Kliknutím zvětšíteSkvrnu na echosondě poprvé uviděl zkušený pilot ponorky Nautile Paul Henry Nargeolet již před čtvrt stoletím. K Titaniku se už potopil více než třicetkrát, ale až nyní dostal možnost vyřešit jedno z tajemstvích obestírající údajně nezničitelnou loď na dně oceánu. „Nevěděli jsme, co objevíme. Podle sonaru to mohlo být cokoliv, včetně dalšího vraku lodi,“ svěřil se webu ScienceAlert.
Do hlubin k Titaniku se Nargeolet opět potopil na začátku tohoto roku spolu s dalšími čtyřmi výzkumníky. „Nargeolet odvedl opravdu důležitý kus vědecké práce. Myslel si, že to byla další loď, ale nakonec se ukázalo, že je to dle mého názoru ještě úžasnější než vrak,“ řekl profesor aplikované mořské biologie a ekologie Murray Roberts, který byl jedním z členů posádky.
Tisíce let staří živočichové
Podle velikosti skvrny, kterou echosonda ukazovala, si její objevitel opravdu myslel, že hledá další loď. Místo ní ovšem našel skalnatý útes tvořený z různých vulkanických útvarů, na nichž se daří humrům, hlubinným rybám, houbám a několika druhům korálů, které mohou být staré i několik tisíc let. „Je to biologicky fascinující. Živočichové, kteří tam žijí, jsou velmi odlišní od těch, kteří jinak obývají oceánské dno,“ okomentoval vzácný objev Roberts.
Odhalení tohoto dosud neznámého ekosystému vědcům navíc poskytuje příležitost porovnat mořskou biologii na vraku Titaniku a objeveném útesu. „Podobnosti a rozdíly nám pomohou lépe pochopit naše hlubokomořské prostředí,“ vysvětlil vedoucí vědecký pracovník Steve W. Ross v tiskové zprávě společnosti OceanGate Expedition, která ponor financovala.
Skalnatý útvar odborníci pojmenovali Nargeolet-Fanningův hřbet po jeho objevitelích Nargeoletovi a Oisínu Fanningovi, který se také podílel na financování expedice. „Když jsem se dozvěděl o možnosti ponoru s cílem odhalit záhadu toho, co se kdysi na echosondě ukázalo, věděl jsem, že toho chci být součástí,“ prohlásil.
Dno plné útesů?
Odborníci si doposud mysleli, že abyssální plošina, jak se nazývá dno oceánu v hloubce 3000 až 4000 metrů, je jen velká, beztvará a bahnitá rovina bez větší struktury. „Tvoří asi šedesát procent zemského povrchu,“ sdělil Roberts stanici CNN.
Při několika příležitostech potápěči na plošině již dříve pozorovali skalnaté útvary, ale nepřikládali jim větší význam. „Útesy jako u Titaniku mohou být častější, než jsme si mysleli,“ předpokládá Roberts.
Cesty korálů
Skalnatá místa by vědcům také mohla pomoci vysvětlit další velkou záhadu. A to vzdálenosti, které koráli urazí po dně oceánu. „Někdy se objeví na místech, kde se pak divíme, jak se tam dostali. Na to nežijí dost dlouho,“ uvedl Roberts.
V bahnitém prostředí, ve kterém je většinou odborníci pozorují, nemají totiž téměř žádné pevné body, ke kterým by se mohli přichytit, aby mohli růst a rozmnožovat se. „Pokud je ale těchto skalnatých míst, těchto odrazových můstků, více, než jsme si kdy mysleli, pomohlo by nám to pochopit rozmístění těchto druhů,“ dodal.
Tým momentálně analyzuje fotografie a videa pořízená na útesu při ponoru. Roberts doufá, že se mu tento objev podaří propojit s jeho širším projektem týkajícím se ekosystému Atlantského oceánu. Projekt nazývá iAtlantic a má umožnit další studium, a hlavně ochranu křehkého ekosystému uvnitř útesu.
Další záhadná skvrna
V blízkosti Titaniku se nachází ještě jedna nevyřešená záhada. Další skvrna, kterou Nargeolet zaznamenal ve stejný rok jako útes. Nachází se mezi ním a vrakem slavného parníku. Doufá, že bude mít příležitost zbavit také ji závoje tajemství při některé z budoucích expedic. Navíc očekává, že bude nález pravděpodobně ještě větší než Nargeolet-Fanningův hřbet.
S výzkumem Titaniku a jeho okolí bude pokračovat společnost OceanGate Expedition a její nadace. Ta spolu s Fanningem bude nadále financovat ponory i v roce 2023, uvádí vědecký web IFLScience.
26
Kondice
Dům a zahrada
Kafe
iReceptář
TN.cz
