Ačkoliv jméno Pavla Poljanského máme spojené především s propagací otužileckého plavání a s expedičními sportovními zahraničními cestami, letos tento plavecký pokořitel jezera Titicaca bodoval v poněkud odlišném sportu. Věnuje se totiž také taekwondu a aikidu, letos v mezinárodních závodech v taekwondu v Praze vybojoval zlatou medaili.

Zajímavé je, že vítězství vybojoval v kimonu, které si pro štěstí dovezl na loňský Krystalek „Bojoval jsem v kimonu, které jsem vloni křtil v Kobylím rybníce, a asi mi to přineslo štěstí, tak to stojí za to. Je to moje kimono číslo jedna, mám jich celkem sedm. Kimono č. 1 se mnou půjde na Huascarán a na šampionáty do Londýna,“ prozradil Pavel Poljanský.

V dřívějších letech se jako dorostenec věnoval také boxu.

Pavel PolJanský se zlatou medailí z mezinárodních závodech v taekwondo v Praze a se svou oddílovou kolegyní Petrou Henychovou. Poljanský vítězství vybojoval v kimonu, které si pro štěstí přivezl na loňský Bruntálský krystalek.Tato bojová umění bere jako nezbytnou přípravu na zahraniční expedice, na které vyráží sám a proto může v krajních situacích spoléhat jen sám na sebe. „Taekwondo je jedním z bodů přípravy cesty do Bolívie, Venezuely, Peru a Filadelfie v USA. Plánuji pokusit se sám bez doprovodu o zdolání nejvyšší hory Peru Huascaránu a přeplavání jeho ledovcových jezer ležících na cestě k jeho vrcholu,“ uvedl Pavel Poljanský. Cestu do Spojených států plánuje Poljanský na příští rok, do Jižní Ameriky vyrazí pravděpodobně v roce 2020.

„Hodlám navštívit sociálně vyloučené oblasti a drogová doupata, kde budu sbírat podklady pro svou školní práci, chci podpořit tamní sirotčince a strádající děti,“ plánoval Poljanský. Odhaduje, že cesta jej přijde na dvě stě tisíc korun, které zaplatí ze svého, nemá žádné sponzory. Na studia a sportovní výpravy si vydělává v několika zaměstnáních současně.

I když novým domovem se mu po přestěhování z Přerova stala Praha, k našemu regionu má stále velmi blízko. Ani jeden rok nevynechal účast na Bruntálském krystalku, letos se poplave po třinácté. Plavat a otužovat se jezdí na Slezskou Hartu. Navštěvuje i své oblíbené místo a své známé v Karlovicích. „Je to 30 let, co jsem začal jezdit do mých nejmilovanějších Karlovic u Vrbna. V roce 1989 jsem si v lese nad Karlovicemi označil jeden strom a při každé návštěvě Karlovic ho chodil s poklonou zdravit. V loni po kůrovcové kalamitě a vykácené mýtině zůstal sám a pak ho strhl vichr,“ vzpomínal Poljanský na místo, kterému říká Mořské oko.