Michal Hrubý se stal mistrem světa v kata masters nad pětatřicet let, když ve finále jednoznačně zvítězil 5:0 nad Stefanem Biagioni z Jihoafrické republiky. K titulu světového šampiona přidal i stříbrnou medaili v katě týmů. Český tým nestačil jen na rakouské mužstvo.
David Dvořák se v kumite masters nad sto sedmdesát centimetrů probojoval do finále. V něm se utkal s domácím Chrisem Benetem a po prohře 1:2 si odvezl hodnotnou stříbrnou medaili. Lubomír Vaverka v kumite mužů nad osmdesát čtyři kilogramů obsadil hezké 5. místo.
Vrcholem šampionátu bylo finále kumite družstev, kde se probojovali čeští a novozélandští borci. Platnými členy českého družstva byli také David Dvořák a Lubomír Vaverka. Součástí předzápasového boje byl i tradiční tanec „haka" místních karatistů, kterým chtěli zastrašit naše borce.
Čeští reprezentanti se jich ale nezalekli a statečně s domácími, kteří byli hnáni vyprodanou halou, bojovali. Po třech zápasech bylo skóre po jednom vítězství a remíze Davida Dvořáka nerozhodné.
V obou závěrečných soubojích domácí zvítězili a titul mistrů světa tak nakonec zůstal na Novém Zélandu. Celkem česká výprava získala na mistrovství světa osm zlatých, jedenáct stříbrných a sedm bronzových medailí a umístila se na skvělém třetím místě v celkovém hodnocení národů za domácím Novým Zélandem a Jihoafrickou republikou.
Povedla se nám výborně načasovat forma
Bruntálští karatisté se vrátili z úspěšného světového šampionátu na Novém Zélandu. Michal Hrubý se stal mistrem světa v kata nad pětatřicet let, když ve finále hladce zdolal Biagioniho z JAR. David Dvořák se v kumite masters nad sto sedmdesát centimetrů probojoval až do finále, kde ale těsně podlehl domácímu Benetovi, a získal stříbro.
Třetí do party, Lubomír Vaverka, pak získal v kumite mužů nad osmdesát čtyři kilogramů pátou příčku. Dvořák s Vaverkou také přispěli ke stříbrným medailím české reprezentace v kumite družstev. Hrubý s Vaverkou dále působili na šampionátu i v roli trenérů.
Úspěšní reprezentanti si po návratu udělali čas a odpověděli na pár otázek.
Jaká byla příprava na světový šampionát?
Michal Hrubý: Příprava na mistrovství světa začala už v létě a odstartovalo ji svazové soustředění v Luhačovicích. Dále byla koncipována do měsíčních bloků, to znamená dva bloky kondiční a dva bloky technické přípravy. Synchronně probíhala příprava na soutěžní disciplínu kata team muži. Takže ježdění na tréninky do Brna a podobně dalo spoustu práce a námahy.
Lubomír Vaverka: Příprava trvala tři měsíce, dvakrát denně podle tréninkového plánu, který mi vypracoval Michal Hrubý, za finanční a materiální podpory našeho klubu.
David Dvořák: Přípravu jsme zahájili tři měsíce před soutěží a drželi se tréninkového plánu zaměřeného na fyzickou kondici, na pilování a zdokonalování našich nejlepších technik. Samozřejmě jsme se zúčastnili několika specializovaných soustředění a sparingkempů.
Jak náročný byl přesun na druhou stanu zeměkoule? A jak jste se vyrovnali s časovým posunem?
Hrubý: S přesunem a časovým posunem na Nový Zéland jsem se vyrovnal docela dobře, ale mnohem horší byl návrat nazpět. Ta fáze trvala asi osm dní a bylo to docela náročné.
Vaverka: Přesun jsem zvládl, i když byl strašně dlouhý skoro osmačtyřicet hodin. Co se týká časového posunu, ještě doteďka jsem se z něho pořádně nevzpamatoval.
Dvořák: Cesta byla opravdu náročná, letěli jsme jedenáct hodin do Koreje, tam jsme šest hodin strávili na letišti a potom nás čekal další dvanáctihodinový let na Nový Zéland. Časový posun a únava z cesty se samozřejmě projevila hned první den po ubytování v hotelu. Většina závodníků odpadla a půl dne jsme prospali. Další dny byly už bez větších problémů, ale zase po příjezdu do České republiky jsme tak čtyři dny pociťovali únavu, než se tělo vrátilo do normálu.
Jak hodnotíte své výkony na šampionátu?
Hrubý: Musím říct, že formu jsem měl načasovanou dobře. V celé své kategorii kata jsem byl jednoznačně nejlépe fyzicky připravený. Cítil jsem se uvolněně, velmi silně a dynamicky. Všechny zápasy jsem vyhrál jednoznačně 5:0. Měl jsem radost, že ve finále jsem narazil na svého přemožitele z Jihoafrické republiky (před dvěma lety) a i toho se mi podařilo porazit rozdílem třídy. (usmíval se)
Vaverka: Až do semifinále jsem vyhrával rozdílem sedmi či osmi bodů. Zbývající utkání byly pak spíš o psychice. V semifinále jsem se utkal s obhájcem titulu Mossem z Jihoafrické republiky. Nastoupil jsem se zbytečným respektem, málo jsem útočil a prohrál 0:1. Obdobná situace byla v bitvě o bronz, kde jsem byl proti domácímu Leeovi málo aktivní v útoku a kvůli tomu i prohrál.
Dvořák: Se svým výkonem jsem velmi spokojený, trefil jsem formu jak po fyzické, tak i technické stránce a těší mě, že stále dokážu udržet krok i s o mnoho mladšími závodníky. Také se mi vyhýbají zranění, což je pro sportovce a trénink to nejdůležitější.
Měli jste čas se podívat po Novém Zélandu a co vás tam nejvíce zaujalo?
Hrubý: Ano, procestovali jsme, co bylo v rámci času možné. Osobně jsem zůstával na Novém Zélandu o tři dny déle než celá reprezentace, a tak jsem stihl opravdu dost. Nejvíce mě zaujala cesta po stopách natáčení Pána Prstenů a Hobbita. Navštívil jsem domov Hobbitů (The Shire) a místa, kde se natáčelo. Velmi zajímavý zážitek.
Vaverka: Čas na Novém Zélandu jsme využili opravdu maximálně. Vždy mezi ranním a večerním tréninkem nám zbylo pár hodin na nějaký ten výlet. Opravdu skvostná a nezapomenutelná byla pro mě místní příroda. Okouzlující byla srdečnost a přátelskost Novozélanďanů, kteří neskrývali respekt a uznání nad výkony českých karatistů. Poznal jsem nové lidi, jinou mentalitu a prostředí.
Dvořák: Přijeli jsme s určitým předstihem před soutěží, abychom se vyrovnali s časovým posunem a aklimatizovali se. Po splnění svých povinností jako trénink, registrace, vážení, losování, jsme vyráželi na výlety po Novém Zélandu. Je to strašně krásná země. Ta příroda, to se jen tak nevidí. Viděli jsme toho opravdu hodně.
Jaké máte další sportovní plány?
Hrubý: Především pokračovat v kariéře mezinárodního rozhodčího a reprezentačního trenéra.
Vaverka: Pokud to zdraví a pravé koleno vydrží, tak stále zápasit.
Dvořák: V novém roce nás čeká šňůra Národních pohárů, mistrovství České republiky a pak mistrovství Evropy, které proběhne v Rakousku.
-vit-
