„Tehdy ale aspoň byly podmínky venku dobré, bylo teplo, takže se dal trénink udělat třeba v parku. To je teď horší,“ srovnává první a druhou vlnu pětadvacetiletý mladík, jehož služeb kromě soukromých klientů využívají i třetiligoví fotbalisté Petřkovic nebo florbalový klub FBC Ostrava.

Důsledky byly jednoznačné. „Byl to velký zásah,“ přiznává Špavelko. „Covid mi určitě vzal peníze na život, jak na jaře, tak i teď na podzim. Třeba u mě to bude ztráta asi padesáti procent, což je obrovský problém. Přece jen peníze běžně člověk potřebuje. Zaprvé aby přežil, pak aby žil,“ říká Špavelko.

I on využil možnosti „pětadvacítky“ a kompenzačního bonusu ve výši přes 17 tisíc, ale na rozhazování to není. „Zalepí nějakou ztrátu na malou chvíli, byla to rychlá náplast, ale z dlouhodobého hlediska to nic neřeší. V tom to není žádná pomoc,“ potvrzuje.

Podobně jako řada kolegů se snažil udržet si klientelu tréninky venku, nebo i on-line. „Na jaře to ještě mělo úspěch, ale tím, jak je teď veřejnost už z těch opatření otrávená, tak to upadá. Navíc řada z lidí má jiné starosti, než řešit tyto věci,“ myslí si Špavelko.

„Já ale stejně nejsem zastáncem on-line tréninků, protože lidé si tím platí i za kontakt s trenérem, jeho přítomnost a čas s ním strávený, a ne za to, že si sednete za počítač, napíšete na papír trénink a vezmete peníze. To neuznávám,“ vysvětluje.

„A co to ještě vzalo? Určitě svobodu. Nám všem,“ podotýká vzápětí. „Zejména pokud jde o mimopracovní život, o relax, kde si člověk může vyčistit hlavu, přijít na jiné myšlenky v prostředí, které máme rádi a s lidmi, jež máme rádi. Tohle nám bylo sebráno,“ má jasno Dominik Špavelko.

Celkově považuje zavírání fitcenter za zbytečné. „Vláda zavírá podniky na základě svých čísel. Četl jsem ale analýzu z Ameriky, ze které vyplývá, že fitness centra jsou v přenosu viru jedny z nejbezpečnějších míst. Nevidím důvod k tomu, aby se zavíralo,“ kroutí hlavou. „Navíc když sportujete, tak posilujete imunitu a je to jedna ze zbraní, jak s tou nemocí bojovat,“ dodává Špavelko.

Budoucností si jistý není. „Upřímně? Nevím,“ krčí rameny. „Mám strach, že se to bude táhnout i další rok. Jestli chování vlády bude v podobné jako dosud, tak se toho viru nezbavíme ještě dlouho. A to bude pro menší podniky, jako jsou hospody nebo fitka, likvidační. Řada z nich třetí vlnu nepřežije,“ uvědomuje si.

Také se ale snaží nalézt pozitiva, nebo-li, co mu covid dal. „Určitě prostor ke vzdělání, na objevovaní dalších aktivit, které mohou zlepšit zdravý životní styl. Například jsem propadl otužování a doteď si říkám, jak jsem bez toho mohl žít,“ směje se Špavelko.

„Období covidu mě stejně jako ostatní dostalo z komfortní zóny. Všechny nahodilo do zóny učení a přizpůsobení se situaci, tlačilo mě do toho, abych byl kreativní a neustále vymýšlel, jak nad danou situaci vyhrávat a nepropadnou jí,“ uzavírá Dominik Špavelko s tím, že aspoň více času strávil s přítelkyni a rodinou.