„Mám pořád co dělat a vzhledem k tomu, že sil už není tolik, tak si to užívám, jak se dá. Až na to zdraví je všechno o. k.,“ s úsměvem prozradil exkluzivně Deníku pro seriál Osobnosti regionu nejúspěšnější zápasník české i československé historie, který byl ve svém sportu uveden i do světové síně slávy.

Na olympijských hrách, světových a evropských šampionátech jste celkem vybojoval devět medailí, další máte z mistrovství republiky, a kromě nich i řadu jiných ocenění. Najdete mezi nimi prostor pro plaketu o uvedení do Síně slávy světové organizace zápasu, kterou jste převzal v sobotu 19. září?

Mám to doma na různých místech, ale nerad o tom mluvím, už jsem byl dvakrát vykradený. Vzali mi všechny zlaté věci, naštěstí olympijské medaile mi zůstaly. Tak nechci zloděje provokovat, ale barák mám velký.

Vzpomenete si někdy na některý z vrcholných okamžiků své dlouhé a úspěšné kariéry?
Občas mě ze spaní budí moje finálové utkání s Rusem Bykovem na olympiádě v Montrealu, které jsem bohužel prohrál a skončil druhý. Říkám si: Jak jsem to mohl tak zkazit? Dost často si na to vzpomenu, protože to byla taková hloupá chyba… Rok nato jsem Bykova porazil na mistrovství světa. Za tři minuty jsem nad ním vedl 7:0. Úplně jsem ho zlikvidoval, ale olympiáda byla pryč a dvě zlaté by byly lepší než jedna.

Nějaký radostnější zážitek se vám nevybaví?
Mistrovství Evropy v turecké Burse, které jsem vyhrál. Tři minuty mi vydržel jedině sovětský zápasník. Po prvním kole to bylo 1:1 a ve druhém jsem ho deklasoval. Tam jsem měl opravdu mimořádnou formu. Soupeři za mnou chodili a prosili, abych je nedával na lopatky, protože byl rozdíl prohrát na body nebo na lopatky.

Zápasit jste přestal po olympiádě v Moskvě 1980, před dvanácti lety jste skončil i s trénováním. Prozradíte, co dnes děláte?
Jsem v důchodu a léčím se, mám vážné zdravotní problémy. Chodím mezi nemocnicemi a domovem, kde si užívám klidu. Říkám, že jsem rád za každou hodinu, kterou jsem tady. Mám rodinu, vnučku a tři vnuky, holuby, ovocný sad. A také pejska, německého ovčáka, se kterým jsem dřív chodil do lesa, ale teď už nemůžu. S procházkami jsem před dvěma roky skončil, tak jsem s ním jen na zahradě. Mám pořád co dělat a vzhledem k tomu, že sil už není tolik, tak si to užívám, jak se dá. Nakonec dvaasedmdesát let není tak málo a budu bojovat, abych tady ještě nějaký rok byl.

Starat se celoročně o sad dá pořádně zabrat. Jaké ovocné stromy v něm pěstujete?
Všechny. Už kdysi jsem si sad připravil tak, že to mám od jara, kdy začne první zrání třešní, až do zimních odrůd jablíček, která se potom schovávají. Je to moje záliba, ale také dřina a dnes už to úplně nezvládám, takže mi trošku zarůstá. Není to tak, jak by to mělo být, občas si musím někoho vyptat na výpomoc.

Stále závodíte s poštovními holuby?
Dělají mi radost, jsou to závodní koně vzduchu. Věnujeme se jim s bratrem od mládí a pořád jedeme naplno. Musel jsem sice trochu ubrat a jemu přibylo víc práce, ale pořád jsem aktivní. Dříve jsme měli i dva olympijské vítěze, teď už nejsme taková špička, konkurence je velká, ale pořád do ní saháme a trošku jim znepříjemňujeme život.

