Již potřetí v řadě reprezentovali albrechtičtí mentálně postižení sportovci ze zařízení Krajánek, společně se svými partnery, Českou republiku na světové olympiádě. Poprvé to bylo v roce 1999 v Severní Karolíně v USA, kde reprezentovali v kopané a přivezli zlaté medaile. V roce 2003 se světová olympiáda konala v irském Dublinu a albrechtičtí fotbalisté obsadili 5. místo.
Po návratu z olympiády v Irsku se v ÚSP Město Albrechtice dohodli, že změní motivaci a rozhodli se věnovat volejbalu, který se tak v dalším olympijském cyklu stal hlavním kolektivním sportem. Protože i volejbal se v soutěžích mentálně postižených hraje jako sport unifikovaný, kde v rámci integrace vedle sebe hrají mentálně postižení sportovci a jejich kamarádi a partneři, začal se tvořit nový tým. Pod vedením trenérů Miloslava Juráně a Jana Pokorného jsme trénovali 2x týdně a postupně získávali jak nové hráče, tak i partnery z řad bývalých volejbalistů. Již v roce 2004 jsme se zúčastnili národní olympiády v Českých Budějovicích a získali tam 2. místo.
Další národní olympiáda se konala v loňském roce ve Zlíně a byla již nominační pro účast sportovců na světové olympiádě v Číně. Získali jsme sice opět 2. místo, ale velkým vítězstvím pro nás byla nominace našich nejlepších hráčů do Šanghaje.
Světová olympiáda mentálně postižených se koná co 4 roky, jmenuje se „speciální“. Ta letošní se konala poprvé na asijském kontinentě v čínské Šanghaji pod oficiálním názvem Special Olympics World Summer Games Shanghai 2007 a probíhala od 2. do 12. října.
Její parametry jsou opravdu světové, což ví, vzhledem k malé publicitě v médiích, jen přímí účastníci.
Tentokrát se klání zúčastnilo více než sedm tisíc sportovců ze 164 zemí celého světa. Soutěže probíhaly ve 25 druzích sportu. Česká republika vyslala své zástupce do osmi soutěží - lehké atletiky, plavání, boccy (hodu létajícím talířem), cyklistiky, gymnastiky, stolního tenisu, fotbalu a volejbalu. Celá česká výprava měla 67 členů.
Albrechtické zařízení Krajánek reprezentovalo pět volejbalistů a vytvořili spolu s hráči Benešova u Prahy družstvo České republiky. Úvodní ceremoniál probíhal na olympijském stadionu zaplněném 80 tisíci diváky. Hry zahajoval čínský prezident a účinkovaly v něm takové celebrity jako Arnold Schwarzenegger, herci Colin Farrel a Jackie Chan, košíkář v NBA Yao Mink, světový šampion v LALiu-Xiang .
Olympijské soutěže se po slavnostním zahájení rozběhly naplno. V kolektivních sportech vždy nejdříve probíhají porovnávací zápasy, aby byla družstva zařazena do přibližně stejných výkonnostních skupin.
Naši volejbalisté v nich porazili družstva Německa a Tchaj-Wanu a prohráli s Finskem a Slovenskem. Byli jsme zařazeni do nejsilnější skupiny „A“ společně s týmy Slovenska, Finska a Ruska, kde se hrálo systémem každý s každým. V prvním utkání jsme porazili družstvo Ruska 2:0, ale v dalším jsme podlehli Slovensku 0:2. Ve třetím zápase, který rozhodoval o postupu do finále, nám po vcelku vyrovnaném průběhu nepřálo štěstí v koncovkách a podlehli jsme Finsku 0:2. Skončili jsme tedy třetí ve skupině a na závěr nás čekalo utkání o bronzové medaile s družstvem Ruska, které skončilo čtvrté. Po bojovném výkonu jsme opět zvítězili 2:0 a obsadili tak konečné 3. místo a získali vytouženou bronzovou medaili. Ve finále porazilo Slovensko Finsko 2:0 a rozdělili si zlato a stříbro. O bronzové medaile z olympiády v Šanghaji se tak společně se svými kolegy z Benešova u Prahy zasloužili tito volejbalisté z Města Albrechtic a Krnova :
Hráči : Jaromír Kováč, Zdeněk Kováč.
Partneři : Tibor Takácz, Jan Pokorný, Jiří Gruna.
Trenér : Miloslav Juráň.
Kromě sportovních zážitků nám však olympiáda umožnila navázat nová přátelství a částečně poznat život v daleké Číně. Týden před zahájením olympiády v Šanghaji jsme prožili v družebním městě WuXi, které má 5,8 milionů obyvatel a mělo na starosti jen reprezentanty České republiky.
Během tohoto pobytu jsme byli pozváni do továrny na ručně malovanou čínskou keramiku, do parku a chrámu Budhy, který byl vysoký 88 m, chráněné přírodní rezervace, továrny pro postižené na výrobu umělých květin. Rovněž nám bylo umožněno zatrénovat si v novém olympijském komplexu, který je již připraven pro světovou olympiádu v příštím roce. Největší poctou však pro nás bylo, když jsme ve skupinkách po 5 lidech byli pozváni do čínských rodin, kde jsme prožili příjemný večer při poznávání a ochutnávání čínské kuchyně, jejich rodinných tradic a zvyků.
Rovněž po přestěhování do Šanghaje, dvanáctimilionové metropole jihovýchodní Číny, jsme mezi sportovními boji stihli několikrát navštívit obchodní centrum s výstavními mrakodrapy, pohled na město z televizní věže, jízdu čínským rychlovlakem rychlostí 310 km/hod a projížďku po řece Huang-pu noční, krásně osvětlenou Šanghají. Mezi již méně příjemné zážitky lze zařadit již slábnoucí tajfun, který nás zde zastihl, ale projevil se jen nepřetržitým dvoudenním deštěm a silným větrem.
Celkově na nás Čína zapůsobila sympatickým dojmem, lidé jsou zde velmi zdvořilí a milí. Na každém kroku nás všude vítali, zdravili se s námi a chtěli společné foto. Organizaci pomáhalo zajišťovat velké množství voluntérů - dobrovolníků, kteří nás doprovázeli chtěně i nechtěně při všech sportovních i jiných aktivitách a zajišťovali naši bezpečnost. Na každém kroku je vidět obrovský hospodářský a společenský rozvoj, všude množství zeleně a budovatelského nadšení.
Tato speciální olympiáda byla pro Čínu vlastně organizační generálkou pro rok 2008, kdy Peking, Šanghaj a další čínská města čeká již ta skutečná světová olympiáda. Všichni jsme dostali pozvání a na každém kroku jsme byli ujišťováni, že nás příští rok přivítá Čína ještě daleko krásnější.