Jan Roško je jedním z nejúspěšnějších krnovských závodníků v podzimních soutěžích v kondiční kulturistice. I přes třináctiletou soutěžní přestávku způsobenou pracovním vytížením dokázal znovu vyhrát doslova každou soutěž, které se na podzim zúčastnil. Jaký byl jeho vůbec první kontakt s činkou a kam se až ve své kulturistické kariéře dopracoval? Na to jsme se zeptali Jana Roška osobně.

Jste rodák z Krnova? Můžete se představit, kolik vám je let a jaká byla vaše první motivace k cvičení v posilovně?
I když se v Krnově cítím doma, nejsem krnovský rodák, pocházím z malého městečka Břidličné. Je mi 36 let. Mou první motivací ke cvičení a zároveň jakousi ikonou byl pro mě tehdejší idol všech kluků Arnold Schwarzenegger. Stejně jako řada jiných jsem tehdy chtěl vypadat jako on.

Říkáte “idol všech kluků“ - kolik vám tehdy bylo let, když jste začal koketovat s činkama?
Tehdy mi bylo asi 14 a měl jsem tu výhodu, že jsme měli doma činky, s kterýma cvičil můj otec. V té době byl pro mne ale i nadále na prvním místě fotbal. Bod zlomu nastal při první návštěvě skutečné posilovny, které se nacházela ve sklepě jednoho z oddílových klubů v Břidličné.

Dokážete si vzpomenout na svou úplně první kulturistickou soutěž?
Přesně si to nepamatuju, ale myslím, že se psal rok 1992, tehdy jsem vyhrál mistrovství severní Moravy v dorostu a následně i celou Moravu a Slezsko. Za můj největší úspěch té doby považuji absolutní vítězství Belgického poháru Flandrs cup, který se konal v roce 1994.

Vraťme se ale zpět do současnosti . Na svém kontě máte impozantní výsledky v podzimních pohárových soutěžích v kondiční kulturistice za rok 2009. Málokdo si při takovém úspěchu uvědomí, že se jednalo o váš soutěžní „comeback“ po 13-ti letech . Co vás přimělo k návratu k soutěžení po tak dlouhé přestávce?
Comeback to byl skutečně velkolepý, až mě to samotného překvapilo. Původně to měl být návrat pouze na zkoušku. K této myšlence mě přivedl můj dlouholetý kamarád a sponzor Jaroslav Mlček, který mi navrhl, abych to vzhledem k mé dobré formě alespoň zkusil. Rozhodl jsem se tedy otestovat své schopnosti nejprve v krnovské soutěži a teprve podle výsledku se následovně rozhodnout, zda má cenu pokračovat v dalších pohárových soutěžích. Když přišlo první vítězství, byla to pro mne motivace jít dál.

Před soutěží se musí určitě nějakým způsobem upravit životní styl a jídelníček. Jak to vypadá u vás?
S přípravou začínám tři měsíce předem. Musím si upravit jídelníček tak, aby mé tělo spalovalo co nejvíce tuků, takže za toto období zhubnu v průměru 15-20 kilogramů. Je třeba také zvýšit počet hodin v posilovně a do sestavy cviků zapojit některé úkony, kterým za jiných okolností zrovna dvakrát neholduji.

Tady se přímo nabízí otázka, zda vám v přípravě dělá něco problém a co vás naopak nejvíce těší?
Co mě opravdu nebaví je kondiční jízda na rotopedu. Držení diety je také dost psychicky náročné, ale když je mé úsilí ohodnoceno výhrou, je to pro mě euforický stav. Cvičení se pro mne stalo svým způsobem drogou a obohacuje mě dobrým pocitem ze sebe sama.

Jaký máte názor na sportovce užívající steroidy?
Toto chování odsuzuji na plné čáře. Steroidy mají spousty vedlejších účinků, které tělu škodí. Pro mě je osobně cvičení velkou životní láskou, ale určitě bych mu neobětoval zdraví.

Co si budeme povídat, i tak může být kulturistika v jistém slova smyslu nebezpečný sport. Měl jste někdy nějaký úraz?
Můžu říci, že v tomto směru stojí štěstí na mé straně a úrazy se mi vyhýbají obloukem. Maximálně mě občas zabolí v zádech, ale ruku na srdce-koho v dnešní době záda netrápí?

Na závěr se vás zeptám, co by jste doporučil lidem, kteří se chtějí tomuto sportu věnovat?
Určitě bych do začátku doporučoval oslovit nějakého trenéra, který by dohlížel na správný styl cvičení, popřípadě pomohl upravit jídelníček na míru. Nejdůležitější ze všeho však je naučit se naslouchat svému tělu.

Děkujeme za rozhovor a přejeme mnoho úspěchů do dalších let ve vaší sportovní kariéře.

Markéta Charousková