Čas trávíte i se čtyřmi vnoučaty. Sportují?
Dvanáctiletá vnučka dělá sportovní gymnastiku, ale spíš tak výkonnostně, ne na vrcholové úrovni. Vnuci mají dvanáct, sedm a pět let. Ti starší hrají fotbal za Baník Ostrava, ten nejmladší už chodí do přípravky. Takže sportují všichni.

Nikdo ale nepokračuje ve vašich stopách na žíněnce.
To mě nemrzí, protože zápas je obrovská dřina, člověk se nemá za koho schovat. Ve fotbale je to daleko jednodušší a mají tam víc peněz. (rozesměje se)

Fotbal jste v mládí hrával i vy. Dáváte vnukům nějaké rady?
Když mám trošku možnost, jdu se na ně podívat a fandit. Hrávají většinou v Porubě na Šoupalce, kde je sportovní škola. Není dobré mluvit do toho trenérům, i když někdy se člověk strhne… (směje se) Děcka se mají ale především chválit.

Zápas ale určitě stále sledujete. Tušíte, proč čeští reprezentanti už roky nevozí z vrcholných soutěží medaile?
Osobně si myslím, že český zápas je bohužel teď v situaci, kdy tady nemá kdo vychovat mistra světa. Chce to dobrého trenéra a já mám vážné obavy, že takový člověk tady momentálně není. Ale to je jen můj názor.

Je to jediný důvod?
Ten hlavní. Kdysi z každé olympiády zápasníci vozili medaile, ať to byl Kment, Kubát, Formani, Švec. Dnes bohužel takového zápasníka nemáme. Myslím si, že dříve nebylo všechno jen špatné a revoluce sportu neprospěla. Zrušila se střediska vrcholového sportu, aby se pak budovala znovu pod jinými názvy. Jenže mezi tím toho řada dobrých trenérů nechala, protože neměli podmínky. Jedno souvisí s druhým.

Vždycky jste byl velký sportovní fanoušek. Co nejraději sledujete?
Na sport se dívám, a pokud je v televizi v rozumných hodinách, málokterý vynechám a fandím všem Čechům. Nenechám si ujít fotbalovou ligu, teď jsem sledoval cyklistickou Tour de France.

Stále vás dojímá, když vidíte českého sportovce na stupních vítězů?
Samozřejmě, to v člověku zůstává. Kolikrát si tam i přirovnávám sebe, jak jsem bojoval o ty medaile. A někdy mě, jak se říká, až přejde zima.

Vyprávějte, prosím…
Když jsem v roce 1974 vyhrál mistra světa v polských Katovicích, skončilo utkání a já šel do sprch. Tam to na mě najednou všechno padlo a já bušil radostí do zdi. Potřeboval jsem ze sebe vybít ty emoce. Ale byl jsem sám, schovaný ve sprchách. To jsou momenty, na které se nezapomíná.

VÍTĚZSLAV MÁCHA

Narozen: 6. dubna 1948 v Krmelíně
Sport: řecko-římský zápas
Největší úspěchy: olympijské hry – zlato (Mnichov 1972), stříbro (Montreal 1976), 6. místo (Moskva 1980), 9. místo (Mexiko 1968); mistrovství světa – zlato (1974, 1977), mistrovství Evropy – zlato (1977), stříbro (1973, 1974), bronz (1972, 1975); mistrovství republiky – zlato (1969, 1970, 1971, 1973, 1975, 1977, 1978, 1979)
Ocenění: člen Síně slávy světové organizace zápasu (2019), Cena fair play Pierra de Coubertina (1981), člen. sportovní Síně slávy Moravskoslezského kraje (2007), Nejlepší sportovec Československa (1974, 1976)
Po ukončení aktivní kariéry v roce 1980 se stal trenérem, vedl zápasníky v domovském Baníku Ostrava, Třinci, Bašce i reprezentační družstvo. Byl členem výkonného výboru ČSOV (1990 až 1992), předseda Českého svazu zápasu (1993 až 1996)
Zajímavost: od dětství se věnuje poštovním holubům, měl dva olympijské vítěze i generální mistry republiky