Atmosféru Olympiády dětí a mládeže jste už zažil před čtyřmi lety v Plzni. Utkvěl vám v paměti nějaký moment, na který rád vzpomínáte?

Přiznám se, že jsem absolutní sklerotik, takže si v současné chvíli konkrétní moment nevybavím. Pamatuji si spíš takové střípky. Ale když se řekne letní Olympiáda dětí a mládeže v Plzni, přece jen se mi něco vybaví. A to špičková střelnice, kde šlo střílet nejenom vzduchovku, ale i malorážku, což bylo příjemné zpestření.

Máte tak možnost srovnat po čtyřech letech zahájení. Jaké bylo tenkrát a teď?

Já bych to tak nechtěl hodnotit. Každý kraj si to dělá jiným způsobem a přistupuje k tomu po svém. Mně se to dneska líbilo. Když si vzpomenu, jak jsem já jezdil na olympiády, kde trvalo zahájení i čtyři hodiny. My jsme tam dneska byli jenom hodinu, tak to bylo ve srovnání s tím extra rychlé.

V Plzni jste stejně jako letos kromě vlajkonoše dělal i trenéra sportovních střelců Moravskoslezského kraje. Pamatujete si ze sportovních střelců na někoho, pro koho tenkrát byla ODM odrazový můstek ve sportovní kariéře?

Tady si konkrétní jména vybavím okamžitě. Rád bych zmínil Sáru Karasovou, která sice tenkrát nezískala žádnou medaili, ale dneska už je velmi dobrá reprezentantka. Olympiády se měla zúčastnit i letos, ale bohužel musela odjet na mezinárodní závody do Itálie. Další jméno, které stojí za zmínku, je Kateřina Štefánková, která v Plzni získala bronz. Bohužel i ta nemohla letos kvůli stejným závodům dorazit. Obě patří mezi špičkové střelkyně, které mi odjely. Musel jsem tedy sáhnout do béčkových řad, protože těch špičkových střelců nemáme tolik, že bychom si mohli vybírat. Ale kdoví, třeba někdo překvapí.

Zajímalo by mě, co je pro vás těžší, jestli být v roli profesionální sportovce anebo naopak být v trenérské pozici?

Musím říct, že někdy v roli trenéra zažívám peklo. Jsou momenty, kdy střeleckým závodníkům vůbec nezávidím. Říkám si, jestli to psychicky vydržím, protože ty stavy, které mi střelci vytvářejí hlavně během finále, jsou náročné. Když někdy vidím, jak se trápí, mám jednoduše chuť vzít tu pistol a odstřílet to za ně. Na druhou stranu, když střílí krásně, tak je to nádherná podívaná hrdého trenéra. Řekl bych, že každá pozice má své pro a proti. Ale jednu věc mají tyto pozice společnou: boj o nervy.

Myslíte, že stoupá zájem o sportovní střelbu?

Před dvěma lety jsem založil svůj sportovní klub ve městě Bílovec a musím se pochlubit, že tam je o to zájem veliký. Na začátku se mi přihlásilo 24 dětí, nakonec jich bylo 35 a já jsem z toho byl šťastný a zároveň nešťastný, protože jsem každému nemohl dát to, co ti střelci potřebují. Po dvou letech je situace jiná. Město Bílovec nám hodně pomohlo a v současné době mám 21 členů a všichni vlastní svoje zbraně. To, jaká je situace v ostatních klubech ale nedokážu posoudit.

I když si často lidé spojují pistoli s kluky, musím uznat, že se v tomto sportu najde i hodně něžného pohlaví. Mají třeba děvčata nějaké vlastnosti, které se v této disciplíně hodí? A naopak v čem podle vás mají výhodu kluci?

Myslím si, že holky pro to mají větší cit a zodpovědnost. Kluci se zase nebojí více někdy riskovat. Samozřejmě najdou se i hoši, kteří jsou rozvážní a zodpovědní. Záleží na povaze toho člověka a také je důležitý osobní cíl, který si ten daný sportovec dá a co konkrétně chce dokázat.

Ve sportovní střelbě střelci z Moravskoslezského kraje na posledních dvou LODM vybojovali tři medaile. Jak to vidíte letos?

Já budu střízlivý. Pokud dovezeme alespoň jednu medaili, tak si myslím, že to bude dobrý. Ve střelbě je to totiž také hodně o štěstí. Může se stát cokoliv, hlavně abychom se dostali do finále. Ve střelbě vzduchovou pistolí má velké šance zabodovat Honza Vildomec a pak ještě v mixech Honza Vildomec a Eliška Kubešová. Ale jak už jsem řekl, může překvapit úplně někdo jiný.

Terezie Krejčí