Tréninkovými partnery jsou nejen jeho sestra, ale i rodiče a prarodiče. Zázemí, které je pro jakýkoli sport důležité, má tedy vynikající. I to mu dopomohlo k pěti titulům krajského přeborníka v cyklistice a dvěma třetím místům na mistrovství republiky v časovce. Přesto je jeho cíl daleko vyšší. Účast na prestižním závodu Paris- Roubaix, který je typický svou trasou po úzkých dlážděných silnicích mezi poli v západní Francii.

K cyklistice jste se dostal celkem pozdě, jaká byla tedy Vaše cesta k tomuto sportu?

Tak moje mamka vždycky jezdila na kole, ale jen tak rekreačně. Jednou jsme se jeli podívat na závody a mně se zalíbila atmosféra a řekl jsem si, že bych to chtěl taky zkusit.

Určitě si pamatujete na Váš první závod. Byl jste talent od přírody a hned v prvním závodě jste uspěl , nebo to chtělo potrénovat?

Určitě si na něj pamatuji. Bylo to před sedmi lety v Rýmařově, myslím, že závod horských kol. Jel jsem si to jen vyzkoušet, žádný trénink nebo příprava před závody neprobíhala.

Ale nevzdal jste to. Kam tedy mířily nebo spíše jely vaše galusky dál?

Ještě ten rok jsem odjezdil na horském kole seriál závodů Jesenický šnek. Vlastně jsem na „horákovi" odjezdil i silniční závody. Zatím jsem si chtěl jen vyzkoušet tu atmosféru, zda mě to bude bavit, takže kupovat speciální drahé silniční kolo mi přišlo zbytečné.

Později jste názor změnil a silniční kolo si pořídil. Kdy přišel ten moment a Vy jste si řekl, že se tomuto sportu chcete věnovat naplno?

Už po tom Šneku jsem věděl, že se kolu chci věnovat. Po zimě jsem nastoupil do krnovského týmu Cyklistika pro všechny a začal jezdit především na silnici. Pamatuji si na svůj první závod v Českém poháru. Bylo to Mistrovství České republiky v Lanškrouně.

Určitě se toho dost změnilo, když jste nastoupil do krnovského týmu. Jaké výhody Vám to přineslo?

Zpočátku to bylo spíše všechno na rodičích. Vozili mě na závody, všechno mi obstarávali. Museli nakupovat vše, co jsem zničil, a že toho bylo (směje se). Ale určitě je lepší být někde zaregistrovaný, než jezdit na vlastní pěst. Hlavně na těch vyšších soutěžích už ani bez týmu jet nemůžete.

Zmínil jste, že jste toho dost ničil. Je cyklistika drahý sport?

Kolo na jednu sezonu vyjde na takových padesát až sedmdesát tisíc. A to je jen samotné kolo. Potom potřebujete duše, pláště, galusky, cesty na závody.

Po základní škole jste odešel na Sportovní gymnázium do Vrbna. Změnilo se něco?

Nezměnil se tým, pořád jsem jezdil za Krnov. Ale jinak má Vrbno skvělého cyklistického trenéra Vlastíka Mlynáře. To mi určitě moc pomohlo a dostavil se i první větší úspěch, když jsem se stal krajským přeborníkem.

Vlastimil Mlynář vychoval mnoho cyklistických talentů. Jak jste na tom byl vy?

Když jsem tam přišel, tak jsem byl v kategorii kadet (16 let), ale další rok jsem přešel do juniorů a těch jsem žádný větší úspěch neměl. Zlomilo se to až loni, když jsem byl dvakrát třetí na časovce. Jednou v družstvech a jednou ve dvojicích.

Teď už jste v kategorii mužů. Obecně jsou přechody z mládežnických kategorií do dospěláků složité. Jak jste to zvládl vy?

Jelikož Krnov nemá kategorii mužů, tak byl problém najít, za jaký tým budu jezdit. Ale zakotvil jsem v Teamu Forman Cinelli z Nového Jičína. Máme dobrý závodní program, který se skládá ze závodů Českého poháru a ze světových pohárů ve východní Evropě, jako je třeba okolo Rumunska, Maďarska. Samotný ten přechod byl velice náročný, zatím se snažím nasbírat nějaké zkušenosti a snad se v budoucnu nějaké úspěchy dostaví.

Tréninky musí být hodně náročné a to nejen časově. Jak jde vrcholový sport skloubit se školou?

Škola mi vychází vstříc. Mám individuální studijní plán. Můžu si domluvit zkoušení a písemky, protože jsem většinu času mimo. Jezdíme na závody nebo na soustředění, ale studijní výsledky mám zatím dobré. Příští rok se chystám k maturitě, tak uvidíme (usmívá se).

Uvidíme, zda budete studovat dál?

To ne, to určitě budu. Chtěl bych na vysokou školu do Olomouce nebo do Ostravy. Něco kolem managemantu, sportu a fyzioterapie. Ale jezdit budu taky určitě dál.

Po tak dlouhé zimě jste byl určitě netrpělivý na první vyjížďku. Tu byste mohl mít už za sebou, ale co první závody?

Nejbližší závody budou v Jevíčku, Český pohár další sobotu. Pak tam jsou nějaké krajské přebory v časovce a na silnici. A dál zatím nevím, jaký bude závodní program.

A trošku vzdálenější plány nebo spíše sportovní cíle?

Teď, jak jsem říkal, hlavně nasbírat zkušenosti, abych s muži potom mohl rovnocenně závodit. Je to hodně těžké závodit s muži. Ještě ve Vrbně trénuji ve skupině s kadety, takže nemůžu moc trénovat se stejně starými. Snad to bude po škole lepší. A můj sen je závod ve Francii Paříž - Roubaix. Snad tam někdy pojedu nejen jako divák, ale aktivně se zúčastním.

Zuzana Němcová