Dorostenci i žáci hráli nejvyšší soutěž ve svých kategoriích a nejmenší ze všech – minižáci zvítězili dokonce dvakrát v mistrovství České republiky a dali všem znát, že krnovský basketbal žije a žít bude i nadále.
Hned po osvobození, kdy se do Krnova začali stěhovat hlavně mladí lidé, zahájili svou činnost spolu s fotbalisty i další sporty jako hokej, stolní tenis, tenis a také box, který byl na vysoké celostátní úrovni. Samozřejmě brzy začal svou činnost i Sokol.
A tady to všechno vlastně začalo. V Sokolu, kromě normálního cvičení, se začala hrát odbíjená, a když přišli další „přistěhovalci“, hrála se na výborné úrovni.
Trvalo dlouho, než první balón propadl košem
Někteří novousedlíci, hlavně Přerováci, hráli doma také košíkovou, a tak se o ni začali pokoušet i tady v Krnově. Nebylo to vůbec jednoduché a než propadl první balón košem, trvalo to nějakou dobu. Košíková v Krnově, na rozdíl od ostatních sportů, neměla žádnou tradici.
Ale v roce 1946 se podařilo sestrojit první basketbalové konstrukce, a ty byly namontovány v sokolovně. Později pro košíkovou získal klub i prostory na Základní škole Smetanův okruh, kde až do vybudování tělocvičny u 1. ZŠ nejvíce trénovali.
Nejvíce se o vývoj košíkové v Krnově zasloužili na samotném začátku Aleš Otáhal (Ajka), Ivoš Otáhal (Utah), Vladimír Padrta (Lála), Antonín Zavadil (Žofka), na krátkou dobu Ota Olšina a Lešek Gagalík. Po příchodu z vojny se velice zapojili Standa Diener a Tomáš Švestka.
Prováděly se i nábory mezi studenty
Jako tělocvikář nastoupil na krnovské gymnázium Stanislav Kovařík, a to byl další nadšenec, který měl veliký podíl na rozvoji krnovské košíkové.
Protože mužů nadšených pro basketbal bylo málo, provedli „nábor“ mezi studenty gymnázia. Tenkrát totiž ještě neexistovala dorostenecká soutěž, a tak dorost brali mezi sebe a postupně jím doplňovali „mužský“ kádr družstva.
Někteří vydrželi až do sportovního důchodu, stali se trenéry či funkcionáři, někteří postupně zanechali aktivní činnosti nebo se odstěhovali.
U samého zrodu stáli také významná jména jako Josef Kroupa, Eda Šmehlík, Leoš Sigmund, Jan Kondek, Zdeněk Gaja, Miloš Smička, Luboš Malík, Zdeněk Pohořelský, Jaroslav Figala, Luděk Subčík, Vašica, Josef Měrka, Milan Nohavica a další, ale to už bylo v dalších letech.
Nejsou to jen zápasy, ale i chvíle plné emocí
Na jedno se však nezapomíná. Jsou to chvíle prožité na trénincích, na zájezdech, na utkáních či soustředěních mezi bezvadnými kamarády a kamarádkami. Byla to dobrá parta, která zvládala všechny úspěchy i neúspěchy.
Bez přátelství, nadšení a taky obětavosti by košíková v Krnově tak dlouho nevydržela hrát tak důstojnou úlohu. Přeji všem současným hráčům, trenérům a funkcionářům, aby se jim dále dařilo udržet košíkovou v Krnově na takové úrovni, jakou si vzhledem ke své dlouhodobé tradici zasluhuje.