Díky jeho vynikajícím výsledkům se propracoval do české reprezentace, se kterou v roce 2010 získal 3. místo na mistrovství světa v kumite družstev v Portugalsku. Ta nejcennější seniorská medaile mu však ještě schází. Pokusí se ji získat na nadcházejícím mistrovství světa v Jihoafrické republice, kam, jak sám doufá, se svými letošními vydařenými výsledky probojuje.

Většina kluků se popere za školou a pak jde hrát fotbal. Jak vás napadlo začít se bojovému umění věnovat závodně?

Když jsem byl malý, tak jsem se často koukal na akční filmy a chtěl jsem to taky zkusit, se tak prát. Naši mě pak přihlásili do bruntálského Karate Klubu. Začal jsem ve svých jedenácti letech. Nejdříve jsem navštěvoval sportovní základku v Bruntále a v sedmé třídě jsem přešel na Sportovní gymnázium do Vrbna pod Pradědem.

Vrbenské sportovní gymnázium se ale věnuje spíše cyklistice, běhu na lyžích a sjezdovému lyžování. Jaké jste tam měl podmínky pro svůj sportovní rozvoj?

Když jsem tam nastoupil, už jsem měl celkem vysokou výkonnost, takže jsem měl nastavená speciální pravidla. Mohl jsem se individuálně připravovat, škola mi vyšla vstříc i s individuálním studijním plánem a mohl jsem se dvoufázově připravovat na závody. Jednou jsem byl vyhlášen i studentem roku. Byl jsem druhý na seniorském mistrovství Evropy a měl jsem i dobré studijní výsledky, tak mě Moravskoslezský kraj vyhodnotil jako nejlepšího studenta.

V současné době studujete?

Ano studuji. Na Masarykově univerzitě, fakultu sportovních studií, obor trenérství. Nyní jsem ve třetím ročníku a chybí mi poslední tři zkoušky. Je to docela těžké skloubit sport a školu. Nyní mi začíná zkouškové období a zároveň vrcholí sportovní sezona, takže jsem vždycky rád, když zkoušky za ty dva měsíce stihnu složit.

Máte nějaké výhody ve škole?

No na vysoké škole už ani tak moc ne. Někteří učitelé jsou benevolentnější, takže když se s nimi domluvím, tak mi třeba odloží zkoušku, ale jinak mám stejná pravidla jako ostatní.

Studujete trenérství, to bude spíše o sportovní praxi nebo se pletu?

Právě to si myslí hodně lidí, že tam jen sportujeme, ale máme tam i hodně teorie. Musíme znát anatomii lidského těla, nutí nás znát všechny chemické pochody v těle. Je to hodně o lidském těle, učíme se anatomii, fyziologii, biochemii, hodně psychologie, která je u sportovců důležitá.

Většinu času trávíte v Brně, jak trénujete, když trenéra máte v Bruntále?

Přes týden jsem od pondělí do pátku v Brně, takže se připravuji individuálně tam. Posledních pět let si tréninkové plány připravuji sám. Můj trenér tomu tak obsáhle nerozumí, jako já, když to studuji.

Myslela jsem, že na trénink potřebujete partnera. Jak tedy vypadá váš trénink?

Trénuji ještě s jedním kolegou z Bruntálu, který je taky většinu času v Brně, protože tam pracuje. Ranní fáze trénuji sám a odpoledne dvakrát týdně trénuji normálně s člověkem. Trénuji dvoufázově dvakrát denně, kdy ráno mám většinou atletiku nebo posilovnu a odpoledne trénuji s karatisty nebo sám.

Popište nám, kteří se v bojových sportech nevyznají, jaká pravidla platí pro váš zápas?

