, ale máte možnost se srovnat i s jinými. A já jsem soutěživý typ. Navíc odbourám stres.

Taky musíte dodržovat nějakou disciplínu, třeba co se týče životosprávy. Samozřejmě se pohybujete v kolektivu, pomáháte ostatním, takže vznikají vztahy potom i mimo posilovnu. Je to takový komplexní průřez přípravy do života pro mladé kluky. Dneska je život tvrdý, činky jsou těžké. Pro někoho je motivací, že bude mít svaly a bude dobře vypadat. Trojboj není jen o tom, že jste hora masa, ale spousta trojbojařů by mohla jít v mžiku soutěžit v kulturistice.

Říkáte, že činky jsou těžké, je to obrovská zátěž pro tělo. Nemá to pak dopad na zdraví závodníka? Míním tím klouby nebo nějaká jiná zranění?

Co se týče zranění, tak mně osobně se nikdy nestal úraz, co se týče posilování, musím to zaklepat. Veškeré věci, co se mi přihodily, kdy jsem se zranil, tak byly mimo posilovnu. Utržené tříslo, fotbal. Špatně jsem se rozcvičil. Zlomené prsty jak na noze, tak na ruce, zase fotbal. Samozřejmě jsou jedinci, kteří třeba problém měli, utrhli si nějaký sval, to nezastírám, ale za sebe to říct nemůžu.

A pak mám ještě jednu osobní zkušenost. I když nevím, jak se to projeví v pozdějším věku, ale po fotbale, který jsem hrál od jedenácti let do třiadvaceti, a byl jsem brankář, navíc jsme hrávali na škváře, tak jsem byl pobitý a nejvíce to odnesla kolena. Myslel jsem, že ve třiceti budou na odpis. Ale když jsem začal s posilováním, šlachy a vazy se mi zpevnily a dneska nemám s koleny problém. Jediný problém byl, když jsem na rok přestal s tréninkem a chtěl jsem se rychle vrátit na své předchozí výkony.

Při závodě to ale předpokládám, není jen o zvedání železa. Jak velkou roli hraje hlava?

Samozřejmě, hlava, psychika, připravenost a v neposlední řadě zkušenosti hrají obrovskou roli. Závod není jen o tom zvednout danou váhu, ale zvednout ji technicky správně, jsou u toho tři rozhodčí, kteří dohlížejí na čistotu pokusu. Má to svoje striktní pravidla a na to je taky třeba se připravit.

Technika se natrénovat dá, ale atmosféra závodu ne. Zkušenosti se nabírají právě na závodech, proto se leckdy stane, že i papírový favorit to nemusí unést. Třeba si zvolí vysokou základní váhu při pokusech, to ho rozhodí a nedopadne to tak, jak si představoval.

Oddíl silového trojboje TJ Lokomotiva Krnov

Z historie: Historie vzniku oddílu silového trojboje v Krnově sahá do 70. let 20. století. Dne 1. února 1973 se parta šesti lidí rozhodla založit, pod TJ LOKOMOTIVA Krnov, oddíl silového trojboje a od té chvíle se nesmazatelně zapisuje do historie tohoto sportu a to nejen na území našeho státu.

Základní kámen oddílu položila šestice mužů: Stanislav Nepožitek, Panajotis Papaleondis, Jan Vrťo, Jaroslav Mlček, Václav Stuchlík a Rostislav Marek.

Historicky první soutěž oddílu se konala 29. září 1973, kde se hned tři závodníci umístili na medailových příčkách. Od té doby prošla krnovským oddílem řada výborných závodníků, kteří se umísťovali na předních pozicích domácích i zahraničních soutěží.

V současnosti oddíl navázal na svou historii a stále patří mezi elitu tohoto sportu a dosahuje skvělých výsledků a to jak v kategorii dorost, juniorů, mužů, veteránů, tak i družstev.

Z historické šestice zůstal doposud tomuto oddílu věrný pouze Václav Stuchlík.

Nejlepší závodníci: Janis Kenis, Václav Burda, Rémy Krayzel, Milan Greguš, Jiří Olejko, Petr Vlach, Jan Malinovský, Lukáš Tomčák, Petr Buchtík, Tomáš Juříček.

Kde trénují? Sportovní hala Lokomotivy Krnov, Bruntálská 59, Krnov

Co silový trojboj vlastně obnáší?

Silový trojboj se skládá ze tří disciplín, které jsou voleny tak, aby co nejvíce prověřily sílu celého těla. V každé disciplíně má závodník právo na tři pokusy, z nichž nejlepší se započítává do celkového výsledku trojboje, který určuje pořadí závodníků v soutěži.

Dřep s činkou

Při výkonu tohoto cviku převezme závodník činku ze stojanů a zaujme vzpřímený postoj tak, aby osa činky spočívala na trapézovém svalu. Na znamení rozhodčího vykoná závodník hluboký dřep, při kterém se bod, ve kterém přechází stehno v trup dostal minimálně na úroveň horní části kloubu kolenního. Potom přejde zpět do výchozího postavení /s napjatýma nohama/ a vyčká na povel rozhodčího, po němž činku odloží zpět na stojany.

Benčpres (tlak v lehu na lavici)

V této disciplíně se soutěží na lavici přesně předepsaných rozměrů. Závodník leží na zádech, nohy pokrčené v kolenou, chodidla opřena o podlahu. Činku převezme ze stojanů nebo od pomocníků do napjatých paží a na povel rozhodčího ji spustí plynulým pohybem na hrudník. Po viditelné pauze činku vytlačí zpět do předpažení /do napjatých paží/ a na povel rozhodčího odloží činku zpět na stojany. Při výkonu cviku se činka drží nadhmatem.

Mrtvý tah

Při výkonu mrtvého tahu leží činka vodorovně před chodidly závodníka. Výkon spočívá v plynulém zdvižení činky vzpřímením trupu a napnutím nohou. Po dokončení zdvihu jsou nohy v kolenou napjaty, ramenní osa vodorovná, ramena stažena vzad. Úchop činky je libovolný, vzdálenost chodidel od sebe je rovněž libovolná. Po ukončení pokusu musí závodník vyčkat na povel vrchního rozhodčího a teprve potom smí odložit činku na podlahu, přičemž úmyslné odhození činky z výše nad koleny je klasifikováno jako neplatný pokus. Při výkonu mrtvého tahu jsou posilovány především vzpřimovače trupu, sval trapézový a svalstvo nohou.