Jsou bodovaná pásma, za která dostáváte body. Bouchat se může na hlavu, na tělo, můžou se podmety, je tam dovoleno vlastně všechno. Je to směsice juda a taekwonda. Jen se nesmí bouchat lokty a koleny. Já dělám disciplínu kumite, což je zápas dvou proti sobě. Vítězí ten, kdo za daný časový limit nasbírá více bodů. Existuje ještě kata, to jsou sestavy, které se předcvičují, jako jedinec sám. Je to rozdělené do hmotnostních kategorií po sedmi kilogramech.

Takže si musíte hlídat váhu?

Hodně běhám, je to vlastně tak, že karate se věnuji jen tak dvakrát do týdne, zbytek je posilovna a atletika. Letos jsem měl trošku pauzu, kdy jsem běhal první ligu v atletice za VSK Univerzitu Brno, tak jsem hodně posiloval a přibral jsem svalovou hmotu, takže teď spadám do té nejvyšší váhové kategorie.

To jste všestranný sportovec. Jakou disciplínu jste běhal, a pochlubte se vaším časem.

Běhal jsem stovku a můj osobní rekord je 11,04. Ale už neběhám závodně, protože se mi to krylo s přípravou na Evropu a bylo to hodně náročné na zvládnutí. Byl jsem ještě nominovaný na právě probíhající akademické hry v karate, ale nejedu. S atletikou jsme získali bronz před dvěma lety právě na akademičkách ve štafetě na 4x 100 metrů.

Tolik úspěchů za poměrně krátkou sportovní kariéru. To vypadá, že se vám zranění vyhýbala obloukem?

Právě že naopak. Za svou sportovní kariéru jsem měl celkem dost zranění. Jedno z nejvážnějších poranění, co jsem měl, byla vyhřezlá ploténka, to jsem nemohl tři měsíce trénovat. Ale od doby, co jsem na vysoké škole, se těm zraněním nějak vyhýbám. Ale před dvěma lety jsem měl zánět krve.

Když jsem měl popáleninu na noze a zrovna jsem byl na reprezentačním soustředění a zanedbal jsem ošetření, takže se mi tam dostal zánět. Měl jsem oteklou celou nohu, nemohl jsem chodit. Tak to byla asi nejvážnější poranění.

Vzpomínáte si ještě vůbec na vaše první závody?

Vzpomínám si moc dobře, to jsem totiž vyhrál. Byl to Národní pohár v Břeclavi, měl jsem v kategorii asi patnáct lidí a vyhrál jsem skoro všechno vysokým rozdílem bodů.

Máte nějaký sportovní vzor, kterému byste se chtěl přiblížit? A v čem jste dobrý vy sám?

Mám plno vzorů. Mám z každého vynikajícího zápasníka něco, co se mi na něm líbí. Ale nechci se stylizovat ani do jednoho z nich, spíš si z každého vzít to dobré. Na mě bych vyzvedl rychlost a výbušnost. Asi to mě staví vysoko, že mám dobrý fyzický fond.

Jaká vrcholná akce vás tedy čeká v nejbližším období?

Před čtrnácti dny jsem přijel z mistrovství Evropy z Rakouska, kde jsme byli první v kumite týmů. Kdy se poskládá tým z pěti nejlepších z republiky, a ti nastupují proti pěti nejlepším z jiného státu, který je přidělen podle losu. My jsme byli v prvním kole proti Bělorusku a ve finále jsme porazili Ukrajinu.

V těch týmech to není hmotnostně rozdělené, jako to bývá v jednotlivcích, takže já můžu nastoupit proti jakékoli váhové kategorii z protivníkova týmu. Je to těžší, než v individuálech, proto je to asi nejcennější medaile pro mě. V září je mistrovství světa v Kapském městě, tak to je nejbližší cíl, kterému se musí podřídit příprava, tak snad se nominuji.

Které země patří k nejlepším? Vypadá vaše nominace slibně?

Mezi elitu patří Francie, Ázerbájdžán, Rusko. Nominovaní se vybírají podle výsledků za celý rok. Snad se tam dostanu, protože za celý rok jsem prohrál jen dvakrát.

Zuzana Němcová